Meteoritky by se možná daly označit za můj největší kosmetický objev minulého roku. Je pravda, že jsem je kdysi už měla půjčené a zkoušela jsem... a tak nějak jsem neviděla velký rozdíl mezi Guerlainem a proslulými všemi spolužačkami oblíbenými perlami z Avonu... nebo byly z Oriflamu... no to je vlastně jedno, rouhání to bylo tak nebo tak. Letos nastala ovšem jakási neobyčejně příznivá konstelace hvězd. Nejdřív mi Rena poslala to malé balení kulí a já jsem to najednou na sobě viděla. Ten efekt, který mě ohromil, že jsem v tu chvíli věděla, že toto ano... že jakmile bude nějaká pěkná LE (přeci nebudu dávat tolik peněz za normální stále přístupnou kolekci, takhle mi to můžou za deset let všichni závidět o to více), která mi sedne barevně i obalem, tak jo. Modré letní Pucci jsem s klidem vypustila... protože jako no fuj do zlatooranžova, i když ta modrá byla lákavá. Ovšem zimní fialové, prostě musely být moje, osobně bych sice upřednostňovala černo-stříbrný obal... ale budiž. Ještě nebylo nic rozhodnutého, ovšem díky dalším vesmírným náhodám... měla jsem na to i peníze. Pak už jsem byla nezastavitelná.
Se zapečenými linkami to vlastně bylo dost podobné. Já o nich věděla, ale zvesela je ignorovala, protože přeci... jaký asi tak může být rozdíl mezi normálními zapečenými stíny, které namokro dám jako linky, a nějakými zapečenými linkami. Však to je to samé. No zásahem Reny jsem opět byla osvícena a najednou jsem věděla, že zapečené linky za to stojí... protože je to něco úplně jiného než obyčejné stíny. A tak mám momentálně ve své kolekci zapečených linek více:
(1) Laura Mercier černé byly moje první. A naprosto chápu, že jsou slavné. Protože jsou fakt dobré. Opravdu drží, dokáží vykouzlit tenoučkou linku, která s vámi zůstane celý den. Nelíbí se mi jediné... to, že jsou černé, protože je to moc tvrdě. Neříkám... občas proč ne, ale každodenně spíše ne. Prostě jsem si musela koupit i jiné odstíny.
(2) Illamasqua modré a zelené, proto byly moje druhé. Zelené jsem sice moc neužila, ale ty modré... byly na denním pořádku celou druhou polovinu léta a celý říjen. Líbí se mi barva, konzistence i balení, moc se mi nelíbí uzávěr balení (moc to otevřít nejde) a hlavně nevoděodolnost, tyhle linky smyjete normálně vodou. Naštěstí se ale přes den nemažou. Každopádně hned po Illamasqua nákupu mi bylo jasné, že minimálně dvě barvy mi ještě v mé sbírce zapečených linek chybí.
(3) Nvey Eco hnědé se tak nějak dostaly do košíku, ani nevím jak. Ale nelituji. Mají absolutně nejlepší výdrž a skvělou barvu pro všední den. Pasují k mojí hnědé řasence. Trošku mě mrzí, že je to spíš hybrid mezi zapečenými linkami a normálními očními stíny. Jdou nanášet i v suchém stavu, pigmentace je udivující, navíc skoro až práší. Ale já jim odpouštím... hlavně pro tu skvělou výdrž a naprosto obyčejnou všední barvu.
(4) Nějaké pěkné zapečené linky v šedivém odstínu mi stále chybí. To vypadá, že i já mám pro letošní rok za úkol zapečené linky nakupovat!
