Rena Guest Post: Hydrolát není pleťová voda!

Můj první guest post! Ne že bych z toho tedy plánovala dělat pravidelné záležitosti... i když... že by... kdyby... si Rena chtěla ještě vypsat někdy srdéčko... tak možnosti tu jsou! Možná to nevíte, ale Rena je první člověk, kterého jsem poznala osobně díky tomuto blogu. A víte co... ten první vždycky prostě zůstane tím prvním. A tak se tak nějak máme rády, ehm, i když já jsem asi tou první pro ni nebyla... mám takové podezření... Krom toho my dvě máme společného mnohem víc než kosmetiku, netřeba zacházet do bulvárních detailů. Každopádně si dnešní článek užijte, protože i kdyby za pár dnů nastal ten konec světa, tak Rena je prostě na tyhle přírodní, aromaterapeutické a rostlinné věci fakt odborník!  A jen tak pro megakorektnost svůj názor na květinové vody jsem vyjádřila už někdy před půl rokem.

Pozn: do textu jsem nezasahovala, ale připsala jsem tři poznámky, poznáte je podle toho, že jsou kurzívou a řádně označené.

V rámci zachování objektivity a politické korektnosti a harmonie ve vesmíru (a tady na blogu) jsem se trb vnutila s postem o hydrolátech. Jde hlavně o to, že trb je nemá ráda a já je miluju a to, že se máme rády my dvě, dokazuje, že i takto závažný rozkol v hodnotícím systému, lze překonat vzájemným respektem a porozuměním. Třeba si z toho někteří jedinci vezmou příklad.

Hydroláty totiž provází jedno zásadní nepochopení, které je většinou kořenem jejich následného odsouzení jakožto neužitečného a zbytečného mezikroku. Takže, prosím vás, hydrolát NENÍ pleťová voda. Není to ani tonikum a není to ani něco jako „ovoněná voda“, jak jsem se dočetla na jednom poměrně respektovaném blogu.

Hydrolát je vedlejší produkt z výroby esenciálního oleje. Velká část esenciálních olejů se totiž získává parní destilací, což zjednodušeně vypadá tak, že se část rostliny (nebo celá) vaří ve vodě, pára se odchytí, zchladí a tím pádem opět zkapalní. Vzhledem k tomu, že s párou odejdou ty vonné silice, tak se po zkapalnění objeví dvě složky – olej a voda, tedy esenciální olej a hydrolát. Pokud věříte na přenos informací vodou, tak to tím pádem znamená, že zatímco esenciální olej je vlastně původně jen z některých částí rostliny a jde vlastně jen o silice, tak hydrolát těch informací nese daleko víc a obsahuje bioaktivní složky z celé rostliny nebo její destilované části. Sám hydrolát ale žádné silice neobsahuje a proto voní často úplně jinak než daný esenciální olej.

Tady už jistě každý, kdo si někdy přečetl složení jakékoliv pleťové vody, chápe, že se prostě jedná o zásadně jiné produkty, přestože se v zásadě může místo pleťové vody použít - záleží na tom, co od tohoto kroku čekáte.

Já mám do dnešního dne vyzkoušené tři druhy hydrolátů, protože se trochu bojím moc experimentovat a vybírám si je podle toho, jestli mi je daná rostlina čichově sympatická a jestli mám chuť si ji dávat na pleť. Z toho důvodu se třeba stále neúspěšně odhodlávám vyzkoušet tymián – v jídle ho miluju, ale přijde mi až moc agresivní na to, abych ho chtěla na obličej. Takže zatím zůstávám u trojice růže-levandule-heřmánek.

pozn. trb: tak heřmánkovou vodu jsem nikdy nezkoušela, ale s levandulí a růží nějaké ty zkušenosti mám

Co se týče použití, tak za sebe můžu říct, že to je snad nejuniverzálnější věc z celého mého kosmetického arzenálu. Pokusím se vzpomenout si na všechny případy

• Místo pleťové vody, pokud chci pleť pouze zklidnit a dodat vlhkost (třeba po použití více vysušujícího čističe)
• Po pleťové vodě jakoby místo séra
• Před použitím přírodních krémů a olejů
• Po použití přírodních krémů a olejů (v obou případech se krém lépe vstřebává)
• Pro zklidnění po použití pleťové masky
• Místo nočního krému
• Pro osvěžení pleti během dne
• Do vlasů pro oživení
• Přestříknutí makeupu
• Míchání s práškovými maskami

A proč bych nemohla, minimálně v některých případech, použít se stejným úspěchem normální nebo termální vodu ve spreji? Pominu fakt, že některé termální vody jsou o dost dražší než hydroláty, protože třeba u Nobilisu je seženete do 200 Kč za 200 ml a to třeba Avene rozhodně nestojí. Takže - voda nic nezklidní a navíc vysuší a nemá žádnou přidanou hodnotu (termální budiž). Takže stříkat na sebe třeba po masce vodu je na nic. Místo nočního krému je vám voda samozřejmě taky na nic. Dejme tomu přes ten makeup, ale pokud máte mastnou pleť nebo T-zónu, tak ta voda má opačný efekt, na chvíli to sice vypadá dobře, ale tím, že pleť vysuší, se pak lesknete o to víc. To se vám s hydrolátem nestane. Do vlasů, budiž, ale pokud máte suché konce a mastné kořínky, tak stříkat si do neumytých vlasů vodu pro oživení mi nepřijde – z vlastní zkušenosti – jako nejlepší nápad.

A teď k tomu, co mám vyzkoušené:

Růže

Asi jediný hydrolát, který fakt voní, ovšem pozor, každý voní jinak, podle použitého druhu růží, kvality a tak. Ale obecně se dá říct, že pokud nemáte k růžím averzi, tak vám bude vonět asi většina. Já vyzkoušela tři značky (Raw Gaia, Purity Vision a Ayuuri Natural). Velké cenové rozpětí, učinky jsem ale zaznamenala podobné. Kromě jemného zklidnění a příjemné vůně mi růže nic moc nedělá, mám ji ráda, ale je to asi tak jako když použijete krém, po kterém máte pleť „normální“ – hydratovanou, klidnou a tak, ale jaksi nic navíc.

pozn. trb: květinová voda růže mi jakože fakt nevoní, alespoň ty dvě, které jsem vyzkoušela (Saloos, Bulgarska Rosa), ovšem averzi k růžím u sebe nepozoruji... zatím.

Levandule

To je moje bylina numero uno, miluju na ní úplně všechno, takže je jasné, že i hydrolát. Který ovšem vůbec nevoní jako levandule, spíš jako seno nebo tak něco. Docela jsem si musela zvykat, ale prostě mojí pleti dělá vážně dobře, vypadá líp, svěžeji, všechno se líp hojí a prostě je tak nějak zdravější. Když ho nemám, fakt mi chybí. Vyzkoušeno mám od Nobilis Tilia.

pozn. trb: potvrzuji, pokud květinovou vodu, tak levanduli, ta alespoň něco dělá... ale stejně mi to přijde dost zbytečný.

Heřmánek

Taky Nobilis. Používám přírodní kosmetiku hodně dlouho, takže si myslím, že snesu dost, ale toto fakt strašně smrdí, já vám ani nebudu psát, co mi to připomíná (ne, hovno to není, to by mi možná vadilo i míň) a fakt jsem vážně uvažovala o tom, že to vyhodim. Ale protože jsem spořivá a heřmánek jako bylinu mám hrozně ráda, tak jsem se překonala a asi po 14 dnech se mi přestalo navalovat. Ale dávala jsem to všude možně, jen aby to bylo už pryč. Účinkem to je někde na pomezí růže a levandule, ale přes ten smrad se nepřenesu a navíc mi přijde (což by bylo i logické, když je to heřmánek), že trochu vysušuje a to já zas až nepotřebuju. Ale doporučuje se i pro nejmenší děti a můj dvouletý syn ho má moc rád, takže každý to asi cítí trochu jinak.

Nechci žádné odpůrce květových vod přesvědčovat k používání, ale měla jsem vnitřní potřebu napravit křivdu, které se hydrolátům děje tím, že bývají označovány jako pleťová voda a tím pádem odsouzeny jako něco naprosto nepoužitelného. Připomíná mi to jednu historku z parfumerie – v tom roce vyšla L’eau par Kenzo, což byla první z těchto „vod“, aspoň pokud vím a rozhodně první na našem trhu. No a informovaná paní prodavačka to dávala očichat jakožto novinku nějakým dvěma zákaznicím. Zákaznicím se ale zdálo, že to nějak moc nevoní a že nic necítí. A paní prodavačka na to : „no, však ona je to voda, se to tak i jmenuje“. A ty divné paní si 50ml vody za 1500 nechtěly koupit nebo co…