Krémy na zimu? Že prý jedině bez vody.

Zima a mrazy se blíží mílovými kroky. Takže je čas na každoroční debatu: zmrzne mi obličej, když budu používat hydratační krémy na bázi vody? Taky vám to zní povědomě? A taky si to myslíte? Že vám na obličeji zmrzne voda v krému a poškodí vaši pleť? Já si to až tak nemyslím, pochybuji, že někdo z nás má vůbec v oblibě si na sebe napatlat tlustou vrstvu vody v krému a pak okamžitě vyrazit do dvacetistupňových mrazů. Přeci jenom krém se nejdřív vsákne, dost často na to přijde nějaký ten makeup, pudr a tak... a navíc ty dvacetistupňový mrazy u nás taky nejsou častá záležitost. Takže já se vody v krému v zimě nebojím a dál se mažu tím samým, čím v létě, maximálně přidám něco hutnějšího, když začnu být suchá. Ale jestli se bojíte, kosmetický průmysl vymyslel skvělou záležitost... pleťové krémy bez vody. No nejspíš to není až takový vynález, myslím, že všechny možné oleje a sádla a másla jsou dost tradiční záležitostí, to až průmyslově vyráběná kosmetika nám to obohatila o vodu. No nic... a popojedem...

Pleťové krémy existují dvojí. Buďto si můžete vybrat něco na bázi vody, to poznáte tak, že kouknete na složení a na prvním (nebo dalším) místě je AQUA, občas to je WATER, někdy krém machruje i s francouzským EAU, ale to poznáte ne. No a nebo si pečlivě vyberete krém, který to slůvko aqua ve složení neobsahuje. Jednoduchý jako facka, jestli se bojíte středoevropských sibiřských mrazů, vody a všech možných dalších následků na své ctihodné pleti, tak potom jste tady správně. A jaké známe krémy bez vody?

MuLondon má už docela pověst. Pokud se zeptáte na omlazení.cz na krém bez vody, je dost pravděpodobné, že ozvěna vám vrátí MuLondon. Nebudu se trapně tajit tím, že i já jsem chtěla vlastnit kousek. Před už nějakou delší dobou jsem v rámci přátelských výměn s jednou čtenářkou získala dva vzorky. A tedy jako nevím, docela riskuji, že mě někdo utluče zmrzlým rampouchem hydratačního krému na bázi vody, ale ... nevidím na tomto krému nic tak skvělého a výjimečného! Tak a řekla jsem to. Je normálně mastný, vsakuje se průměrně dlouho a docela pěkně asi ošetří suchou pleť. Vyzkoušela jsem variantu Hemp (a fakt to voní tak dost podivně, jak nějaký vánoční stromeček z Jamajky) a Růže (voní mi to jako taková trošku najamajkovaná růže). Nakoupíte na mulondon.com, nikdy jsem tam tedy nenakupovala, ale na omlazení.cz o tom mají celé téma a prý v pohodě.

jo a ten konopný MuLondon je zelený, což zase dávám body za zelený krém, ten hned tak někde nepotkáte!

Raw Gaia má taky pověst, především díky Báře a Šminkám, jak jinak, že ano. Vyzkoušela jsem taky ve vzorku, dokonce dvakrát. A krém není špatný, hlavně pokud máte rádi oleje na obličej, tak toto je vlastně olej, chová se to jako olej, teče to jako olej, jenom na první pohled to jako olej moc nevypadá. Ale jakmile z krému naberete, začne to téct všude, rychle se rozpouští a na obličeji to je tradičně olejově mastné. Což mě trošku znervózňuje, kdybych chtěla mít na obličeji olej, tak si namažu olej, ale já chci mastný krém... a můžete si o mně myslet, co chcete, ale olejová mastnota je jiná než krémově-máslová mastnota. Což vlastně o tom krému moc nevypovídá, jen si o mně budete myslet, že jsem švihlá, případně, že by mi někdo měl urychleně švihnout, abych si to srovnala.... tak raději znovu popojedem. Tyhle Raw Gaia krémy mi voní tak nějak pěkně přírodně a čistě, jsou docela mastné, pomalu se vsakují, ale zase jsou výživné a přišly mi i regenerační. Jo a měla jsem dva druhy, ale moc si nejsem jistá které (asi For Her Sons Living Moisturizer a MSM Beauty Cream) a veliké rozdíly jsem mezi nimi neviděla a necítila. Což nejspíš bylo způsobeno tím, že jeden jsem měla minulou zimu a druhý mám až teď. A stejně mi přijde krystal krásy lepší.

Steamcream je taky známý. I když jako je pravda, že možná je víc známější kvůli obalu než kvůli té vodě-nevodě. Ale nevadí, obojí stojí za to, jak ta plechovka (znáte lepší důvod k nákupu krému než plechovku?), tak i to složení. A teď bych nechtěla nikoho uvést v omyl, ale myslím, že Steamcream není stoprocentně přírodní, každopádně obsahuje parabeny. Navíc ani nepatří do tohoto mého seznamu bezvodních krémů (to jen se chci pochlubit tématickou vánoční plechovkou), protože obsahuje vodu. Což je dost divný, vždycky se někdo někde holedbá, že Steamcream je to nejlepší na zimu, protože je zpracovávaný jakože párou (steam) a neředí se vodou. Tak teď nevím, jak si to přebrat. Každopádně, krém je docela super, hlavně skvěle voní jako levandule, rychle se vstřebává, krásně hydratuje, když ho porovnám s ostatními v tomto článku, tak konzistence je spíš lehká a tekutá než hutná nebo olejová. A navíc ta plechovka... no prostě ta plechovka! Steamcream koupíte všude možně, mají ho na Asos, snad i na Feelunique, často ho potkáte i na nějakém českém e-shopu, pokud není zrovna vyprodaný.

Beija-Flor Naturals naopak pověst nemá skoro žádnou. To znám zase beztak jenom já... která jsem opět naletěla na úžasné informace o antioxidantech a tak. A přišlo mi vlastně takové naředěné kakaové máslo. Jasně obsahuje to ještě bůhví co, voda tam není, parabeny tam nejsou, zato tam je takové to super ovoce a tak. Fakt mňamka. Taky to voní superiózně jako čokoláda. A já se toho bojím. Sice jsem to na vlastní kůži nepoznala, ale kakaové máslo je pověstné tím, že ucpává póry. A já se bojím. Tak se tím mažu náhodně, třeba dva dny jo a tři dny ne. Nebo každý druhý den. Nebo týden jo a pak zase ob den. Rozumíme si, ne? Je to docela hutné mastné máslo, které je konzistencí a mastnotou dost podobné krémům od MuLondon, dobře se roztírá, rychle taje a jak byly nedávno ty mrazy, tak jsem tím mazala celou rodinu před odchodem směr ven. Koupíte u Beija-Flor Naturals.

Další možnosti mrazuvzdorných krémů nabízí všechny možné krémy v drogériích a lékárnách (sice většinou vodu obsahují, ale zase jsou přímo určené do studeného počasí, tak teď nevím). Hledejte třeba Avene Cold Cream a okolo. Když nevíte, oddělení dětské kosmetiky to jistí, tam určitě najdete nějaký krém do zimního počasí nebo tak nějak se to většinou jmenuje. Loni jsem měla od Alverde... a fakt dobrý. I když!... předloni jsem měla Avene Cold Cream a to bylo asi lepší. A rok před tím jsme doma měly zase Altermed Baby Winter Cream a ten byl možná horší, ale zase se rychleji vstřebával, takže jsem ho mohla normálně používat i pod makeup.


Když už bezvodní krém máte doma, většinou nastane to dilema "co s tím", případně "kdy s tím". Ono totiž na ráno pod makeup to není právě nejpraktičtější záležitost. Mastným krémům dlouho trvá, než se vstřebají, a dávat si makeup na mastný obličej není právě nápad hodný Nobelovky nebo ceny asociace vizážistů. Možnosti tu jsou:

• Mastný krém bez vody si necháte jenom na večer a ráno šmrcněte nějaký ten obyčejný krém, který vám vyhovuje, ale který pravděpodobně obsahuje nějakou vodu. Což mi pak uniká smysl krému bez vody, protože po večerní očistě většinou už ven do mrazů nechodím.
• Pokud na ochraně před mrazem trváte, tak mastný krém nanášejte až na kompletní makeup. Zní to trošku jako blbost, ale funguje to. Vezměte malé množství mastného krému do dlaní, dlaně třete o sebe, abyste krém zahřáli. Pokud máte pocit, že krému je až moc, jednu dlaň někam mázněte (já si mažu krk). Mastné ruce pak jen přiložte na obličej, vrchní mastná vrstva na pleti by vás měla proti mrazu dostatečně ochránit. 
• Na ráno si pořídíte nějaký lepší a více uživatelsky přívětivý cold cream, který se vyznačuje především krátkou dobou vsaku. Vybírejte v lékárnách a oddělení dětské kosmetiky. Večer si vystačíte s čímkoliv, co máte doma. 
• Ráno si pořádně počkáte, až se ten mastný krém vstřebá. Urychlit to můžete tím, že se přestříknete květinovou nebo minerální vodou ve spreji... krém se vsákne do pleti rychleji, ovšem takto mi trošku uniká ta pointa použití krému bez vody, když na sebe tu vodu stejně nastříkám. Stříkejte se před nebo po nanesení krému, tak nebo tak to vsakování celkem urychlíte.
• Nebo se prostě s nějakým zimním krémem moc neobtěžujte a mažte se tím, co vám vyhovuje.

Máte doma krém bez vody? Jakýpak? Jak ho používáte? A co si myslíte o té debatě o mrazu, vodě, krémech a hydrataci?

Rena Guest Post: Hydrolát není pleťová voda!

Můj první guest post! Ne že bych z toho tedy plánovala dělat pravidelné záležitosti... i když... že by... kdyby... si Rena chtěla ještě vypsat někdy srdéčko... tak možnosti tu jsou! Možná to nevíte, ale Rena je první člověk, kterého jsem poznala osobně díky tomuto blogu. A víte co... ten první vždycky prostě zůstane tím prvním. A tak se tak nějak máme rády, ehm, i když já jsem asi tou první pro ni nebyla... mám takové podezření... Krom toho my dvě máme společného mnohem víc než kosmetiku, netřeba zacházet do bulvárních detailů. Každopádně si dnešní článek užijte, protože i kdyby za pár dnů nastal ten konec světa, tak Rena je prostě na tyhle přírodní, aromaterapeutické a rostlinné věci fakt odborník!  A jen tak pro megakorektnost svůj názor na květinové vody jsem vyjádřila už někdy před půl rokem.

Pozn: do textu jsem nezasahovala, ale připsala jsem tři poznámky, poznáte je podle toho, že jsou kurzívou a řádně označené.

V rámci zachování objektivity a politické korektnosti a harmonie ve vesmíru (a tady na blogu) jsem se trb vnutila s postem o hydrolátech. Jde hlavně o to, že trb je nemá ráda a já je miluju a to, že se máme rády my dvě, dokazuje, že i takto závažný rozkol v hodnotícím systému, lze překonat vzájemným respektem a porozuměním. Třeba si z toho někteří jedinci vezmou příklad.

Hydroláty totiž provází jedno zásadní nepochopení, které je většinou kořenem jejich následného odsouzení jakožto neužitečného a zbytečného mezikroku. Takže, prosím vás, hydrolát NENÍ pleťová voda. Není to ani tonikum a není to ani něco jako „ovoněná voda“, jak jsem se dočetla na jednom poměrně respektovaném blogu.

Hydrolát je vedlejší produkt z výroby esenciálního oleje. Velká část esenciálních olejů se totiž získává parní destilací, což zjednodušeně vypadá tak, že se část rostliny (nebo celá) vaří ve vodě, pára se odchytí, zchladí a tím pádem opět zkapalní. Vzhledem k tomu, že s párou odejdou ty vonné silice, tak se po zkapalnění objeví dvě složky – olej a voda, tedy esenciální olej a hydrolát. Pokud věříte na přenos informací vodou, tak to tím pádem znamená, že zatímco esenciální olej je vlastně původně jen z některých částí rostliny a jde vlastně jen o silice, tak hydrolát těch informací nese daleko víc a obsahuje bioaktivní složky z celé rostliny nebo její destilované části. Sám hydrolát ale žádné silice neobsahuje a proto voní často úplně jinak než daný esenciální olej.

Tady už jistě každý, kdo si někdy přečetl složení jakékoliv pleťové vody, chápe, že se prostě jedná o zásadně jiné produkty, přestože se v zásadě může místo pleťové vody použít - záleží na tom, co od tohoto kroku čekáte.

Já mám do dnešního dne vyzkoušené tři druhy hydrolátů, protože se trochu bojím moc experimentovat a vybírám si je podle toho, jestli mi je daná rostlina čichově sympatická a jestli mám chuť si ji dávat na pleť. Z toho důvodu se třeba stále neúspěšně odhodlávám vyzkoušet tymián – v jídle ho miluju, ale přijde mi až moc agresivní na to, abych ho chtěla na obličej. Takže zatím zůstávám u trojice růže-levandule-heřmánek.

pozn. trb: tak heřmánkovou vodu jsem nikdy nezkoušela, ale s levandulí a růží nějaké ty zkušenosti mám

Co se týče použití, tak za sebe můžu říct, že to je snad nejuniverzálnější věc z celého mého kosmetického arzenálu. Pokusím se vzpomenout si na všechny případy

• Místo pleťové vody, pokud chci pleť pouze zklidnit a dodat vlhkost (třeba po použití více vysušujícího čističe)
• Po pleťové vodě jakoby místo séra
• Před použitím přírodních krémů a olejů
• Po použití přírodních krémů a olejů (v obou případech se krém lépe vstřebává)
• Pro zklidnění po použití pleťové masky
• Místo nočního krému
• Pro osvěžení pleti během dne
• Do vlasů pro oživení
• Přestříknutí makeupu
• Míchání s práškovými maskami

A proč bych nemohla, minimálně v některých případech, použít se stejným úspěchem normální nebo termální vodu ve spreji? Pominu fakt, že některé termální vody jsou o dost dražší než hydroláty, protože třeba u Nobilisu je seženete do 200 Kč za 200 ml a to třeba Avene rozhodně nestojí. Takže - voda nic nezklidní a navíc vysuší a nemá žádnou přidanou hodnotu (termální budiž). Takže stříkat na sebe třeba po masce vodu je na nic. Místo nočního krému je vám voda samozřejmě taky na nic. Dejme tomu přes ten makeup, ale pokud máte mastnou pleť nebo T-zónu, tak ta voda má opačný efekt, na chvíli to sice vypadá dobře, ale tím, že pleť vysuší, se pak lesknete o to víc. To se vám s hydrolátem nestane. Do vlasů, budiž, ale pokud máte suché konce a mastné kořínky, tak stříkat si do neumytých vlasů vodu pro oživení mi nepřijde – z vlastní zkušenosti – jako nejlepší nápad.

A teď k tomu, co mám vyzkoušené:

Růže

Asi jediný hydrolát, který fakt voní, ovšem pozor, každý voní jinak, podle použitého druhu růží, kvality a tak. Ale obecně se dá říct, že pokud nemáte k růžím averzi, tak vám bude vonět asi většina. Já vyzkoušela tři značky (Raw Gaia, Purity Vision a Ayuuri Natural). Velké cenové rozpětí, učinky jsem ale zaznamenala podobné. Kromě jemného zklidnění a příjemné vůně mi růže nic moc nedělá, mám ji ráda, ale je to asi tak jako když použijete krém, po kterém máte pleť „normální“ – hydratovanou, klidnou a tak, ale jaksi nic navíc.

pozn. trb: květinová voda růže mi jakože fakt nevoní, alespoň ty dvě, které jsem vyzkoušela (Saloos, Bulgarska Rosa), ovšem averzi k růžím u sebe nepozoruji... zatím.

Levandule

To je moje bylina numero uno, miluju na ní úplně všechno, takže je jasné, že i hydrolát. Který ovšem vůbec nevoní jako levandule, spíš jako seno nebo tak něco. Docela jsem si musela zvykat, ale prostě mojí pleti dělá vážně dobře, vypadá líp, svěžeji, všechno se líp hojí a prostě je tak nějak zdravější. Když ho nemám, fakt mi chybí. Vyzkoušeno mám od Nobilis Tilia.

pozn. trb: potvrzuji, pokud květinovou vodu, tak levanduli, ta alespoň něco dělá... ale stejně mi to přijde dost zbytečný.

Heřmánek

Taky Nobilis. Používám přírodní kosmetiku hodně dlouho, takže si myslím, že snesu dost, ale toto fakt strašně smrdí, já vám ani nebudu psát, co mi to připomíná (ne, hovno to není, to by mi možná vadilo i míň) a fakt jsem vážně uvažovala o tom, že to vyhodim. Ale protože jsem spořivá a heřmánek jako bylinu mám hrozně ráda, tak jsem se překonala a asi po 14 dnech se mi přestalo navalovat. Ale dávala jsem to všude možně, jen aby to bylo už pryč. Účinkem to je někde na pomezí růže a levandule, ale přes ten smrad se nepřenesu a navíc mi přijde (což by bylo i logické, když je to heřmánek), že trochu vysušuje a to já zas až nepotřebuju. Ale doporučuje se i pro nejmenší děti a můj dvouletý syn ho má moc rád, takže každý to asi cítí trochu jinak.

Nechci žádné odpůrce květových vod přesvědčovat k používání, ale měla jsem vnitřní potřebu napravit křivdu, které se hydrolátům děje tím, že bývají označovány jako pleťová voda a tím pádem odsouzeny jako něco naprosto nepoužitelného. Připomíná mi to jednu historku z parfumerie – v tom roce vyšla L’eau par Kenzo, což byla první z těchto „vod“, aspoň pokud vím a rozhodně první na našem trhu. No a informovaná paní prodavačka to dávala očichat jakožto novinku nějakým dvěma zákaznicím. Zákaznicím se ale zdálo, že to nějak moc nevoní a že nic necítí. A paní prodavačka na to : „no, však ona je to voda, se to tak i jmenuje“. A ty divné paní si 50ml vody za 1500 nechtěly koupit nebo co…

Elizabeth Arden: Eight Hour Cream Skin Protectant

* dostala jsem a teď už tomu můžeme snad říkat i Rena-swap

Nesnáším konzistenci tohoto krému. Ono se stačí podívat na složení :

Petrolatum 56.8%, Lanolin, Mineral Oil, Fragrance, Salicylic Acid, Propylparaben, Castor Oil, Corn Oil, Tocopherol, BHT, Iron Oxides

... jo jasně, prostě naředěná obarvená vazelína. Taky se to jako vazelína chová, sedí to na pleti, nevsakuje se to, je to mastné, ulepené, ještěže na rozdíl od vazelíny 8hour cream docela pěkně voní. Zbytek toho složení taky nic moc. Lanolin... ten je asi zodpovědný z větší části za barvu a taky za to nevsakování. K tomu nějaký ten minerální olej, paraben, trošku rostlinných olejů, antioxidant (BHT) a iron oxides, což tedy moc netuším, proč a k čemu tam ty oxidy želez-ný -natý -itý - ičitý... co já vím jaký jsou. Jedinou zajímavou složkou je vlastně kyselina salicylová a tocopherol, které je právě odpovědné za ty proklamované hojící účinky.

A ono to fakt funguje. K mému překvapení výsledky jsou viditelné. Stačí nanést večer a ráno se budím s novou kůží. Tedy s úplně novou ne, ale prokazatelně hezčí. Bohužel se nedokážu přenést přes tu konzistenci krému a nemůžu ho používat jako noční krém. Nezvládnu jít spát s tím mastným, ulepeným ksichtíkem... takže používám 8hour jenom jako večerní masku. Nanesu, nechám tak dlouho, jak to snesu, někdy i pár hodin, před spaním umyji a namažu něčím normálnějším. Ráno pak mám pleť sjednocenější, jakékoliv boláčky jsou zahojenější, suchých šupinek ubylo nebo se úplně ztratily, prostě jsem kočka jedna radost.

Kdysi dávno Dejnička chtěla, abych srovnala jednotlivé cica-krémy z lékárny. Měla jsem v plánu jí na to napsat celý článek, ale z různých důvodů (lenost - lenost - megalenost) jsem se k tomu zatím nedostala, tak alespoň takto. Pokud bych měla seřadit tyto krémy podle svého nejlepšího svědomí, šlo by to asi takto:

• na posledním místě Bioderma Cicabio: nejsem si tak úplně jistá, jestli je na posledním místě zaslouženě, protože jsem měla jenom trošku vymačkané v lékárně do kelímku, výsledky snad nějaké má, ale docela malé a navíc... na pleti se mi drolila, konzistence byla docela dobrá, ale prostě se mi sama odrolila během pár hodin a pokud jsem Biodermu použila bodově, tak to bylo vidět, kde je namazáno.
• hned potom La Roche-Posay Cicaplast: nesnáším jeho konzistenci, lepivá, hnusná, silikonová, výsledky má docela malé... myslím, že by klidně v mém hodnocení mohl být až na posledním místě, kdybych tu Biodermu vyzkoušela pořádně?
• na vrcholu pak sedí Avene Cicalfate: hodně lidí si stěžuje na jeho konzistenci, že je mastný, hustý a hutný, mně naopak vyhovuje, mám pocit, že jsem se opravdu namazala něčím lepším (když jsem byla mladší, strašně ráda jsem se mazala prostě hustou vrstvou indulony a říkala si, jak se ta moje pleť má... tak tohle je něco podobného) a hlavně? s Cicalfate jsem opravdu viděla výsledky, pamatuji si dobu, kdy jsem ho používala po MoM od Lush a ráno jsem se budila s novou pletí, prostě zázrak.

Tak 8hour je stejně dobrý jako Cicalfate, jen ta konzistence mu to trošku kazí. Možná je i lepší, možná mi paměť Cicalfate maluje k lepšímu (už dva roky jsem ho nepoužila), možná bych měla zajít do lékárny a zase to prubnout. Zatím si ale vystačím s 8hour.