Zobrazují se příspěvky se štítkemlaura mercier. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlaura mercier. Zobrazit všechny příspěvky

středa 30. června 2021

Spotřebováno: Live Clean, Papa Recipe, REN, The Inkey List, Laura Mercier a Silk Naturals

Věřili byste mi, když řeknu, že vždycky napíšu spotřebovaný článek a říkám si: na víkend tam ještě dopíšu recenzi a pak hned další, mám toho tady ve frontě hromadu... a najednou blik a je tady další týden a pak ještě jeden a utíká to a článek žádný. No věřili, nevěřili, trapně se tak nějak nenápadně stalo, že je to tady přehlídka mých spotřebovaných produktů. Ale alespoň jsem konečně po pár měsících dohnala reálný čas a dnes nabízím spotřebované za měsíc červen.

V červnu tam v nakoupených máme nějaké opalovací krémy, jak já už to jinak neumím, a spoustu drogérie, protože alverde vyšlo s letními limitkami. Celkem jsem nakoupila 23 kusů a k tomu dostala 3 vzorky. Mezi spotřebovanými to moc nesvištělo, dalo mi to za měsíc 10 kusů, 2 vzorky a 2 sheet masky. Ono ostatně platýnkových masek bych měla začít spotřebovávat hromady, protože jsem jich koncem minulého roku nasyslila víc než dost. A najednou blik, je tady půlka roku a spotřebované je tak leda nic, tedy pár kousků. 




Live Clean Moisturizing Shampoo mám už podruhé. Tuhle značku mám opravdu dost ráda, objevila jsem ji kdysi v Kanadě, dovezla si šampon a bylo to fakt fajn. Pak se nějakou dobu prodávala i v Česku, šampony a kondicionéry mívali v Tescu, nevím, jestli ve všech, ale v Praze v tom na Národní a v Brně vedle Vaňkovky taky. Pak tedy šampony zmizely, ale objevily se na iHerbu, kde si občas koupím. Sice až nehorázně zdražují poštovné, ale tak hezky voní a dělají mi hezké vlasy... že to občas dám.

Papa Recipe Honey Moist Emulsion jsem si koupila, protože jsem si myslela, že je to toner s medem. Nojo, měla bych popisky a vlastně i názvy číst pozorněji. Tohle je velmi lehké takové mléko, dávala jsem ho každý večer a v hojném množství. Někdy místo krému, ale častěji ještě jako extra péči pod krém i séra. Hydratuje to podle mě docela fajn, nic jiného to asi nedělá, ale hydratace je fajn. Konzistence je hodně lehká, při samotném použití hned po toneru se okamžitě vstřebává a nechává jen hydratovanou pleť. Pokud je vaším cílem minimalizace, tak tohle vůbec není špatné, podle mě to klidně nahradí i nějaké hydratační sérum a krém, prostě jen namazat a jít spát. Nebo i něco jiného, protože klidně se to samozřejmě může použít i ráno, to jen já to měla večer a ráno se mazala něčím jiným. Pokud jsem ale toto použila jako svůj běžný krém, tedy například po dvou tonerech a po dvou sérech, tak je to moc. Papa Recipe jako obyčejný pleťový krém mi byl na pleti až těžký, je to určitě dané tím, že jsem ho dávala hodně a navíc já toho dávám dost i pod to... no prostě na vrstvení a konečné namazání bych tohle úplně nedoporučila.

REN Flash Rinse 1 Minute Facial je moje nej céčková maska. Já vím, že konzistence nic moc, odděluje se z toho olejová složka, navíc po čase začne céčko na okraji balení oxidovat a vypadá to fakt škaredě. Taky to skoro až smrdí, na obličeji to může být nepříjemné, pálí to a štípe, když si to nechám moc dlouho, tak mi to spálí obličej do červena a i mojí hroší pleti trvá pár hodin, než to zreguluje. Nojo, nevýhod by to mělo víc než dost. Ale když ono to má tak skvělé účinky. Přes noc pleť zregeneruje, rozjasní, sjednotí tón. Navíc to pro efektivní působení potřebuje jen pár minut, dobře se to nanáší, snadno se to smývá, jedno balení vydrží věčnost a céčko v masce pořád funguje. No co si budeme, někdy si koupím další tubu.

The Inkey List Oat Cleansing Balm byl podle mě pohroma. A to v mnoha ohledech. Nejdřív konzistence. Ze začátku to nejde vůbec ven, prostě třeba třetina té tuby je konzistencí hutný krém, neleze to ven. Druhá třetina tuby jde zase naopak z tuby hned, je to totiž prostě jen olej, co vám vyteče při nejmenším zmáčknutí. Až ta třetí třetina jde tak víceméně používat jako normální odličovací balzám. Nijak to extra nevoní, po obličeji to klouže docela dobře. Bohužel to ale odličuje i můj minimálně makeup úplně dost neperfektně, někdy mi zůstávala rozmazaná řasenka pod okem a musela jsem na to dávat pozor. A největší průser je to, že mi to nechávalo na pleti povlak, který prostě byl nepříjemný, šel špatně dolů... no a tohle fakt ne.

Laura Mercier Caviar Volume Panoramic Mascara byla prostě fajn. Já si tedy teď do koupelny nastěhovala řasenku od Essence, ale ta mi vlastně jen připomněla, proč byla Laura Mercier lepší o několik tříd. Jako já nemám velké požadavky na řasenku, mám řasy docela v pohodě a nepotřebuji je mít centimetry dlouhé a super zhuštěné. Stačí mi jen nabarvit a klidně jenom konečky pro trochu zvýraznění. No a pokaždé když mám dražší řasenku, tak ty tohle prostě umí a navíc necuckují, během dne se nemažou, vydrží mi na očích celý den a jdou snadno odlíčit. Kdežto Essence je až přehnaně teatrální, nanáší toho moc, takže mi na řasách zůstávají cucky a navíc se přes den maže. To Laura Mercier nedělala, řasy naopak hezky pročesala i natočila, spíš prodlužovala, než zahušťovala, ale jak říkám já jsem spíš pro nenápadnější a přirozenější efekt.

Silk Naturals Petal Sheer Blush je jak z prehistorie. Mám teď pokaždé v koupelně nastěhovanou nějakou minerální tvářenku ve vzorku, abych je spotřebovala. A u této se mi úplně vybavilo, jak jsem u Silk Naturals kupovala pleťovou kosmetiku a dostávala k tomu tyhle tvářenky jako dárek. Což se tedy přiznám, že tu pleťovku bych si snad u nich klidně koupila znovu, stýská se mi po AHA i BHA toneru i některých sérech... Každopádně tvářenka měla super takový jarně až letní odstín, ale překvapilo mě, jak málo byla pigmentovaná. Většina mých minerálních tvářenek má pigmentaci o dost větší.

Vzorek parfému Elementals Fire byl asi fajn. Vůně je hodně hezká, kořeněná, dokážu si ji představit jako unisexovou a univerzálně použitelnou, ale prostě mi tak nějak postupem času začala splývat a vůbec ničím nevyčnívala. Navíc mi přišlo, že na mě moc nedržela. Mám ráda silnější vůně, jak výdrží, tak i intenzitou samotné vůně, tohle bych si v plném balení nepořídila, i když podle popisu to zní dobře.

sobota 19. ledna 2013

10 věcí, které byste měli v roce 2013 vyzkoušet: #2 zapečené linky

Meteoritky by se možná daly označit za můj největší kosmetický objev minulého roku. Je pravda, že jsem je kdysi už měla půjčené a zkoušela jsem... a tak nějak jsem neviděla velký rozdíl mezi Guerlainem a proslulými všemi spolužačkami oblíbenými perlami z Avonu... nebo byly z Oriflamu... no to je vlastně jedno, rouhání to bylo tak nebo tak. Letos nastala ovšem jakási neobyčejně příznivá konstelace hvězd. Nejdřív mi Rena poslala to malé balení kulí a já jsem to najednou na sobě viděla. Ten efekt, který mě ohromil, že jsem v tu chvíli věděla, že toto ano... že jakmile bude nějaká pěkná LE (přeci nebudu dávat tolik peněz za normální stále přístupnou kolekci, takhle mi to můžou za deset let všichni závidět o to více), která mi sedne barevně i obalem, tak jo. Modré letní Pucci jsem s klidem vypustila... protože jako no fuj do zlatooranžova, i když ta modrá byla lákavá. Ovšem zimní fialové, prostě musely být moje, osobně bych sice upřednostňovala černo-stříbrný obal... ale budiž. Ještě nebylo nic rozhodnutého, ovšem díky dalším vesmírným náhodám... měla jsem na to i peníze. Pak už jsem byla nezastavitelná.



Se zapečenými linkami to vlastně bylo dost podobné. Já o nich věděla, ale zvesela je ignorovala, protože přeci... jaký asi tak může být rozdíl mezi normálními zapečenými stíny, které namokro dám jako linky, a nějakými zapečenými linkami. Však to je to samé. No zásahem Reny jsem opět byla osvícena a najednou jsem věděla, že zapečené linky za to stojí... protože je to něco úplně jiného než obyčejné stíny. A tak mám momentálně ve své kolekci zapečených linek více:

(1) Laura Mercier černé byly moje první. A naprosto chápu, že jsou slavné. Protože jsou fakt dobré. Opravdu drží, dokáží vykouzlit tenoučkou linku, která s vámi zůstane celý den. Nelíbí se mi jediné... to, že jsou černé, protože je to moc tvrdě. Neříkám... občas proč ne, ale každodenně spíše ne. Prostě jsem si musela koupit i jiné odstíny.

(2) Illamasqua modré a zelené, proto byly moje druhé. Zelené jsem sice moc neužila, ale ty modré... byly na denním pořádku celou druhou polovinu léta a celý říjen. Líbí se mi barva, konzistence i balení, moc se mi nelíbí uzávěr balení (moc to otevřít nejde) a hlavně nevoděodolnost, tyhle linky smyjete normálně vodou. Naštěstí se ale přes den nemažou. Každopádně hned po Illamasqua nákupu mi bylo jasné, že minimálně dvě barvy mi ještě v mé sbírce zapečených linek chybí.

(3) Nvey Eco hnědé se tak nějak dostaly do košíku, ani nevím jak. Ale nelituji. Mají absolutně nejlepší výdrž a skvělou barvu pro všední den. Pasují k mojí hnědé řasence. Trošku mě mrzí, že je to spíš hybrid mezi zapečenými linkami a normálními očními stíny. Jdou nanášet i v suchém stavu, pigmentace je udivující, navíc skoro až práší. Ale já jim odpouštím... hlavně pro tu skvělou výdrž a naprosto obyčejnou všední barvu.





(4) Nějaké pěkné zapečené linky v šedivém odstínu mi stále chybí. To vypadá, že i já mám pro letošní rok za úkol zapečené linky nakupovat!
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...