3x3 přání do nového roku

Přiznám se, že nemám čas. Takže si tady tak jako bloguji z vody. Ale čas na bezcílné internetování se najde vždycky. A nedávno jsem koukala na reklamu na Esse - probiotická péče o pleť a si tak najednou říkám, však já ta probiotika pořádně v péči ani nezkusila. Jasně vyzkoušela jsem něco Aurelie a moc mě to nezaujalo, ale možná bych to měla vyzkoušet více a lépe. Což mě dovedlo k dnešnímu článku. Aneb jaká jsou moje přání pro rok 2018? Můžeme tomu případně říkat i předsevzetí, ale zas jako bych to neviděla až tak závazně, takže uvidíme, jestli se k tomu vůbec příští rok dostanu.

Moje 3 přání pro péči o pleť:

(1) Vyzkoušet jiné kyseliny než glykolovou a postupně se glykolové úplně zbavit v koupelně. Touto transformací procházím posledních pár týdnů a zatím se mi to opravdu líbí. Nechám to ještě chvilku uzrát a uvidíme, třeba z toho bude i článek, každopádně příští rok bych ráda vyzkoušela všechny další AHA kyseliny, kromě glykolové.

(2) Vyzkoušet jiné než AHA kyseliny. Hned po mandlové a tartarové (což jsou tedy AHA) a možná i pár dalších bych ráda vyzkoušela azeleovou. To je kyselina, co není ovocná (tedy AHA), ale měla by naprosto úžasně fungovat proti pupínkům i stárnutí pleti. Tož tak vyzkoušíme, už je na čase.

(3) No a pak ta probiotika. Jako zkoušela jsem, ale jenom ve vzorku od Aurelie, a prostě mě to nezaujalo. Ale třeba to byl jen špatný výběr produktu. Kromě probiotik bych chtěla vyzkoušet i peptidy, hlavně v poslední době vidím na sobě nějak jakože to stáří a vůbec se mi to nelíbí. Do retinolů jsem se už dávno ponořila až po uši, je na čase zkusit další možnosti.

Moje 3 přání pro kosmetiku:

(4) No jak bych to tak řekla. V uplynulém roce se mi docela úspěšně podařilo redukovat počet makeupů, pleťových sér a masek, stejně tak i čisticích gelů. Mám tam určité mezery, ale přijde mi, že to je na dobré cestě. Hlavně u makeupů jsem na sebe fakt pyšná, dala jsem si metu jeden koupený za dva spotřebované... a fakt jsem to dodržela a funguje to. Ráda bych v tomto vydržela i další rok. A pak si nakoupím spoustu nových makeupů!

(5) Kde mně to ale ujelo, tak to v sekci tělových krémů. Ty tak nějak hromadím už třetí rok a nepřijde mi, že by mi to ubývalo. S tím bych opravdu ráda skoncovala.

(6) Ono je to ale těžké, člověk tedy já má totiž tak nějak pocit, že tohle se vždycky spotřebuje. Že ať tak nebo tak, další krém na ruce se doma neztratí a vždycky se to spotřebuje. Ale se ukazuje, že úplně se to nespotřebuje samo, takže krémy na ruce stejně jako krémy na tělo se u mě spíš hromadí, než spotřebovávají, takže i s krémy na ruce bych ráda skoncovala. Nebo alespoň trošku redukovala.

Moje 3 přání pro blog:

(7) Nevím, jak moc jste si toho všimli, ale tento rok jsem si dala předsevzetí minimálně 2 články týdně a dodržela jsem to celý rok. Teda jasně, konec roku ještě není, ale snad to dám. Chtěla bych tedy u dvou článků za týden zůstat, ale nejsem si úplně jistá.

(8) Dva články týdně se píšou docela fajn, když má člověk třeba jednu práci a k tomu děti někde na prázdninách. Jakmile má ale dvě práce, dvě školy, dvě děti a k tomu dva články týdně... no dělat všechno po dvojicích je fajn, ale možná to přehodnotím a omezím. Pokud bych se najednou odmlčela, tak vězte, že pryč nejsem, jen prostě vymýšlím ten svůj jeden článek za měsíc.

(9) No a ráda bych se vrátila k pravidelnému postování na instagramu. Nejde mi to a v poslední době mi to jde pořád míň. Nejen aktivně, že toho já na instagram dávám pořád méně, ale především pasivně, že už mě ani nebaví sledovat ostatní. Všechny ty vlny, módy, trendy, originalita a kvalita informace nulová, k tomu neuvěřitelný pocit výjimečnosti u spousty lidí, který příliš nesdílím, protože všechno je to furt na jedno brdo a originální tak možná ... no ani to ne. Konec kritického okénka, ale každopádně ráda bych se do toho zase nějak dostala a instagramovala.

(jo a taky by to potřebovalo tady na blogu uklidit... ale zase člověk nemůže mít všechno)

Tak uvidíme, jak mi to v novém roce půjde. Však ještě mám asi nějak dva týdny na to, abych si to případně rozmyslela...

#hejtzpřesvědčení #nesnášímečeskéeshopy

I stala se mi taková nemilá věc. Nechala jsem se tak nějak zlákat (aneb kule 1+1) a nakoupila jsem v českém eshopu. V české parfumerce. No že já se nikdy nepoučím a raději se na to nevykašlu, prostě blbá až do konce. Nebo proč mám vždycky pocit, že v tom eshopu jsem raději nakupovat neměla? Karma na mně řádí. Tak čum, karmo!

Na úvod je tedy nutno poznamenat, že ta akce nová LE Guerlain se slevou a k tomu produkt zdarma byla dost fajna. To zase chválím, chvilku jsem si připadala, že to dobře dopadne.

První problém mám s doručením. Jako aby u tak velkého obchodu trvalo doručení do kamenné prodejny k vyzvednutí 10 dnů, to je prostě nepřijatelné. To i ten český eshop MAC, co posílá z Německa, je rychlejší. To i Mango, co posílá ze Španělska, to zvládne za poloviční dobu. Já blbá jsem si myslela, že v neděli objednám a v pondělí mě už budou otravovat s vyzvednutím. Ani v úterý neotravovali. Začali otravovat až to následné úterý, kdy mi přišla šifrovaná zpráva „S radostí oznamujeme, že zboží jsme předali dopravci.“ Přiznám se, zmátlo mě to. Takže to znamená, že mi to pošlou poštou, DPD, DHL nebo do prdele jakým dopravcem? Nebo to pošlou tímto dopravcem na prodejnu? To je nějaká blbost, však mezi prodejnama určitě jezdí nějaký ten interní závoz, to přece nevozí dopravci.

I vydala se děvenka zmatená pro informace do kamenné prodejny. Stejně to má po cestě z práce na vlak, že ano. Přišla jsem do prodejny a přednesla svůj problém prodavačce. S úsměvem mě ujistila, že je to normální a že ten divný jsem já. A že si mám přijít zítra. Žádné omlouvám se za pozdější doručení, žádné omlouvám se za matoucí informace, žádné jestli máte čas, stavte se zítra. Místo toho jsem dostala spoustu my jsme normální, vy ne, eshop nepatří k nám Marionnaud, my jsme kamenné prodejny, dopravce mezi pobočkami je normální, nemáte pravdu a několikrát vám to zopakuji. To vše dvojhlasem od dvou usměvavých prodavaček.

Nesměle jsem nadnesla, že bych si ráda stěžovala. Bylo mi sděleno s úsměvem, že na ně si není co stěžovat a že eshop je něco/někdo/někde/kdesi jiného. Ale zavolala mi paní vedoucí. Já poznamenala, že není dále co řešit, že k mojí objednávce přece prý ona nepatří a že spěchám. Paní vedoucí mi oznámila, že se opět mýlím, že oni jsou normální a že dopravce prostě přijede k nim. A že oni takové sms dostávají v jednom kuse, při každé objednávce. (nepochopila jsem ovšem, jestli osobní, nebo pracovní) Opět se podivily, tentokrát už tři naprosto udivení zaměstnanci, co jsou placení od toho, aby byli hodní na zákazníky. Se až divím, že nezavolali do interního skladu: „Hele, Máňo, se poď podívat, tadyhle paní... no to jsi ještě neviděla.“

Tak já nevím, tak asi fakt nejsem normální. Dostávám třeba „Zboží bylo vydáno ze skladu“, „Skladník se šel podívat do skladu, kde to máme, a pracuje na tom.“, „Jede k Vám radost.“, „Objednávka byla dokončena a již brzy si ji budete moci vyzvednout.“. V životě jsem ale nedostala upozornění, že zboží bylo předáno dopravci v případě, kdy jsem si objednala osobní vyzvednutí na prodejně. Jak dopravci? Mám čekat na dopravce, nebo mám přijít na prodejnu? Čekat na dopravce na prodejně? A co Jan Tleskač? Taky na mě počká? Prodavačky říkali, že prý mám být ráda za informace. Já bych ráda byla, kdyby ta informace byla určená pro mě a kdyby mi byla k něčemu užitečná.

No měla jsem prostě potřebu to ze sebe dostat a chtěla jsem si stěžovat. I vypravila se opět děvenka naše tentokráte do online prostoru a vyplnila si stížnost na zákaznickém servise. Chválím rychlou odpověď, která byla během hodiny. A to je asi tak všechno. Co se stalo s klasickou poučkou zákazník náš pán? Opravdu jako platící zákazník znamenám pro Marionnaud tak málo, že se mi ani neomluví za vniklé nepříjemnosti? Jakkoliv malicherné se moje nepříjemnosti můžou zdát. Kdysi jsem pracovala na zákaznickém servise a pamatuji si jako dnes ta tři zlatá pravidla: za jakýkoliv dotaz vždy poděkuj, omluva nás nic nestojí, zákazník má vždycky pravdu, a když ji nemá, tak ji stejně má.

Takže co jsem se dozvěděla na zákaznickém emailu? Krom toho, že se mi nikdo neomluvil za nepříjemnosti, ani mi nepoděkoval a navíc mi mezi řádky vlastně naznačil, že se ptám na blbosti a obtěžuji...

• zboží nebylo na skladu, je to novinka, čekalo se na naskladnění (to je asi v pořádku, ale malá zmínka o tom, že to je předobjednávka, bývá na eshopech většinou standard)
• objednávky z eshopu opravdu vozí mezi pobočkami kurýr DPD (no nechci jim do toho kecat, ale pracovala jsem i v logistice, a určitě by to šlo vychytat levněji než kurýrem)
• překlepy, špatná interpunkce a chybějí podpis konkrétní osoby included.

Možná jsem moc náročná, vím, že řeším blbosti a vlastně je to dost jedno. Ale já vám nevím, s takovýmhle zákaznickým servisem se do té západní Evropy asi neprobojujeme.

No nic, probojovali jsme se přes zákaznický servis a najednou je to tady. Přišel email, že dneska odpoledne si mám dojít na prodejnu. No naštěstí jsem neměla čas, takže druhý den přišla sms, že tedy až teď opravdu můžu, že to je. Pomineme, že bych se tam vypravila na první výzvu a nic by tam nebylo. Pomineme, že bych se tam vypravila na původní výzvu prodavačky: stavte se zítra, to by tam tuplem nic nebylo. Možná i bylo. To už se nikdo nedozví. Spíš si povíme o tom, jak ta moje objednávka vypadala.

Celá byla ve velké krabici. Jsem si myslela, že si odnesu domů celou krabici. Ale před mými zraky paní prodavačka krabici vzala, vysypala z ní ty bílé pufíky a vyndala malou fialovou taštičku. Krabici i pufíky vyhodila. Do smíšeného odpadu. Moje srdce ekologa zaplakalo. Moje kreditka taky plakala, už během té doby, co čekala na placení na pokladně, protože samozřejmě, když je v obchodě víc platících zákazníků, tak správnou odpovědí je jedna pokladna otevřená, u ní stojící tři prodavačky a druhá pokladna zavřená. No a nakonec zaplakalo i mé estetické srdíčko, protože ta krabička, co v ní jsou moje nové (naprosto potřebné samozřejmě) koule, je pomačkaná. A zjistila jsem to až doma...

No dobře, já uznávám, že celé to nebylo až tak špatné... jako třeba u české Sephory. Ale moc mě to nestimuluje k tomu, abych si opět udělala objednávku. Nebo abych dokonce někdy zase zašla do kamenné prodejny. Jakože zlaté Escentual, fakt že jo. Zaslechla jsem, že se bude otevírat eshop dm drogérie. Tak co myslíte, bude to stejně zpackaná záležitost jako Sephora a Marionnaud?

Cliché v kosmetice, kterým ve vyhýbám

Už chvilku nad tím uvažuji. Jsou tak nějak fráze, co mě ať už v recenzích nebo přímo na výrobku tak nějak iritují. Tak si dáme tak nějak zamyšlení...

Bez...

Formulováno bez...

Neobsahuje...

... free

Za tečky si dosaďte libovolné. Sulfáty, silikony, minerální olej, parabeny, barviva, parfemace, živočišné složky... no prostě výrobci si meze nekladou. Občas mi to přijde trošku smutné. Proč má přírodní kosmetika tak velkou tendenci sama sebe definovat tím, co neobsahuje? A proč spotřebitelům více záleží na tom, co kosmetika neobsahuje? Nemělo by jim záležet spíš na tom, co v kosmetice najdeme? Na tom, co na sebe opravdu dají? Proč je tak důležité věnovat pozornost tomu, co tam není? K čemu je to free označení?

Zároveň jakékoliv prohlášení o tom, co výrobek neobsahuje, je tak nějak varováním. Často se tak snaží výrobci skrýt všechno to, co výrobek naopak obsahuje. Třeba si vezměme označení vegan. Tedy že neobsahuje živočišné složky. Takže si to klidně může být chemický koktejl, ale vegan, protože cokoliv z ropy samozřejmě není ze zvířátka (nebo tedy vlastně je, ale dneska se to tak už nepočítá). Stejně tak, že výrobek neobsahuje silikony a minerální olej. Aha, takže místo toho tam narvali hrnec glycerinu, který když to tak vezmeme, je sice rostlinný, ale má na tu pleť dost podobné účinky jako ty proklínané silikony.

Takže jakémukoliv tomuto označení se snažím vyhnout. Pokud už nakupuji v drogérii, tak nápadný nápis, co výrobek neobsahuje, je pro mě velkou červenou, abych si zkontrolovala složení, co to obsahuje. Bohužel i indies značky mají často tendence se takto označovat. Free from the nasty things. Což mě tedy dost irituje, hlavně z toho hlediska, že prostě proč... proč se marketují takto negativně? Proč raději nevyzdvihnou to pozitivní, tedy to, co tam je a co to umí? A co to vlastně znamená, když vám někdo pochválí, že tento krém je bez parabenů?

Hladká a jemná pleť

Zatímco "free from" se týká hlavně výrobců, tak hladká pleť je taková mantra a cíl všech možných recenzí. V tomhle výrobci jedou míň. Takže co mi na tom vadí. Hladká pleť je fajn. Hladkou a jemnou pleť by chtěl mít kde kdo. Mým problémem je ale to, že hladká pleť většinou spíš něco maskuje. Hladkou pleť máte po silikonech, po glycerinu, po vazelíně... a proto je pro mě přehnaně hladká pleť opět varováním. Nejspíš je v té kosmetice něco, co pleť intenzivně vyhlazuje. A je hodně možné, že to něco nejen vyhladí pleť, ale zaleze mi i do pórů a ucpe je. A to já nerada. Takže pokaždé, když v takové suprčupr recenzi narazím na "a po tom krému mám pleť tak hladkou"... no nevidím v tom nic moc pozitivního.

Jako další problém s hladkou pletí bych viděla to, že možná jo... možná není pleť jen silikonově vyhlazená. Jsou peelingy a masky, které opravdu vyhladí tím, že odstraní suchou pleť na povrchu. A takové jsou hodně fajn. Problémem v takovém případě ale může být, že hladkost a jemnost vlastně problémy jen krátkodobě schovává. Jo můžete mít brutálně akné a k tomu na dotek jemnou a hladkou pleť. Po peelingu a pořádném vydrbání. Ta jemnost toho skryje hodně. A druhý den se to zase všechno ukáže a možná přijde i kouzelník.

A tak kdykoliv se v jakémkoliv textu dočtu, že právě toto dělá úžasně jemnou pleť... no viděla bych v tom spíš varování než důvod ke koupi. Krém, co dělá hladkou pleť, doma nechci. Složením to nejspíš nebude žádné posvícení. Navíc je hladkost tak nějak velmi krátkodobá vlastnost, bych byla raději, aby moje kosmetika a péče o pleť měla spíš účinky dlouhodobé.

Tak to bylo dneska jen tak na okraj. Ale možná to máte jinak?