* dostala jsem od Báry z mojesminky.cz, asi že jsem byla hodná
Mohli jste si toho všimnout už v červenci s recenzí na Skin79 BB. Prostě už dva měsíce ty recenze frčím na věcech, co mám doma dlouho. A vlastně mě nijak neštvou. Nějak fungují, není to úplně hitparáda svatých grálů, ale fungují dobře a spolehlivě. Něco mi třeba na nich vadí, ale nevadí mi to tolik, že by si zrovna tahle věc zasloužila mega odsouzení. Klidně bych si to i koupila znovu, protože to tak nějak funguje, ale na světě je tolik věcí, co bych si mohla koupit a taky si někdy koupím, že na nějaké kupujeme znovu si moc nehraji. Ale zase některé aspekty se mi na tom i líbí, ovšem nelíbí se mi až tak moc, abych to vychválila do nebes. Je to takový slušný průměr až nadprůměr. Prostě fičím na recenzích, co nikdo nečte, protože jsou stejně nudné jako ten samotný produkt. A tak po Skin79, May Lindstrom Honey Mud a Origins peelingu tady máme peeling od Raw Gaia.
Ten peeling je fakt zvláštní. Dost divně vypadá. A když si představíte vůni pemzy a troškou drcenýho kamení... tak nějak to i voní. Ale docela to funguje. Jako jemný ovšem důkladný peeling. A co je hlavní, nemusí se to jenom peelingovat, může se to přisypat i do masky, která pak navíc i peelinguje. A tak jsem to měla vlastně nejraději. Sypala jsem si to do medu nebo do neemu nebo do kombinace tohodle obojího.
I když se to nezdá, tak peeling je opravdu jemný. Ale zároveň důkladný. Že se to vylučuje? No to máte pravdu, ale já to asi lépe popsat neumím. Takže nějak takto... Ono je to přírodní, vegan a tak, ale měli byste vědět, že kytičky v tom nenajdete, že v tom je prostě nadrcené dřevo (bambus) a takový jakože kámen (pemza). Hodně zjednodušeně řečeno. Dost sranda mi pak přijde tvrzení značky, že prý to neobsahuje konzervanty, minerální oleje a tak jako barviva nebo parfemace. Je to nadrcený kámen! Co na tom chce kdo konzervovat? Správně nic. Ovšem oceňuji na druhou stranu i tento minimalistický přístup, protože jako si to přiznejme, přidat olej, vůni, barvivo a ještě bůhvíco... to taky umí každý. Ale Raw Gaia ne. Raději vyrobí něco naprosto bezkonfliktního, co se nezkazí snad nikdy, sice to voní jak vykopaný na zahradě, ale vydrží to věky a dejme tomu to i funguje, i když způsob používání je částečně uživatelsky nepříliš ochotný.
To je vlastně můj jediný problém s tímto peelingem. Když se to nasype do masky, tak fajn. Ale samotné je to hodně divná záležitost. Stačí smíchat s vodou, nanést na obličej a krouživými pohyby smýt. Jenomže vytvořit nějakou konzistenci, co by se snadno nanášela, ale zároveň mi nezkapala z prstu do umyvadla, je sakra náročné. Stačí jen kapka vody navíc a získáte vlastně jen našedlou vodu, kterou dostanete na obličej maximálně v polovičním množství. A nebo tu kapku vody nedáte, ale peeling je najednou sakra hrubý a na obličeji to dře. Nejvíc se mi tak osvědčila variace na způsob nanášení, který překvapivě značka doporučuje v návodu k použití a který jsem asi půl roku ignorovala. Stačí si namočit ruce, pak do dlaně nasypat trošku prášku, ten pak prosíkem rozprostřít po obou dlaních a nanášet krouživými pohyby, může se i na suchou pleť. A ještě lépe to funguje, pokud si úplně na začátku ještě navíc ty ruce namydlím. To už pak jen stačí kroužit, umýt vodou a výsledkem je neuvěřitelně hebká a jemná pleť. Až dokonale čistá, tak mi to vždycky přijde.
Dobře, ale pořád! Je to nadrcené kamení. To si na obličej nedám. To bude škrábat.
Překvapivě to škrábe o dost míň než třeba mleté kafe. Vlastně ten prášek je tak jemný, že bych klidně řekla, že i nějaká ta citlivá pleť by to zvládla. Na druhou stranu stačí jenom přitlačit a i taková hroší pleť, jako ta moje, kterou chci vydrbat úplně do spodních vrstev... tak vlastně i taková pleť si může připadat spokojená. Díky tomu se tento peeling hlavně v posledních měsících stal mým oblíbeným pomocníkem pro případy, kdy mám pocit, že mi na obličeji raší černé tečky nebo ucpané póry. A teď v létě, kdy se mi nechtělo dávat kyseliny, možná ještě o kousek víc.
Taky musím říct, že mě sakra překvapila výdrž malinkatého balení. Podle článku o neemové masce to vypadá, že peeling používám od roku 2014. Sepsat článek mi trvá většinou tak půl roku, takže tím se dostáváme k tomu, že peeling používám nejspíše od podzimu 2013. To máme tři roky. A je pravda, že ho nepoužívám systematicky, určitě jsem si ho nebalila na žádné cesty dlouhodobé ani krátkodobé. Ale pamatuji si, že na začátku tohodle roku jsem ho dala dopředu do skříňky s tím, že je tam toho maličko, to spotřebuji cobydub. A pořád nic a pořád tam mám, i když peeling používám tak jednou za dva až tři týdny.
Já tím vším rozhodně nechci říct, že tohle je nějaký obrovský hit. Spíš bych chtěla do světa vykřičet, že tohle je super trvanlivá přírodní záležitost, na kterou můžete klidně na rok zapomenout a pak ji vytáhnout ze skříňky a nadšeně používat až do doby, kdy na to znovu zapomenete, protože je to stejně jedno, kameny neplesniví. Navíc v tom zaručeně nejsou microbeads, ani palmový olej, ani GMO, ani nic podobně dalšího. Přitom je to ale věc, na kterou se můžete spolehnout, pokud máte pocit, že pleť by si zasloužila nějaké to hloubkové čištění proti černým tečkám a pupínkům všeobecně. Alespoň na to spoléhám u tohodle peelingu já, protože to funguje. Není to zázrak, jako třeba May Lindstrom Problem Solver. Ale je to něco, co mi spolehlivě umyje a vyčistí a zachrání obličej, když mám pocit, že si chci stoupnout před zrcadlo a prozkoumat počet černých teček na čele. Což je zvláštní, protože ono to vlastně nemá žádné dezinfekční nebo antibateriální nebo jiné anti účinky... ono to prostě jen umyje. Umyje skoro jako voda. A vyhladí. Mechanicky a možná trošku drsně, což vůbec není zrovna in. Nojo. Tak co už...
