Během doby, co jsem na blog měsíc kašlala, jsem si v hlavě nosila tento článek. Protože mimo jiné jsem si na hlavě nosila navíc spoustu ucpaných pórů, pupínků a tak. Napadlo mě to naprosto zákeřně po té, co jsem snad letošní rok měla od ledna do března asi pět černých teček a jeden podkožní boláček. A pak se to na mě v polovině dubna vyrazilo tuhle a támhle... a nic moc. Nejdřív jsem si myslela, že pms, ale pak mi došlo, že tři týdny pms, když mezitím už nastala ms... je asi trošku blbost. A tak jsem se nad tím zamyslela a řekla si, že možná si za to můžu sama, že na sebe možná mažu, co bych asi mazat neměla. A identifikovala jsem si celkem tři důvody.
Protože chybami se člověk učí, tak dneska vás třeba něco naučím. Zpětně si myslím, po té, co se mi stav pleti nejen povedlo stabilizovat, ale dokonce velmi vylepšit, tak si myslím, že za moji špatnou pleť mohli tito viníci. Možná tak nějak a možná to byl jen jeden z nich, teď už těžko říct, a možná to byla jejich kombinace.
Nejméně podezřelý, vlastně až nevinný: Balea voda ve spreji
Jako ta voda je opravdu příjemná, má tak jemnou střičku, vytváří úplně neznatelnou mlhu a stříká se jedna báseň. Navíc hezky voní, že mi na to chodí děti jak na voňavku. Bohužel to ale není jen ovoněná voda, bohužel je to voda s glycerinem. Takže nastříkat to na sebe v jedné vrstvě asi fajn. Ale já na sebe stříkám fakt ráda a v rámci ranního mazání nastříkám postupně třeba pět vrstev. A to byla Balea prostě znát. Už při druhé vrstvě začala trošku lepit a třetí vrstva začala být na obličeji až nepříjemná. Tak jsem to omezovala a dávala vodu třeba postupně, než mě to trklo a raději přestala.
Nutno ovšem říct, že se mi pleť zlepšila a otrnulo mi a Balea na sebe zase vesele stříkám. Ale jen v jedné vrstvě a jen jako poslední fixační vrstvu na makeup. Zatím se mi žádné póry neucpaly, takže úplně teorii, že Balea voda mohla za moji pleťostrofu, jsem nepotvrdila. Ale budu se mít na pozoru.
(Jinak verze s kokosem je bez glycerinu, kdyby to někoho zajímalo.)
Opět nic nedokázáno, ale se ukáže: Ole Henriksen African Red Tea Foaming Cleanser
Mám ovšem tak nějak nejasný pocit, že když jsem tuto čisticí pěnu začala používat, tak už jsem něco málo ucpaného a nepěkného na pleti měla. Ale mám to trošku zmatené a zamlžené, takže pořád je tady určitá možnost, že ta pěna za to může. Je totiž neuvěřitelně krémová a bohatá. Kdysi dávno v blogopravěku jsem tady vyjádřila svou náklonnost k čisticí pěně Tromborg (a tedy i dalším), kterou jsem milovala. Tohle bych taky mohla milovat, vášnivě a nekonečně. Úžasně to voní, je to tak bohaté a hutné, na pleti jak pohlazení. Bohužel mi přijde, že nechává na pleti povlak, hůře se mi smývá a dost dobře mi ucpala všechny ty póry.
Jako ovšem musím se přiznat, že hůl jsem nad ní ještě nezlomila a že ji zkusím znovu. Pomaloučku polehoučku. Taky je pravda, že během asi dvou týdnů zkoušení jsem spotřebovala snad polovinu té pěny... takže to už dorazím a uvidíme, jaký bude konečný verdikt. Třeba ještě jsem se s tím nezkusila odlíčit...
Nejspíš totiž za to mohlo: Bravura glykolové tonikum
Jsem si totiž chtěla potvrdit, že glykolová kyselina není pro mou pleť optimální volbou. Takže jsem vyřadila své denní (Acwell) tonikum i večerní (ByWishtrend mandlové) tonikum a místo toho začala používat toto 13% AHA od Bravura. Dokonce dvakrát denně, abych věděla, co to se mnou udělá. Nejdřív to nebylo nic znatelného, jen snad jsem začala mít unavenější pleť. Pak se mi ale začaly ucpávat póry, navíc mi přišlo, že jsem měla dost dehydratovanou a suchou pleť. Proto jsem také vytáhla tu bohatou pěnu, abych si pomohla, že ano. A nakonec se přidaly ucpané podkožní cosi, černé tečky i boláčky, že jsem z toho měsíc vzpamatovávala. Alespoň takto nějak bych po paměti tu moji dubnovou pleťostrofu rekonstruovala.
Pamatujete si možná článek o tom, jak poznám, že jsem to přehnala s kyselinou. Tak toto byl naprosto jasný případ: moc silná kyselina a moc často. Jsem si tím dost jistá. Protože jsem nepoučitelná, asi to s Bravurou ještě zkusím, jen večer a jen občas. Navíc mám ve skříni schované ještě další glykolové tonikum. Teda asi tak ještě tři další: Vichy, Pixi, další Bravura... možná jsem na něco zapomněla. Ale každopádně jsem si vzala ponaučení, že ta glykolová kyselinová tonika prostě doma nepotřebuji. Už jsem si to stokrát opsala do deníčku: nekupuj si glykolovou nekupuj si glykolovou nekupuj si...
Doufám, že další článek péče o pleť si dáme trošku pozitivněji naladěný.
