čtvrtek 28. června 2012

V lajně nebo v zatáčce?

Následuje jeden naprosto nekosmetický příspěvek... jen tak, aby nám tady vody nestály. Nejdříve jsem měla v plánu jeden anti-blogerínský příspěvek, ale pak si to po sobě čtu a tak nějak si říkám: "To zas bude dopisů!" Tak jsem to raději smazala a zamyslela jsem se nad svým dnešním dnem.

Dneska jsem se potkala s jedním svým kamarádem. Není to úplně ten nejlepší kamarád, do školy ani na houby jsme spolu nechodili, ale zase se známe dlouho a hodně našich setkání bylo zajímavých. Delší dobu jsme se neviděli a je nutno poznamenat, že M. to má vymakané a věřte mi, ten chlapec to ještě někam dotáhne. Ten nám ještě všem ukáže, jak se to dělá. 

Není se čemu divit, co si tak pamatuji, tak už kdysi dávno to měl nalajnované. Vysoká škola, práce v zastupitelstvu, působení na ministerstvu, doktorát a tak dále a tak dále, myslím, že docentura už se chystá. Postavený barák, byt v Praze, vlastní vinice. První dítě, druhé dítě, první dovolená v Chorvatsku, druhá dovolená v Chorvatsku... tuto sobotu odjíždí už na sedmou. Jen ty grafy mu vždycky chyběly. Kancelář jak ze škatulky, osobní asistentka, za kterou jsem se na chodbě i já ohlédla.

A proti němu jsem v křesle seděla já. Se životními zaplétkami, za které by se nestyděl ani scénáristický tým jihoamerické telenovely. Žádná životní čára, spíš serpentýny nahoru a dolů z kopce. A s jediným dlouhodobějším životním cílem... tak nějak si to všechno užít, alespoň trošku a někdy, ale mnohem lépe pořád a naplno. 

No byl to zajímavý rozhovor. Na jednu stranu jsem si milého M. vzala za příklad, ráda bych se jednoho dne viděla na jeho místě. Na stranu druhou... ehm... no prostě... to je vlastně... M. je neskutečně nudný. Věřili byste tomu, že během dvacetiminutého rozhovoru se ani jednou neusmál? A to jsem minimálně lehký vtípek nahazovala v každé druhé větě. A jak mi tak líčil tu chystanou dovolenou (s novým autem!), tak mi najednou až tak moc nevadilo, že já byla letos "jenom" v Torontu a na jinou dovolenou se nechystám. A tak nějak jsem si uvědomila, že tenkrát kdysi dávno jsem tu kytici rudých růží, kterou mi věnoval s očekáváním v očích, vyhodila z důvodů, které přetrvávají i dnes. Tak se asi pozná dobré životní rozhodnutí.

Tak teď co? Jaký máte život vy? Jedete si podle jedné lajny nebo se spíše necháte překvapit tím, co připluje po proudu? A plyne z toho všeho něco? Asi snad ne. Každý si prostě žije to své. M. si žije ve svém úspěšném světě mladého muže se zářivou budoucností a já si žiji ve svém zábavném světě, kde o překvapení není nouze. Jen tedy bych poprosila... nebylo by možné, aby mi ta moje životní pobavenost přinášela více peněz? Podívala jsem se na svůj účet a nejsou to pěkná čísla.

19 komentářů:

  1. Pekne :) Tak ja som tiez beznadejne zatackova, ale s tym, ze si tu zatackovitost uzivam (od doby, co som si uvedomila, ze je pre mna prirodzena). Aspon budem mat v starobe kopec historiek pre vnucata, no.

    OdpovědětVymazat
  2. já snad nemám ani ty zatáčky, u mě je to jeden velkej sešup dolů.....aspoň poslední dobou :)Ne, že bych snad na to inteligenčně a schopnostně neměla, aby moje hvězda stoupala....já prostě jen absolutně nejsem cílevědomá, neumím používat lokty a vlastně ani nechci, nikam se nederu, odmítám manipulaci, odmítám se přizpůsobovat tomu, co by bylo vhodné a robím to, říkám, co si myslím.... a to se v našich končinách a hlavně v našem "podniku" nenosí :D

    A dobře si udělala!!! Takovej suchar by tě zabil zaživa!!

    OdpovědětVymazat
  3. Hezký článek!:) Já to mám taky zatáčkové. Navíc je mi sice 24, ale tak nějak pořád nevím, co chci dělat, až budu velká. Jako malá jsem chtěla být policajtkou, to už mě dávno pustilo. Byla jsem 3 roky v kanceláři za takovým okýnkem - a to teda nic pro mě. Teď jsem v Rakousku jako au-pair. A co bude pak to teda fakt nevim. Jsem ráda, že to tak má i někdo další. Navíc u mě většina plánů selže - člověk míní, život mění (u mě to teda aspoň fakt platí).
    No a když se podívám na svoje konto, tak to taky žádný krásný pohled není... ale na nějakou tu srandu občas mi ještě zbývá - to je asi hlavní, ne?
    Život je přece o překvapeních!!!
    Víš co by mě zajímalo? Jestli je ten M. opravdu šťastný a spokojený. Ale to ví asi jen on sám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já si myslím, že spokojený je.

      Vymazat
  4. ahoj, mám pocit, že je to k panu M. trochu nefér. Lidé, kteří chtějí být v tom, co dělají nejlepší prostě musí tvrdě makat. Žádné víkendy, volné večery s kamarády, procházky při měsíčku, spontanní akce, ničeho z toho se nezučastnili, protože tou dobou seděli v kanceláři a pracovali na své karieře. člověk se pak nesmí divit, že jsou nudní. Pokud je vaším životem práce, bavíte se jen o své práci a to zbytek populace považuje za nudné.

    Taky nevím, čím budu, až budu "velká" (a to je mi 24), ale mám podobného kamaráda, a vím, že si svoje postavení tvrdě odedřel. Kdybych prácovala jako on, tak to dotáhnu na podobnou metu. Jenže já raději ty volné víkendy a zábavné večery....
    Každý jsme si vybrali svoji cestu a pokud jsme na ní šťastní, není důvod ji měnit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak ti teď tak nějak moc nevím, v čem to je nefér, protože jsem proti němu neřekla ani slovo. ano je nudný... pro mě... ale zároveň si myslím, že on je ve svém životě spokojený. a abych řekla pravda, tak dokonce jsme se o práci vůbec nebavili a ani si nemyslím, že jeho životem je pouze práce. jo a kupodivu takový lidé, kteří žijí pro práci, pro mě dost často nejsou nudní, protože o své práci dokáží povídat se zájmem a nadšením.

      (a teď jsem se tak nějak zamotala a nevím, kam tím argumentuji.) asi tam, že oba jsme spokojený, ale každý má svou vlastní cestu...

      Vymazat
    2. Tady bych si dovolila nesouhlasit- já znám spoustu lidí, kteří sice nemakali "jen" 8 hodin denně jako běžní zaměstnanci, ale víkendy, procházky a to další co Vlasta vyjmenovala mají. A baví se nebo nebaví podle toho jaké jsou povahy. Ale ten jejich úspěch tkví v tom, že měli štětsí a byli v tu správnou chvíli na správném místě. Na druhé straně jsou ti, co dřou, nemají ty víkendy apod. a bídu s nouzí netřou, ale nikdy nebudou tak bohatí a úspěšní jako ti první. Prostě štěstí a náhoda hraje v životě opravdu velkou roli, ať si kdo chce, co chce říká.

      Vymazat
    3. P.S. Bude někdy ten anti-blogerínský příspěvek? Prosím!:-D

      Vymazat
    4. no dejni, vidíš tu větu na začátku článku, že jsem to smazala. tak to znamená, že jsem to smazala. a musela bych to napsat znovu... takže možná... někdy... uvidíme.

      Vymazat
  5. Hezký článek. Já žiju v lajně, protože musím.Vybrala jsem si náročnou životní cestu, a tak se teď musím držet nalinkovaých řádků, abych dosáhla toho, k čemu jsem myslím předurčená. Někdy to hodně bolí. Ale musím.

    OdpovědětVymazat
  6. Můj život je zatím krásná křivka. Doleva, doprava..hezky pravidelně. Vždycky jsem se pokoušela jít rovně za nějakým cílem, ale vždycky jsem byla odhozena mimo. Dřív jsem to nesnášela, ale už jsem si zvykla, život pak opravdu není nuda. Stále se pokouším si splnit nějaké ty cíle a říkám si, co chci, to dokážu. Jenže to ukáže teprve čas :)

    OdpovědětVymazat
  7. já se snažím jít podél své vytyčené lajny, ale člověk míní a život mění, takže o zatáčky taky není nouze :-)

    OdpovědětVymazat
  8. já už se 22 let hledám...nějak všechno odkládám na potom, páč teď na to prostě není čas...a ono to utíká a utíká...chtěla bych žít spontánně jako ty, ale na to prostě nemám koule :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. hele, ale na tom žít spontánně fakt nic není. jen tedy musíš počítat s tím, že občas se dostaneš do situací, do kterých by ses raději nedostávala. ale ono to stejně vždycky nějak dopadne, takže proč se s tím stresovat...

      Vymazat
    2. jak říkám..prostě tě obdivuji!...a říkám ti to po několikáté :))

      Vymazat
    3. tak... ehm... jako... (červená se)... děkuji.

      Vymazat
  9. děkuji za komentáře. všem, kteří jedou nahoru a dolů jako já, přeji pevné nervy. a všem, kteří se drží svého cíle jako M., vlastně strašně závidím, že jsou toho schopní.

    OdpovědětVymazat
  10. To je moc fylosoficke takto v podvecer :-). Pokud ho to bavi a je spokojenej, jen dobre. Pokud nekdo jiny je spokojeny v chaosu, at si to uzije, ne? Muj zivot bych popsala slovy: jedinou konstantou je zmena :-). Hlavne do vseho jdu po hlave, klidne proti zdi. Jsem zvedava jestli to nekdy bude jinak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. myslím, že nebude. takové životní postoje se moc nemění. a vítej v klubu.

      Vymazat

Děkuji za všechny komentáře!

Nestyďte se a řekněte mi cokoliv, pochvalte nebo zkritizujte, na tom až tak ani nezáleží. Pokud ovšem toužíte jen zveřejnit odkaz na svůj blog, raději s tím jděte... někam jinam, veškeré komentáře s odkazy, pokud ty odkazy nejsou k věci, budou smazány.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...