úterý 8. prosince 2015

Vyhrajte Vánoce od Dr.Popova

Na výběr je 5 dárkových balíčků a výherkyně budou 3. Dneska je 8. prosince a čas budete mít až do 15. prosince. Kdyby se vám třeba výhry nelíbily, tak zrovna dneska navíc mají u Popovů dopravu zdarma. A tak vám přeji hodně štěstí v soutěži. Víc toho raději snad ani nenapíšu, zrovna dost lituji, že nemám doma tričko s nápisem "nesnáším lidi", protože přesně taková je moje nálada. Tak pěkně předvánoční, že ano. Jediný, koho dokážu právě bez problémů akceptovat, jsou moje vlastní děti.

Vybírejte, který chcete vyhrát balíček:

  • vůni kouzelných Vánoce (M1)
  • vánoční sen v čaji (V1 nebo V2)
  • mumio s vánoční vůní (V3)
  • vánoční tulsi (V4)


... tak který?



pátek 4. prosince 2015

3x3 oblíbených za podzim

No původně jsem to začala psát jako oblíbených za říjen, pak tedy jako listopad, ale vzhledem k tomu, že už máme vlastně prosinec... tak prostě oblíbená kosmetika za poslední dobu. Tak nějak. Taky je nutno dodat, že nejspíš nikoho nepotěší, co těšilo mě, protože snad všechno je to buď brutálně předražené nebo se to už nevyrábí. Nevím, co z toho plyne přesně za poučení, snad jen, že připravte si peněženky, jedeme z kopce.


Protože potřebuji mazat.

Kouzlo tělových másel a krémů jsem objevila tak někdy před rokem. Je pravda, že pořád to moje pokožka až tak moc nepotřebuje a klidně se obejdu bez namazání třeba i týden nebo dva. Ale když už mažu, tak chci prostě výživnou sílu. No a přesně to Soaphoria dává. Z těch hutných tělových másel, co mám doma, je zrovna tohle můj oblíbenec, i přes všechny špatné vlastnosti. K nim se ještě dostaneme, zatím si povíme, proč ho miluji. Protože ta konzistence je prostě... ponořit prst a umřít slastí. Nemám ráda bambucké máslo. Ani šlehané bambucké máslo. A proto naprosto obdivuji Soaphorii, co dokázala s tímto sufle, protože je v něm bambuckého másla hromada. Je ale tak nadýchané, tak jemné, jak polštářek čerstvě ušlehané smetany. Jak bohatá šamponová pěna ve vlasech. Jak dobře udělaná pěna na latéčku. Jak tím ani nepropadne cukr a postupně se noří, tak přesně tak se nesměle proplétá prst bambuckým máslem od Soaphorie. Konzistence je opravdu jak pěna, takže nabrat jde krásně. Není to jak obyčejné bambucké, co musíte vydlabávat. Tohle naberete hned a navíc se to v dlaních hned rozpouští. Velmi dobře se to roztírá, namaže se to bleskově, u bambuckého s tím totiž vždycky bojuji, ale tady ne. Tady je to prostě hned. Je to mastné a vsakuje se to pomalu. Což mi vlastně nevadí, protože miluji ten pocit na pokožce po namazání. A vydrží až do druhého dne do rána! No dobře, to špatné? Cena a spotřeba. Stojí to trošku víc a ubývá to sakra rychle. Jo a bohužel vůně není moc výrazná, z pokožky ještě míň. Přitom jsem měla i další verzi tohodle sufle (levandulovou) a ta voněla mnohem víc a mnohem déle.

Po drahém si dáme ještě dražší. Protože i jen to nejmenší balení tohoto krému vyjde při současném kurzu libry snad na 250 Kč. Přičemž to velké (a to bych fakt ráda měla doma) stojí snad tak nějak kolem šesti stovek nebo kolik. Což když se nad tím zamyslíme, tak to je ještě o kousek víc než u L’Occitane krémů na ruce, a jak všichni určitě víme, to je taková pěkná předražená blbost. A tohle je ještě dražší. Ale o tolik lepší. Jedno balení jsem měla už před rokem. Tenkrát jsem si ho otevřela v létě o prázdninách a to nebyl úplně nejlepší nápad, protože to bylo prostě moc hutné. Ale v listopadu jsem z něj pak byla úplně odvázaná. A to samé letos. Tento krém je prostě boží. Je to snad jeden z nejlepších krémů na ruce, co jsem kdy zkusila. Je neuvěřitelně hutný. Ani ne tak v konzistenci, protože ta se dobře roztírá. Ani ne tak na pokožce, protože se to vlastně i docela dobře vsakuje. Jako tak nějak spíš v pocitu a především v účinku. Po namazání mi ruce totiž připadají tak heboučké. Jak namazané máslem, ale přitom nejsou mastné. A navíc ten pocit se na rukou udrží i pár hodin.

(3) Morgan Street balzám na rty
A po drahém něco málo nesehnatelného. Na tento balzám na rty jsem narazila trošku náhodou, už jsem ani nevěděla, že ho doma mám. Přitom je úplně boží. Přesně takto by měl balzám na rty vypadat. Je hutný, ale na rtech pěkně taje. Po namazání vydrží dlouho. Dělá to, co balzám na rty dělat má. Takové ty marketingové žblebty: regeneruje, vyživuje, vyhlazuje, zjemňuje, ochraňuje, revitalizuje... všechno to tam je. Přirovnala bych ho k Burt’s Bees základnímu, hutný, ale dobře se maže, na rtech vydrží a postará se o ně. Víc od balzámu fakt nepotřebuji. (Jo a nemám ráda moc ty matlavé konzistence, takže takové Crazy Rumors nebo Lip Smackery většinou nejsou moc pro mě, i když některé varianty se dají.)


Protože bych chtěla hodit celý den v pleťové masce. A taky tak občas chodím.

Kdysi jsem prohlásila, že kdo nezkusil masky May Lindstrom, tak neví, co je dobrá maska. A že možná si myslíte, že máte doma tu nej masku, ale mýlíte se. Je mi to líto. Je mi líto, že to stojí dva tisíce a že je vlastně mnohem levnější kupovat Freeman v drogérii za stopade. Ale život s Freemanem za moc nestojí, zatímco život obohacený o May Lindstrom je něco tak úžasného. V podstatě pokud se podíváte na můj výběr nej masek dneska... tak nic jiného bych vlastně nepotřebovala. A taky nic jiného skoro ani nepoužívám. Je v tom všechno. Proti akné, pro regeneraci, pro výživu, skoro až dezinfekční, bělící... no prostě všechno. Honey Mud je na suchou pleť s akné. Zní to zvláštně, ale je to tak. Vyčistí, ale nevysuší, spíš regeneruje a vyživuje. Po smytí je pokožka naprosto čistá, pupínky jsou zklidněné, ale zároveň mám pleť jak namazanou. A ta vůně... aaach... ta konzistence... dvakrát aaach... namazat to na sebe a umřít.

Pokud máte hluboko do peněženky, tak uznávám, že Tarika taky poslouží dobře. Ale jinak je May Lindstrom něco neuvěřitelného. Asi nic pro citlivou pleť. Ale pro tu aktivní, pupínkovou, černo-otečkovanou, klidně i suchou a drsnou... May Lindstrom. Nejdřív to smícháte s vodou. Ono to napění a vytvoří to lehkou nadýchanou pěnu. Nanášet to můžete úplně v tenké vrstvě, takže jedno balení vydrží nekonečně dlouho. To moje už má rok a pořád tam tak čtvrtinu mám. Na pleti to trošku štipká. Až pálí. Připomíná to Tariku. Až úplně cítíte, jak to vypaluje z pleti všechny neplechy a nečistoty. Jak to proniká do každého jednoho póru a čistí ho do hloubky k dokonalosti. Pak ale přijde rozdíl od Tariky a moje nejoblíbenější část této masky. Smývání. Přidejte jen trošku vody, vlastně si jen namočte ruce. Přiložte na obličej a nechte masku trošku povolit. A pak peelingujte. Z plných sil a rozhodně se nešetřete. Je to drsné. Je to husté. Je to neuvěřitelně očisťující. Není to žádné lehoučké šolíchání pro citlivky. Ale když to uděláte, tak budete mít pocit nové pleti. Tak jemné a hebké. A co víc, tak čisté. Nejen opravdu čisté, ale především pocitově čisté. Nikdy mi nic tak nevyčistilo pleť do hloubky. Funguje to na černé tečky, funguje to na pupínky. Navíc to funguje i na regeneraci a na šupinatou pleť. A na suchou pleť, kterou jakoby zbaví suché horní vrstvy. Bohužel když se podíváte do zrcadla, tak asi bude pleť červená. Možná bude vypadat podrážděně. Ale do rána se to nějak vstřebá, prostě večer pak tonizujte, namažte něčím hutnějším a ráno to bude dobré. Fakt že jo, alespoň u mě to tak je. Vždycky.

To je snad ještě zvláštnější zážitek. Takový drolivý prášek. Jakože smícháte s vodou a pořád se to tak až drolí. Moc dobře se s tím nepracuje, přirovnala bych lékořicový kořen skoro až k neemu, i když ten je trošku jiný, ale stejně se s tím pracuje dost špatně, podobně jako s touto lékořicí. Takže špatně se s tím pracuje. Lepší je namíchat třeba s medem, pak je dost boží i konzistence, hlavně díky medu, že ano. Trošku tak jako smrdí. Špatný výraz, protože to není vyloženě smrad... jen tak nějak podobné nějaké hlíně s drcenou trávou. Asi tak něco. Přijde mi, že po smytí to nic moc nedělá. Jo čistá pleť, taková hebká a jemná. Ale ten druhý den ráno... opravdu viditelně ubývá na pleti tmavých skvrn. Tvl ono to fakt bělí. Zbožňuji to!


Protože se občas i namaluji.

Tohle je taková barva... no jak to jenom popsat. Intelektuálka. Co nespí a po nocích čte knížky. Ještě lépe ta, co po nocích knížky píše. Tak nějak si představuji mladičkou básnířku z písničky. Tajemná. Unavená, ale tak sexy. Přirozené lehce kouřové líčení. Ono to vlastně ani není líčení. Je to stín pochybností její světem soužené duše. Je to vyjádření její zranitelnosti, ublíženosti, ale zároveň vnitřní síly. Je to barva osudové ženy. Je unavená a ta únava vrhá šedé stíny na její tvář. Ale ta únava zároveň značí, že je to žena, co se nikdy nevzdá. Že možná nespí, ale rozhodně to ještě nezabalila. Takže tak nějak. Moc nechápu, proč zrovna já zrovna teď potřebuji barvu, co mě dělá v podstatě unavenější. Jsem unavená sama od sebe, ovšem rozhodně nejsem sama od sebe tak krásná. A ta barva mě nedělá vlastně unavenější. Dělá mě osudovou. A tajemnou. Zároveň sofistikovaně upravenou. A intelektuálně plnou. Nebo tak něco. Jo a možná se s tím ne úplně nejlíp pracuje. A taky to samotné má spíš nižší výdrž. V kombinaci s něčím pudrovým do banánku ale v pohodě celý den. Jo a nejspíš se ten odstín už neprodává. Tolik ke špatným zprávám, jinak barvu miluji!

(8) Illamasqua rtěnka Resist
Už jsem vyjádřila svou náklonnost k jinému odstínu. Ten co mi dělá hezčí všechno. Taková obyčejná červená a přitom mě to dělá tak krásnou. S Resistem je to jinak. Je to docela obyčejná barva a docela obyčejně mi jenom sluší. Ale je vlastně tak krásná. Je to výrazná bobulová růžová. Která vlastně až tak výrazná není. Dokonce mi občas přijde až málo výrazná. Ale je tak krásná. Podzimní, ale ne úplně tmavá. Studená, ale zároveň ne tak úplně studená. Je taková až zastřená. Něco mezi podzimní bobulovou a spíš zimní růžovo staro až mauve. Oficiální popis je deep rose pink. A je to takový ten odstín, co se mu opravdu těžko odolává. Trávíme spolu hodně času.

(9) Anastasia Beverly Hills Illuminator Starlight
No dobře tohle jsem tak úplně ještě nepoužila, jsem to zrovna jen rozbalila a je to drahé jak prase... ale je to tak krásné.

sobota 28. listopadu 2015

Dáme DM? No já dala!

Nojo, nestává se mi to až tak často. A už vůbec se mi nestává, že bych to chtěla fotit a vystavovat. Prostě obyčejná drogérka. Nebyla to tedy jenom DM, byl to i Rossmann, i když ten jen trošku. No tak stalo se no. Měla jsem trošku zatmění, vzhledem k tomu, že jsem si šla jenom prohlídnout vánoční LE Essence, ani košík jsem si nebrala a pak jsem s tou plnou náručí málem ani nedošla k pokladně a pořád jsem kupovala nové a nové věci... tak si o tom povíme pohádku, milé děti.


Jako třeba voňavé svíčky. Tyhle záchvaty svíčkové moc často nemám. A vím proč. Sice pěkně vypadají, opravdu dlouho hoří, ale skoro vůbec nevoní. Zklamání veliké. Ale když, jak jsem při tom stěhování našla svůj dávno ztracený svícen na čajové svíčky, tak doma pálíme. Ovšem obyčejné čajové budou pro příště stačit. Tak ale ještě k tomu svícnu, dělala jsem si ho sama, takže k němu chovám určité citové vazby. Jak jinak. Nevím, kolik se vyznáte kdo v keramice, ale to totiž si něco vždycky uplácáte z hlíny a musí se to nechat uschnout, vypálit, naglazovat, znovu vypálit a tak. A při všem tom pálicím a schnucím procesu se hlína zmenšuje. Takže se zmenšuje i ten výrobek. No takže já sice před deseti lety vzala hlínu, pečlivě si vykroužila stojánek na čajové svíčky, aby se tam přesně vešly... vypálila jsem to a najednou se tam obyčejné čajové svíčky nevešly. Žádné. Tedy vešly se tam, ale musely se vyndávat z těch plechových kalíšků. Což byl dost opruz. Takto to fungovalo asi dva roky a pak se při stěhování svícen schoval a příště už nevybalil a dáme střih a je tady letošek. Svícen jsem našla, koupila jsem obyčejné čajové svíčky, chtěla je vyndávat z kalíšků a najednou koukám, však ty svíčky se do svícnu normálně obyčejně vejdou i v kalíšku a ještě tam zbývá trošku rezervy. Čím to asi tak bude... no svícen se mi asi nezvětšil. To jsou podvodníci, oni už i ty svíčky šidí!


Taky mi trošku přeskočilo v oddělení jídla. Zrovna nad těmito muffinovými košíčky jsem nedávno přemýšlela. Ale přišlo mi to dost drahý. Padesát korun za snad dvacet kousků. Jo je to stylový. Jo je to pěkný. Jo je to zajímavý. Ale padesát korun za dvacet papírových košíčků? To jsem jako Rothschild nebo co? No ale když jsem narazila na tuhle vánoční krásu a stejně jsem už měla ruce plné naprosto zbytečných nákupů (jako třeba nevonících voňavých svíček), tak nakonec proč ne. Myslím, že tento víkend padnou za oběť mému pečícímu (ne)umu.


A když jsem u toho pečení... tak jsem tam v DM sbalila i kakaové máslo. Že prý místo másla normálně na cokoliv. Snadné dávkování a vůbec velká lahoda. Tak jsem na to zvědavá.


Tak ještě o jídle. Věděli jste, že i dětské výživy se dělají v LE? Jako ono tam není napsané, že limitovaná edice, ale je tak zmínka, že to bude dostupné jen omezenou dobu. Tak to je přece definice limitované edice ne? No každopádně jsem to tam prostě nemohla nechat. Jo, že jsem na děti hodná? A že jim kupuji mňamky? Tak to ne. Všechno je to jenom pro mě. Všechno si to nechám. Všechno si to sním sama. Tu se spekulkama jsem už snědla. A když nic jiného, tak rozhodně oceňuji složení. Prostě jenom jabka, hrušky, trošku sušenek, mlíka, smetany. A to je vlastně všechno. Na úkor toho je chuť slabší. Není to přehnaně sladké, není to výrazné. Já bych třeba přidala spekulek nebo alespoň skořice... ale chápu, že to je asi určené spíš pro děti než pro mou mlsnou slinu.


A nakonec jsem stejně kupovala spíš dárky. Ještěže moje děti nechodí na internet. To vám můžu klidně vykecat, že dostanou balíček s kosmetikou. Malá princezna z DM je u nás stálice, tohle je možná už páté balení nebo tak. Stejně tak pěny z Rossmana. Stejné nebo podobné jsme měly i minulé Vánoce. Rozčesávač jsem tedy koupila poprvé, stejně tak i perličky do koupele a šumivé tablety. To je totiž tak, ty dvě pořád chodí a chtějí, abych jim koupila takové to malé šumivé kulaté, co se dává do vody... "prosím, maminko"... a myslí tím samozřejmě balistik od Lushů. No a tolik peněz na dětské koupání? Když už ani já si ty předražené balistiky nekupuji? Prostě tento rok mě jistí šumivé tablety za pár šupek z drogérie.


Dárek jsem si samozřejmě koupila i pro sebe. V posledním týdnu mi to nakupování dárků sama pro sebe nějak jde. Co na tom, že tělových mazadel mám doma plný šuplík. Alespoň si tam alverde nebude připadat samo. Jo a sprchový gel jsme zrovna potřebovaly, dochází nám skoro všechno, co máme doma.


A nakonec tedy ta LE od Essence. Vánoční. Mě nezaujala vůbec. Laky? Nuda. Ani si nepamatuji, co tam bylo dál. Snad jen rozjasňovač. Tyhle levné limitky sbírám. Váhala jsem, ale skoro stovku, za něco, co nikdy nepoužiju... nechtělo se mi to dávat a rozhodla jsem se, že počkám na výprodeje, jestli budou. A taky že byly a ve výprodejovém košíčku jsem ulovila starší rozjasňovač a tvářenku za polovinu. To by už šlo.


Co jste pěkného koupili v drogérii vy? A taky se vám zmenšují čajové svíčky? Nebo jsem jenom já paranoidní, svíčky jsou pořád stejné, ale já se vším okolo se zvětšujeme?

úterý 24. listopadu 2015

Včera byl hezký den...

... no dobře nebyl. Všechny moje dny jsou zrovna teď nic moc. Ale... Ale!!! Ale stavila se u nás pošťačka a donesla týden očekávaný balíček.









Takže? No nevím... asi takto:

  • sběratelky to koupí / koupily dávno
  • sběratelky, co trvají na použitelnosti (trapný), si to dost rozmýšlí
  • a všichni další to nepotřebují.

A proč? No protože prostě obyčejné kule jsou lepší. Mají na pleti lepší efekt, tohle má docela hodně třpytek, asi nejvíc ze všech limitek, co mám doma. Dokonce na hromadném swatchi to vykouzlilo až jednolitou lesklou plochu. Takže si nejsem úplně jistá tím, jestli to zvládne celý obličej. Jasně, že jsem to sice rovnou zkusila... ale nejsem si jistá výsledkem. Dávala jsem na matující make-up. A fakt mám pocit, že takové ty matující suché make-upy nejsou pod meteoritky úplně vhodné. Alespoň mi žádný nefungoval. Mnohem líp meteoritky fungují s něčím hydratačním a trošku víc krémovým.

No nic, takže včera vánoční hvězdičky? No docela mě otřpytkovaly. Ale dala jsem si toho možná až moc, jsem byla natěšená, tak jsem si štětcem pořádně hrábla. Výdrž dobrá, ale efekt lepší prostě u stálé verze nebo jakékoliv jiné limitky. Jo a to balení se mi fakt nelíbí. Dost hodně plastový.

A sice bych měla jít spát, ale ještě vám povím historku. Escentual se pomalu začínají stávat mým oblíbeným eshopem na tyhle různé limitky. Takže i tento podzim jsem měla košík nachystaný a čekala jsem, že třeba jenom pošlou 10% slevu nebo něco. Takže čekám, košík v Escentual ukazuje, kolik ještě zbývá na skladě, takže si můžu klidně čekat... Mám tam kule a rtěnku. Přitom asi víc bych chtěla rtěnku, protože mám takový pocit, že ty kule budou dost průser. A tak si čekám, prodá se tak pět kusů za den třeba, na skladě je 150 kusů... spousta prostoru pro tu 10% slevu.

A najednou se to prostě začalo prodávat. A týjo největší smršť, když jsem neměla čas si ani zajít na záchod. A tak si to hlídám, vyjedu vlakem z Prahy do Brna, chci nakoupit, ale vypadne jim ta jejich wifi, ve škole v Brně to nestíhám, jdu pozdě, tak chci nakoupit o přestávce... no a rtěnka tam už nebyla. Vyprodáno. Hajzlové jedni. Koupila jsem tedy alespoň kule, ty se pak vyprodaly hned druhý den ráno. A dva dny na to pošlou z Escentual kód na 15% slevu? No není to smůla?

středa 18. listopadu 2015

Pět let!

Během pěti let jsem si v tomto prostoru vypsala srdíčko na spoustu témat. Z komentářů jsem se dozvěděla, že jsem vtipná, krásná, chytrá a skvělá. Ale taky, že jsem arogantní, ošklivá, hnusná a nepříjemná. Pravda bude asi tak spíš někde uprostřed.

Pět let to je hodně dlouhá doba. Nebo možná ne? Ale když se podívám, jak se během pěti posledních let změnil můj život, tak je to jak úplná věčnost. Protože upřímně, blog jsem zakládala jako určitý únik ze svého reálného života. Protože ten v tu chvíli tak nějak neměl řešení. Neměl východiska, neměl žádné pozitivní vyhlídky do budoucna. A fungovalo to, blog byl můj malý únik. Který postupem času už nebyl potřeba. Ale už zůstal.

Blog se taky změnil. Samozřejmě. Prý už neumím psát recenze. Což bych se i hádala, že umím, ale chápu, jak to autorka výroku myslela. Už nepřicházím každý týden s novým tipem na neznámou značku nebo eshop. Už nenakupuji na Etsy a neobjevuji pro vás nové poklady. Ani nehoním v parfumériích nebo drogériích limitky a novinky. Nákupně jsem se dost uklidnila. A když se nenakupuje, tak dost těžko se budou psát články s novými tipy na kosmetiku, kterou bude každý chtít. Kdysi mi to samozřejmě dělalo dobře. Že jsem ta první, co vám může ukázat značku, výrobek, cokoliv. A že vy víte, že já jsem ta první. Teď mi to je jedno, i když občas to tedy jako pořád zabolí, když mě někdo kopíruje a necituje.

Stejně tak mi přijde, že ty proměny celého blogování během posledních let... jsou neskutečné. Až nereálné. Takže z upřímných zastánkyň levné a dostupné kosmetiky se stávají parfumérkové královny, které stejně upřímně jako před čtyřmi lety, kdy říkaly, že drahá kosmetika za to nestojí, tak najednou tvrdí, že paletky UD za to rozhodně stojí a jsou ty nejlepší možné. Ze čtivých textů se staly často jen instagramové obrázky, které jsou obalené větším množstvím hashtagů než slov, protože čím víc #, tím víc instagram. Z obyčejných zajímavých blogů jsou dneska ždímačky na emoce, které jedou ve svých emocionálních rovinách a čekají reakce čtenářů. Pozitivní samozřejmě. A ta hranice soukromí, co všechno je kdo ještě ochotný ukázat nebo komentovat se sakra posunula. Až do míst, kde to snad ani nechci číst, vidět, sledovat.

A všechno se lifestyluje. Taková lifestylizace blogování nejen o kosmetice. Vlastně už se ani nepíše z důvodů předání objektivní a užitečné informace. Píše se, aby se blog ukázal v tom nejlepší světle. A o nějakou pravdu už rozhodně nejde. Aby se zužitkovaly všechny věci zdarma. Aby se vyždímaly reakce od čtenářů, hlavně ty pozitivní o tom, jak moc je blog/blogerka skvělá. Aby se ukázalo, že ten můj lifestyle je sakra cool. A nebo se raději vůbec nepíše, alespoň já mám pocit, že u svých oblíbených blogerek si poslední dobou moc nepočtu. Takže mi zůstává ke čtení tak akorát ten lifestylový balast.

Do toho se míchá závist, nadřazenost a tak nějak jako touha se odlišit. Prohlášení, proč nejsem taková a maková blogerka. Proč nejsem vůbec blogerka. Proč tohle smažu a tohle nechám. Touha udělat se lepším, než ten zbytek. Tendence ukázat, jak nereálný je ten online svět ... ale ukázat to tak, abych ohromila právě ... no opět ten online svět. Jak kdyby každý chtěl slyšet: ty jsi ta nejlepší, ty jsi ta jiná, ty jsi ta jediná, kterou ještě čtu. Jak kdyby si nikdo neuvědomoval, že tím, jak všichni prohlašují, že oni jsou jiní, jsou si naopak všichni tak strašně podobní.

Prostě nevím, asi tak jako nejvyšší čas to na internetu zabalit. A nebo, že bych si třeba taky založila Instagram a podlehla všem těm trendům? A nejsem na to přece jenom trošku stará? Pět let! U psů se říká, že jeden rok je jako sedm lidských let. A stejně tak bychom mohli říct, že jeden online rok je asi tak zhruba jako... dvanáct obyčejných let? Tak nějak. Jeden online měsíc je jako rok v reálném životě. Nikdo už si nevzpomene, co vlastně na tom internetu před měsícem frčelo. Takže pět let blogu. Vlastně tedy slavím šedesátku. Jak říkám, nejspíš nejvyšší čas to prostě zabalit.

Neříkám tedy, že to právě teď udělám, ale uvažuji o tom. Protože... protože prostě... "I’m too old for this shit". A nebo možná opravdu založím insta, tomu všemu lifestylu podlehnu a začnu si svá online léta počítat znovu od nuly... uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Tak zatím asi si popřeju pěknou polovinu dekády a mějte krásný den!

neděle 15. listopadu 2015

Péče o pleť listopad a vyžírací tonika

V kyselinových tonikách já jedu. V létě jsem je tedy omezila, až nakonec úplně vyřadila, prostě mi došlo a nové jsem si nechala na otevření až na podzim. Což byla možná trošku chyba, protože moje pleť kyseliny prostě ráda. Na druhou stranu jsem si ale mohla být jistá, že nepodporuji tvorbu pigmentových skvrn. Ty se ale stejně objevily... tak možná jsem si kyseliny mohla nechat i přes léto? Nevím a je to teď vlastně jedno, protože je listopad.

Kyselinová tonika se mi sešla zrovna doma dvě otevřená. Tedy tradiční Pixi a méně tradiční SkinCeuticals.


SkinCeuticals Blemish + Age Solution jsem dostala od čtenářky. Prý je lepší než Pixi. A je to pravda. Na akné a pupínky je SkinCeuticals rozhodně lepší. O dvě třídy minimálně. Jo až tak velká mi ta změna přišla. Prostě SkinCeuticals je zázrak a během snad tří dnů mou pleť přetransformoval z pupínkaté do téměř hladké. Bohužel se ovšem v té transformaci mé pleti tonikum nezastavilo a vesele si pokračovalo. A během dalších dvou týdnů mou pleť transformovalo z normální do přesušené, šupinkaté, strupaté a rozhodně už tedy ne hladké.

Jako není se až tak moc čemu divit. Složení jsem se sice nedohledala (až tak moc jsem se ani nesnažila), ale SkinCeuticals je takový menší koktejlový mix alkoholu a dalších účinných složek. Hlavně ten alkohol. Večer při nanášení si připadám pomalu jak v továrně na vodku. Na obličeji to štípe, věřím, že citlivějším očím se to nebude líbit vůbec, nechá to za sebou docela i alkoholový odér, který se pár minut drží. Rozhodně jsem nezvládala to na sebe nastříkat, protože to je fakt... jako abych se pak bála řídit auto, že nadýchám.

Vysušuje to neskutečně. A pokud mě něco vysušuje, tak to je síla... tomu věřte, protože moje pleť jinak dá všechno. Na tom základě jsem z péče o pleť začala vylučovat všechna možná další kyselinová séra, áčková séra, masky a podobné driáky. Jako úplně to nepomohlo, snažila jsem se SkinCeuticals používat třeba jenom každý druhý den a pořád to je na mě moc. A pomohlo mi až otevření opravdu mastného máslového nočního krému. (viz níže)

Každopádně bych ale SkinCeuticals rozhodně nezavrhovala. Na pupínky je opravdu bezkonkurenční, asi to nejlepší, co jsem kdy zkusila. Takže to s ním ještě zkusím, i kdybych to na sebe měla plácat jen jednou týdně nebo jednou za měsíc, až za mou přijde pms... prostě to je zázrak.

Pixi Glow Tonic jsem tady už chválila. Je opravdu hodně jemné, ale pupínky eliminuje a pleť vyhlazuje docela spolehlivě. Má takový trošku pomalejší nástup, hlavně pokud ho srovnáme se SkinCeuticals. Ale i tak... výsledky jsem viděla už po pár dnech používání a těšila jsem se na každý další den, kdy to na sebe namažu. Ideální je používání jednou denně, ale je pravda, že při používání ráno i večer jsou výsledky lepší... ale zase to potom trošku i vysušuje.

Co mě ale trošku naštvalo, je to, že oni docela určitě změnili složení. Je fajn, že balení je teď mnohem lepší a praktičtější. Ale změnila se vůně a barva samotného tonika. Jako funguje to pořád stejně, ale ta změna složení mi od nich hezká nepřijde. Prostě podle obrázku to tonikum vypadá úplně jinak, než kdysi vypadalo. Hlavně má jinou barvu, že ano. A nikdo z velkých obdivovatelů tohodle tonika na netu prostě k tomu neřekl ani pixel. A já to hledala po celém netu, protože jsem se bála koupit nové balení, když to vypadá úplně jinak... nic. Tak to napíšu já, sice to má jinou barvu, voní to jinak, balení se zlepšilo, ale naštěstí i účinky zůstaly stejně dobré.

Tak to jsem se vykecela. Ale abychom zachovali nějakou tu kontinuitu, tak i menší přehled celé péče. Denní, noční, masková. A hned potom ty největší a nejlepší novinky. 




No... jak to asi tak říct. May Lindstrom masky jsou úžasné a rozhodně nelituji, že jsem za ně ty peníze dala. Ale čistý lékořicový prášek je nejspíš zázrak. Nejčastěji si ho dávám s medem... a nikdy s tím nechci přestat.


Ostrovní balzám jsem si zamilovala. No Decleor balzám to není, ale daleko k tomu nemá. Je strašně zvláštní, nejdřív hodně mastný, ale tak po hodině se bezezbytků vstřebá a nechá jen jemnou pleť. A pomáhá mi regulovat a postupně zlepšovat to moje pleťové přesušení.


Hřebíčkové mýdlo je prý silné. Zatím je asi brzy říct, i když už jsem ho tedy vybalila a použila. Tak zatím jen... miluji jeho vůni. V koupelně mi to teď voní jako Vánoce.


Jako a kdybyste věděli, kolik je teď hodin, jak strašně jsem unavená, jak strašně moc mám jiné práce, co bych měla dodělat... a stejně si tady smolím naprosto nepodstatný příspěvek do blogosféry... tak nevím, co byste si mysleli, ale já si myslím sama od sebe, že je to blbina a jdu spát!

neděle 8. listopadu 2015

Spotřebováno za říjen: Havlík, Aurelia a Sunday Riley

A máme tady další měsíc a rubriku, která nudí i nenudí. Která tak různě vzbuzuje emoce kladné i záporné nebo je naopak záměrně ignorovaná, protože prý nuda a popelnice. Máme tady další spotřebováno. Asi nejspíš natrvalo převezmu model, co jsem sepisovala minulý měsíc. Tedy budu vás nudit jenom těmi produkty, které si myslím, že byly zajímavé k nudění. Takový ten balast, sprcháče YR a krémy na ruce a věci, o kterých tu byla samostatná recenze, prostě vynecháme. Mám omezený počet, kolikrát můžu ve svém životě napsat, že sprchový gel byl fajn a pěkně voněl... a mám pocit, že tu hranici jsem už překročila. Takže naposledy. Sprchový gel YR s granátovým jablkem byl fajn a voněl pěkně. 




No a co jinak? Jinak jsem spotřebovala 23 kusů, něco tedy byly vzorky, těm se budeme věnovat podrobněji. Byla tam i velká balení, ale těch moc nebylo a vůbec to byl takový spíš šum než něco zapamatováníhodného. 

Říjen byl ovšem výjimečný tím, že jsem si nic nekoupila. Nebo tedy koupila jsem na eBay slupovací masky na nohy. Koupila jsem dvě, jednu noname, která ještě nepřišla, druhou Missha, která přišla poštou 30.10. Škoda. Mohla jsem si poprvé za celou historii tohoto blogu zapsat nulový nákup ve měsíci. No tak nic. Minulý rok v zimě jsem měla jakousi noname (jinou, než jsem koupila letos) a ta mě zklamala. Tak jsem zvědavá, jestli je Missha něco víc extra. Každopádně stála asi tak třikrát tolik než ta moje loňská noname, takže by se mi mělo ošoupat třikrát víc kůže?

Pandí krém na ruce jsem hned spotřebovala a celkem fajné. Žádné mimořádné výkony tedy nebyly, spíš takový lepší průměr, ale rychle se vsakuje, pěkně voní, kytičkově, a má roztomilé pandí balení. Pokud je něco takového váš styl, tak pandu klidně kupte. S čistým svědomím řeknu, že se to moc neliší od všech možných kočiček, medvídků a jiných asijských krémů na ruce. Snad jen ta konzistence je trošku hutnější.




Sunday Riley Good Genes Treatment. Chtěla bych na úvod něco říct. Totiž asi nechápu hype kolem Caroline Hirons a produktů, které ona doporučuje. Všechno je to předražené, u spousty věcí složení neodpovídá ceně a přijde mi zbytečné za tolik peněz kupovat něco jenom proto, že to ona doporučila. Navíc si myslím, že ona používá tolik kosmetiky, že prostě nedokáže ani náhodou separovat individuální účinky toho nebo kterého séra. Jako doporučení dobrá, ale rozhodně bych nad nima raději přemýšlela. Takže tolik teorie, v praxi samozřejmě chci všechno, co vystavuje. A tak když se naskytla možnost vzorku tohodle kyselinového že prý zázraku, tak jsem po tom skočila. No a tedy nevím. Smrdí mi to. Konzistence překvapila. Čekala jsem vodové sérum nebo něco jako olej. Dostala jsem mléčně bílou celkem hustou tekutinu, co se rychle vsakuje. Účinků jsem si žádných nevšimla. Snad jen, že jsem ty dva týdny používání měla dost suchou pleť. Podle mě ale za to Sunday Riley nemůže, tam mám jiného kandidáta... takže tak, ale beru na vědomí, že zázrak se možná jen nemusel během dvou týdnů ukázat. Přitom to ale v sobě má lékořici, což je momentálně moje nejoblíbenější přírodní látka. A taky to obsahuje silikony... no nevím, já jsem asi zelená pizda/snob, ale 80 liber bych za něco se silikony dobrovolně nedala!


BioAroma olej. Tak nejlepší na tom byla asi vůně. Ta byla hodně neotřelá a hodně se mi líbila. Bylinková, zauzená, občas mi to vonělo skoro až jako maso. Konečně něco nového mezi všema těma květinkama v přírodní kosmetice. Olej má lehkou konzistenci, docela rychle se vsakuje (mnohem lépe než třeba céčkové Laidbare nebo arganový olej), pleť zanechá skoro až matnou. A přišlo mi, že i na ty pupínky to nebyla špatná věc. I když proti pigmentovým skvrnám... no nevím, spíš nic než něco. 


Raw Gaia Hemp Heaven Glow Spray. Taky dobrý. Na olejových sprejích od RG je nejlepší, že už dostanete olej namíchaný s vodou. Nějakou tou květinovou a tak. Díky tomu se oleje rychle vsakují, nemusíte je nanášet na vlhkou pleť, používání je přívětivější a jednodušší než u obyčejných olejů. Tento konopný sprej mi vyhovoval docela hodně, dokonce jsem si ho potom začala šetřit a schovala jsem si ho cestovní taštičky. Jeho výhodou totiž bylo, že jsem ho mohla dávat večer a navíc i ráno bez problémů pod makeup. Tak rychle a dobře se vsakuje.




Aurelia Probiotic Skincare Cell Revitalise Day Moisturiser (with Jasmine, Plumeria, Tuberose and Mandarin)
A další mile hypované záležitosti. Aneb Aurelia Probiotic. Krém asi v pohodě. Není to přehnaně mastné a má to dost sranda konzistenci, takovou tu, co před prstem uhýbá. Takže nabrat odpovídající množství je trošku výzva, to zase jo. Hodně výrazně to voní. Líp než odličovací krém, ale pořád docela hodně. Jsem vyzkoušela jenom vzorek... a asi plné balení nepotřebuji.


Aurelia Probiotic Skincare Miracle Cleanser (with Chamomile, Eucalyptus, Rosemary, Bergamot)
Green Energy Organics Soin Demaquillant n.5 (Fresh Cream Cleanser dehydrated and stressed skins cacao and almond)
A už vůbec nepotřebuji plné balení tohodle odličovače. Vadí mi tam dvě věci. Za prvé vůně. To voní jako zubní pasta nebo mentolky. Prostě silně a výrazně a od prvního počuchu tomu fakt věříte, že nějaký ten eukalyptus ve složení je. Pak ale ovšem nechápu, proč je tam navíc ještě ten heřmánek, asi aby se to vyrušilo. Jakože eukalyptus dráždí a heřmánek uklidňuje? No nic, dejme tomu. Ale za druhé ta konzistence je špatně. A rozhodně by se tomu nemělo říkat miracle cleanser, protože je to obyčejné odličovací mlíko. Dost divné odličovací mlíko. Ono se to totiž do pleti vsakuje. Takže to si tak jako nanesete, masírujete, protože pořádný cleanser se musí přece vmasírovat. A najednou to masírujete nasucho a už ani nemasírujete, už ze sebe ten makeup spíš drolíte a mezi prsty se vám šulí takové krásně hnědé kuličky. Všechna špína opadá a vlastně se ani nemusíte umývat. No a GEO odličovač je taky jenom mlíko, ale asi tak třikrát lepší než Aurelia. Pěkně voní a vsakuje se rozhodně pomaleji. Odličuje bez problémů.




Havlíkova přírodní apotéka BIO Havlíkův šampon 13 bylin stimulační. A víte co? Vůbec to nebylo špatné. Jako pění to trošku míň. Je toho trošku větší spotřeba. Ale já to tak mám snad u všech přírodních šamponů. Havlík umyje moc pěkně, nechá vlasy jemné a hebké, nemastí je a vůbec to bylo v pohodě. A dost pěkně voní. Tak nějak tedy na přírodních šamponech netrvám a bez problémů na sebe dám chemii, ale klidně bych si za jeho cenu Havlíka koupila i v plném balení. Na rozdíl od té ranní masky, kterou bych si rozhodně nekoupila. Jo ale pokud bych si měla vybrat, jestli koupit Havlíka nebo Elseve Fibralogy, tak vyberu Elseve. Protože fakt funguje a dělá tlustší culík. A nebo zkusím tu růžovou řadu (Densify) od Garnieru?




Supergoop! Gradual Self-Tanning Sunscreen Mousse, SPF20. No a na závěr si dáme jedno malé varování. Myslela jsem si, že nebude potřeba, protože tohle u nás nikde nekoupíte, ani po tom nikdo nešílí kdesicosi. Ale v létě jsem zaznamenala nějaké marketingové pokusy to prodat, možná to bylo na BeautyBay nebo jiném prostě dost profláklém eshopu. A taky jen tak pro jistotu, kdyby se to někdy k nám přece jenom dostalo, protože značka se zdá docela populární. Takže: TOHLE FAKT NE. Za prvé to nesamoopaluje. Sice to slibuje, ale možná se sliby plní až o Vánocích, protože v létě to neudělalo nic. Za druhé to smrdí. Jakože dost. A je to cítit i z kůže. Za třetí to lepí. A když se snažíte to lepení rozmazat, tak to za čtvrté ze sebe odrolíte. A za páté to vůbec nemá pěnovou konzistenci, prostě normální krém. Ale SPF faktor to má a funguje, to jsem se zase nespálila... tedy pokud jsem to ze sebe náhodou neodrolila.


Silk Naturals Pretty Plum Sheer Blush. Tak ještě jednou na závěr. Aneb důkaz, že dokážu spotřebovat tvářenku. Byla sice jenom ve vzorku, ale dokážu to! Ten svět má přeci jenom nějaký smysl. PS: tohle byla ta nejlepší možná vínová podzimní tvářenka pro můj odstín pleti!



úterý 3. listopadu 2015

GEO vzorky krémů

* vzorky jsem dostala od GEO

Když mi přišla asi někdy před rokem nabídka na testování Green Energy Organics, tak jsem to odmítla a uspořádala jenom soutěž. Přišla jsem si přehlcená kosmetikou a nic nového jsem dostávat nechtěla. Úplně mi totiž stačilo to, co jsem si kupovala sama. Ale dostala jsem pár vzorků krémů, tenkrát jsem si stěžovala, že nedokážu najít denní krém, co by mi vyhovoval a neucpával mi póry. Tak prý, ať vyzkouším. A psát o tom nemusím, jsem ještě machrovala, že ze vzorků ani žádnou recenzi nepíšu, tak ať se ode mě toho moc nečeká. No vidíte, do roka a do dne a recenze je tady. Vzorky nevzorky, protože jsem tak nějak dospěla k závěru, že tyto vzorky si to zaslouží.

Fakt, že jo. Navíc jsem vždycky dostala víc těch pytlíčků, ty jsem si vymačkala do skleněné piksly od Oskia a každý z krémů mi vystačil snad na tři týdny, možná i měsíc používání. Nakonec jsem tedy dospěla asi k názoru, že pro mě není příliš vhodný ani jeden z vyzkoušených, ale je mi to líto. A to hlavně proto, že...

Všechny ty krémy tak krásně voní. Není to výrazná vůně, ale při mazání cítit je a je to dost příjemné. I když se jedná o přírodní krémy, tak vůbec z nich nemám přírodní pocit. Znáte to, když už vyzkoušíte nějakou tu dražší přírodní kosmetiku, tak většinou jsou ty krémy dost hutné a mastné (Weleda), nebo naopak jsou sice lehké, ale voní jak panáček vodky (Lavera, Alverde). Ani jedno z toho na své pleti nechci a ani jedno z toho u GEO nenajdete. Naopak mi krémy připomínaly spíš něco z highendu (a jen tak na okraj prosím všechny, aby okamžitě přestali používat zkratku HE, vždycky mě to brutálně zmate a trvá mi třeba deset minut, než se zase uklidním a zjistím, že se tím myslí highend... děkuji, ušetříte mi tím hromadu nervů). Takže to voní jako z toho klasického parfumérkového highendu, kdy to silně voní, pak se to rychle vstřebá a vůbec je to tak jako příjemné a uživatelsky přívětivé. Tak přesně tak, akorát s přírodním složením.

Na vyzkoušení jsem dostala tři krémy. Bohužel výsledky totiž asi příliš neodpovídaly mojí pleti. Jeden mi ucpal póry. Druhý byl na mě moc výživný. A třetí mi ale vlastně vyhovoval, ale když to srovnám cenově a velikostně... tak bych stále dala přednost spíš Steamcreamu.


Tento krém mě překvapil. On se totiž bleskově rychle vsakuje. Tak rychle, že když na to nemyslíte, tak ho ani pořádně nerozmažete, protože se rychleji vsákne. Ne že by to tedy něčemu vadilo, protože krém za sebou nezanechává žádnou lepivou stopu nebo tak něco. Spíš jen mažete a mažete a najednou mažete nasucho. Na pleti je opravdu příjemný. Přidává tomu i velmi jemná květinová vůně. No a úplně nejlepší je pocit na pleti. Po namazání je totiž najednou sametová. Není to takový pocit, že si chcete pořád sahat na obličej, jak ho máte hladký. Spíš je pleť jemně zdrsněná a zmatněná, ale přitom jakoby napnutá. Prostě mi to bylo moc příjemné. A jestli to z mého popisu nechápete, tak líp to vysvětlit neumím. Bohužel moje pleť nemá příliš ráda glycerin. Ucpává mi póry. Někde ho snese, tady v tomto krému ho snášela dost na hraně. Docela v pohodě, ale během PMS mi přišlo, že projevy krém zhoršoval a co by se normálně ucpalo, tak najednou bylo podkožní, a co by se neucpalo, tak bylo třeba i ucpané. Takové tedy byly první dva týdny s detoxikačním, pak jsem ho mazala už jenom každý druhý den a podkožní projevy se ztratily a zbytek času jsme já, krém i moje pleť přežili v harmonii. Ale jako ty podkožní boláčky zamrzely, navíc potřebuji opravdu krém, na který se můžu spolehnout kdykoliv a kdekoliv, bez ohledu v jaké fázi hormonálního cyklu se zrovna nacházím. Tak nic no. (A ne na efekt detox, tedy krátkodobé zhoršení, po kterém následuje zázračné zlepšení, nevěřím.)


Bylo to o dost lepší než ten detoxikační. Hlavně jsem na něj neměla žádnou reakci pleti, i když ten glycerin mi pořád trošku vadil a čas od času jsem se prostě ráno po namazání trošku opotila. Nebo tedy alespoň, když se namažu krémem s větším množstvím glycerinu, tak mi se prostě opotí obličej. Z ničeho nic, můžu stát na místě a stejně se opotím. Je to trošku nepříjemné a nemám příliš dobrý pocit, když si na opocený obličej mažu makeup. Ale zase musím matujícímu krému uznat, že jsem na něj neměla žádnou aknetickou nebo ucpávací reakci, takže vlastně dobrý. Navíc i tento krém se vsakuje bleskově, možná trošku pomaleji oproti detoxikačnímu. A nechává takovou jemnou sametově zmatněnou pleť. Sice nejsem 100% matem posedlá, ale uznávám, že tento efekt se mi líbil. Namazala jsem, hned se to vsáklo a zůstala za tím jenom krásně hebká dokonale matná pleť. Pěkný docela. Navíc mat nebyl nepřirozený, takový jak vám občas vykouzlí třeba matný makeup: prostě plochý obličej, ze kterého se ztratil život. To ne, mat byl přirozený, nechal obličeji osobnostní rysy, ale stále tam byl. A ten mat docela i vydržel přes den, je tedy pravda, že zrovna tohle moc nesleduji, ale jo vydrželo to.


Kdyby nebylo jedné věci, tak by tohle byl nejlepší z celé zkoušené trojky. Je z nich nejhutnější. Což je dost nadsazené tvrdit, protože rozhodně nejde o hutný krém, spíš o celkem lehký krém takové až gelové konzistence. Ale na pleti to fakt poznáte, že tady se roztírá něco výživnějšího. I tak se ale krém hned vsákne a nechá prostě namazanou pleť. Ani ne matnou nebo sametovou, spíš jen obyčejně namazanou, takovou vláčnou. Glycerin ve složení mi ani moc nevadil, póry mi to taky neucpávalo, pěkně to hydratovalo, prostě fajn. Až na jednu věc, pro mě ten krém byl asi až moc a nebyl úplně ideálním podkladem pod makeup. Jakýkoliv krémovější makeup (třeba Matis BB) mi nechtěl k pleti vůbec přilnout, srážel se, vytvářel mapy, vůbec nechtěl zůstat na pleti. Lehčí gelové makeupy problém neměly, ale ty hutnější prostě jo. No a jako uznejte, že denní krém, který si nerozumí s mým nejoblíbenějším Matis BB, mi prostě k srdci nikdy nepřiroste. Takže asi tak.


K vyzkoušení jsem dostala ještě oční krémy a odličovač. Těmito vzorky se teprve nějak prokousávám, ale říct vám zatím můžu... oční krémy prostě namažou a odličovač odličuje. 

středa 28. října 2015

Což takto dát si čaj?

Nedávno jsem se podívala na historii článků tento rok a zjistila jsem, že se nejspíš letos nedostanu přes 100 článků za rok. Bylo mi to líto. Je mi to líto. Chvíli to sice vypadalo, že třeba bych to mohla i dohnat, ale zrovna teď to vypadá, že spíš asi ne. Nemám na to čas a vypadá to, že do Vánoc to lepší už nebude. Ani nemám energii. Ono hlavně pokud píšete v práci a píšete do školy... tak trávit svůj volný čas psaním blogu se najednou nezdá jako ten nejlepší možný nápad.

Navíc mě postihla rýmička. Vím, že jako žena na to nemám nárok, ale chci umřít. Chci si uvařit teplý čaj, zachumlat se do postele pod dvě deky minimálně, zavřít oči a otevřít je po Vánocích. Do klidného ledna. Během té doby zapomenu na celý svět. Jen mi prosím pravidelně noste hrnek čerstvého čaje.

Nejsem kafová, i když jako dobré překapávané si občas dám. Nebo z presovače. Ale třeba Nespressa a další kafové kapsle asi moc nechápu. Pořizovací náklady jsou vysoké, samotné kapsle jsou drahé. A navíc vám nikdo nezaručí, že ta káva uvnitř kapsle je fakt kvalitní a čerstvá. Prostě takový trošku lifestylový podvůdek mi to přijde. Pěkně to vypadá, třeba na Instagramu, můžete s tím machrovat na návštěvu a ještě si libovat, jak ušetříte, protože ve Starbucksu je takové latéčko mnohem dražší. No tak jo no. Ale zase kávě moc nerozumím, takže možná jsem jenom mimo... a doma si vařím zásadně čaj. A jsem na něj jakože tedy dost náročná. A jaké čaje si dávám tento podzim?


English Tea Shop. Tato značka mě vlastně k článku inspirovala. Dost přeneseně, jsem totiž zaznamenala jakousi product placement vlnu, že jsou ETS čaje super a jsou podzimní. No já vám tedy nevím. Některé jsou dobré, to zase jo. Třeba bílé mají celkem fajn. Ale většina ovocných nebo těch jejich roiboos jsou prostě odsouzeníhodné. Spousta ibišku, málo koření, skoro žádná chuť. Jejich černé čaje mi taky přijdou nic moc, na to, že stojí tolik, tak mi víc pomalu chutná tradiční Pigi než ETS. Taky mívají na Vánoce vždycky speciální edice, velké placaté plechovky (72 sáčků), designově jsou krásné. Chuťově jsou na tom ovšem dost špatně, samý ibišek a ve výsledku všechny ty čaje v plechovce chutnají dost stejně, tak nějak nijace. Jedinou výjimkou jsou u značky tyto dvě vánoční plechovky, které jsem měla minulý rok a jsou prostě úžasné. Mají neskutečně plnou a opravdu vánoční chuť. Taky nejsou ibiškové a mají v sobě opravdu čaj. Takže za mě jako milovníka čaje vám doporučím od značky akorát tyto, u velkých plechových kazet fakt vybírejte pečlivě, měla jsem doma dvě a ty čaje z toho se mi pořád ještě někde válí, protože to nikdo nechce pít.


Just a Leaf. Chtěla jsem ho vyzkoušet už dlouho. Nedávno měli na iHerbu akci, že prý jedno balení za dolar, tak jsem si vzala, co zbylo. A jako není úplně špatný, ale zase není ani úplně dobrý. Zase taková trošku normálka. Plechovka dobrá, ale za plnou cenu si myslím, že to až tak dobrý kauf není. Navíc nově to není už ani balené v plechovce...


Harney & Son. Jako všechny ty jejich varianty nejsou dobré. Některé chutnají jak sušené seno. Sypané (v černé plechovce) jsou chuťově mnohem lepší, zatímco pytlíčkové (barevné větší plechovky) jsou na tom chuťově dost slabě. I tak si je občas kupuji, protože plechovky jsou opravdu moc pěkné a pak si do nich dávám třeba čočku nebo bulgur. No a v kuchyni to vypadá pěkně. Ale jestli něco, tak tento Hot Cinnamon Spice a Hot Cinnamon Sunset prostě potřebujete. To jsou tekuté Vánoce. V životě jsem nepila lepší skořicový čaj. S panákem rumu to chutná taky skvěle. Dokonce i pytlíčková verze chutná dobře a jen o kousek hůř než sypaná, to ale vyřeší delší louhování. A sypanou mám doma už podruhé, to už je co říct.


Kusmi Tea. Zas tak moc jsem toho od Kusmi nezkoušela, mají totiž asi tak stovku příchutí. Ale zrovna tato Love je úžasná. A Princ Vladimir byl taky víc než fajn. Navíc plechovky, hlavně ty nejmenší, jsou strašně krásně roztomilé a mně v kuchyni skvěle slouží na koření. Příchutě jsou hodně rozmanité a myslím, že si tam vybere kde kdo. V malé plechovce sice vychází nejdráž, ale co jsem měla tak možnost si osahat všechny plechovky, tak ty malé jsou nejhezčí a to o několik tříd. Kusmi jsem kupovala v kamenném obchodě, když jsem naposledy byla v Dánsku, ale koupíte je i normálně na českých eshopech. Žádný vyzkoušený nemám, takže nebudu nic linkovat nebo doporučovat, ale Google používat umíte ne?


NUTE. Je to nejstylovější čaj, co jsem kdy pila. A navíc ani chuťově to vůbec nezaostává. Černý čaj má opravdu krásnou plnou chuť, zatímco bílý je jemnější a má v sobě opravdové lístky růže. No a ty plechovky, co ani nejsou plechovky, ale dřevo, takže vlastně dřevovky... prostě skandinávský styl se nezapře. Bohužel je to i docela drahá sranda, jedno balení vyjde na asi čtyři stovky. A taky se to u nás nikde neprodává. Ale chtěla bych jich mít doma víc, to se přiznám. Navíc teď jsem jim sjela stránku a mají spoustu nových příchutí, které bych chtěla vyzkoušet hned. Škoda, že se to u nás neprodává. To balení je prostě krásné.


Z dalších čajů mi ještě chutná třeba Pukka, jejich bylinné čaje jsou velmi fajn. Třeba takové After Dinner jsem naprosto geniální věc po každé porci čočky. No dobře, možná stejně fungují i jiné lékořicové čaje, ale co jsem nazkoušela, tak Pukka měla ty účinky nejlepší. (Naprosto spolehlivě a to se po čočce vždycky hodí.) Asi před rokem jsem zkoušela houfně i Numi, ale nakonec pravidelně kupuji jen pu-erh bez příchuti. Ten čokoládový je sice taky fajn, ale postupem času mi přijde takový chuťově slabší. Ne slabý jako špatný, ale že by chuť mohla být výraznější, protože jinak je fakt dobrá.

No a k čaji samozřejmě peču sušenky... nebo tedy, když je nejhůř, tak si vystačím i s kupovanými.



pondělí 19. října 2015

Rtěnky od UNE

* všechny koupené za pár šupů na FD (tu a tu)

Jako tyhle UNE rtěnky nejsou špatné. Ale fakt musím mít doma čtyři?

UNE nabízí tři různé druhy rtěnek. Všechny mají certifikát Ecocert, tedy i přírodní složení. K tomu i pěkné hranaté obaly, s barvou rtěnky ve spodku. Balení je funkční, docela i pěkné. Nově má značka trošku inovované balení, což si myslím, že je zároveň i důvod, proč tyto staré na FD vyprodávají. Myslím.



Lip-Toned bych vnímala jako základní, prostě hydratační rtěnka. Pigmentovaná je tak středně, spíš míň, ale dejme tomu, že vrstvením se dostanete až na plnou polní. Rtěnka je krásně krémová, spíš takový balzámek to je. Výdrž je tedy malá a ještě menší, ale zase rtěnka je na rtech tak příjemná. Můžete si ji dát i poslepu a třeba do podzimního počasí je to taková ideálka jak konzistencí, tak i barevně.

Sheer Balm je méně pigmentovaná verze Lip-Toned. Konzistencí mi totiž přijde úplně stejná. Prostě balzám na rty. Naštěstí není matlavý, je to přesně ta hutnost, co mám ráda. Ne tak matlavý, jak třeba Crazy Rumors balzámy nebo některé Lip Smackery, ale zase není ani příliš hutný. Konzistence mi přijde tak nějak prostě normálka, třeba Labella jsou taková, co si pamatuji. Na rtech výživa docela vydrží, ale barva se ztratí... a stejně nebyla vidět ani na začátku.

Casual Matt je moje oblíbená. Zaprvé mi ten odstín asi nejvíc vyhovuje. A zadruhé je ta konzistence tak krásně sametová. Hebká. Skoro jak silikonová, ale protože má Ecocert (přesné složení nevím, na obalu není, FD taky nemá, ofiko mají už jenom nové verze), tak hádám, že silikon tam žádný nebude. O to lepší konzistence je, s takovým pocitem jsem se u přírodní rtěnky/balzámu asi ještě nepotkala. Zanechá to takové sametové rty. A vyhlazené. A tedy mat není nic přehnaného, rty se pořád docela lesknou, ale tlumeně. Výdrž je možná jen o kousek větší než u Lip-Toned, rozhodně to není nic matně dlouhodržícího, ale zase pak ani tato matující verze nevysušuje, místo toho docela i jemně pečuje.



UNE rtěnky za to stojí. Za ty dvě libry na FD, no neber to prostě. Ideální společník na celý podzim, zimu, vlastně i jaro a léto. Odstíny jsou zemité, což by asi ani tak nevadilo, dělá to z nich ideálního nahatého společníka pro každou příležitost. Takže teď jenom, který odstín si vybrat?

A přesně to je úplně jedno... protože jsou všechny stejné. Jo některé jsou asi trošku třeba spíš broskvové, jiné spíš hnědé... ale všechno je to dost na jedno brdo. Teplejší tělová nahatá klasika. Nic výjimečného, třeba s fialovým podtónem. Nebo starorůžové, mauve... nic prostě. Nebo možná to někde v těch odstínech schované je? Ale já fakt vybírala podle swatchů a fakt jsem hledala, aby ta každá jedna byla v jiném odstínu... no a dvě a dvě jsou si skoro identické a navzájem od sebe taky moc daleko nepadly. Možná jsem měla jen špatnou ruku při vybírání?




No a třeba když na ty fotky koukám, tak nějaký ten barevný rozdíl asi vidím, ale na rtech při běžném používání rozeznám akorát tak L17 Lip-Toned, která jakože je opravdu hnědá. Sheer Lips S17 je tak jemně tónovaná, že ji třeba na rtech ani nevidím. Lip-Toned L02 a Casual Matte M06 jsou prostě stejné, jen M06 má mnohem sametovější pocit na rtech, a proto ji mám raději. Ale barevně v nich rozdíl není.

Si myslím, že jedna by mi doma úplně stačila. Za mě by to byla ta matná. A vy si taky alespoň jednu pořiďte. Za dvě libry je to pomalu rtěnkový nákup roku! Nebo ne? 

A jak se vám líbí moje podzimní fotková kaštanová tématika? Taky se domů z každé procházky vracíte s kapsami plnými kaštanů? Není těch kaštanů nějak moc? A taky ořechů? A neznamená náhodou taková bohatá nadílka, že bude tuhá dlouhá zima? No ale fuj!


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...