Mažeme s Indulonou

* dostala jsem k recenzi od Indulony, koupíte normálně v obchodech

Indulona jsou krémy mého mládí. Pamatuji si, že modrá Indulona byla to první, co jsem si na obličej mazala v rámci jakože extra péče. Jasně měla jsem svoji péči pro mladou pleť, nějaké to Clean&Clear, ale když jsem si chtěla dopřát, namazala jsem na sebe tlustou vrstvu Indulony a chodila s tím doma hodiny a hodiny. Ach ta nostalgie, i když teď už bych si asi Indulonu na obličej nedala.

Ono totiž, když se nad tím zamyslíte, tak ta modrá klasická Indulona prostě není moc použitelná. Je strašně hutná, hodně špatně se rozmazává a navíc se skoro vůbec nevsakuje. Právě tohle všechno mi dávalo ten pocit bezpečí a extra péče. Ale v běžném životě není úplně praktická záležitost si mazat ruce modrou Indulonou. O to víc ale potěšila inovace sortimentu, kterým Indulona krémy prošly. A hlavně jich spousta přibylo. (No jo a taky vím, že si to doma syslím skoro rok, než jsem se přemohla k napsání této recenze.)

Indulona v tubě. Jsou klasika největší. A přijde mi, že zrovna tyhle jsou pořád stejný. Alespoň ta modrá je pořád stejná, stará dobrá klasika. Hutná a nevsakuje se, ale vlastně je příjemná. Vyzkoušela jsem ještě zelenou a nenápadně se stala mým skoro nejoblíbenějším krémem na ruce tuhle zimu. No dobře možná ne nejoblíbenějším, to by musela lépe vonět, na mě je vůně moc základní a bez nápadu. I když je docela uklidňující a nenápadně přívětivá. Ale konzistence je neuvěřitelně příjemná, rychle se vsakuje a je dostatečně výživná i na zimní suchou pokožku. Ochranná na nohy připomíná nejvíce modrou variantu, je hodně hutná i podobně voní a vůbec se nevsakuje. Takže ji používám jen na noc a jen občas, když si před spaním už v posteli ještě vzpomenu. (A pak musím pokaždé ještě na záchod a po cestě to dost klouže.)

Indulonové tělové mléko. Aneb moje momentální nejoblíbenější variace Indulony. Tahle tělová mléka jsou totiž naprosto geniální, nenechte se zmást starou dobrou modrou Indulonou, co se nevsakuje a co je skoro až na obtíž. Tahle tělová mléka jsou až neuvěřitelně lehká. Velmi dobře se roztírají, skoro hned se vsakují, přitom ale mají nějaký ten účinek, jsou výživná a bez problémů mi stačila i přes zimu. A navíc opravdu příjemně voní. Už jsem spotřebovala měsíčkovou i meruňkovou variantu a prostě mi to fakt voní fajn. Předpokládám, že stojí tak někde kolem stovky a myslím si, že tohle tělové mléko z drogérie za to stojí. Dokonce až lituji, že jsem si zakázala nakupovat cokoliv na tělo, klidně bych si měsíčkovou variantu koupila znovu hned teď.

Indulonové tělové máslo. Aneb poslední inovace, která mi ale moc nesedí. Hlavním problémem je konzistence, která je až tuhá, přitom to ale není přírodní máslo, takže v dlaních to netaje, naopak zůstane na rukách tuhá hutná konzistence. Ono je to asi fajn, když máte suchou pokožku, ale problémem je fakt, že to prostě nejde uživatelsky přívětivě distribuovat po celém těle. Mám pocit, že při mazání si úplně tahám za pokožku. Je to jako obyčejná modrá Indulona v tubě, ale ještě o kousínek a o stupínek hutnější. Dobré je, že po namazání je to cítit ještě druhý den. Prostě hebká a vyživená pokožka na celém světě. Ale namazat se tím je opruz týdne. Je ovšem možné, že zelená varianta bude lehčí, tělová másla by totiž měla být ve variantách modré original a zelené olivové. Já si nechala doma jen tu modrou pikslu.

Jinak složení samozřejmě není přírodní, ale to by od Indulony asi hned tak někdo nečekal. Na druhou stranu docela potěší jednoduchý design, který sice úplně není moderní, mi přijde tak jako tradiční induloňácký, opravdu mi tahle modernizace přijde dost super, přitom ale tak tradičně až staromilsky? Dávám vůbec nějaký smysl? Asi ne, ale to nevadí, myslím, že minimálně to tělové mléko s meruňkou nebo to měsíčkové potřebuje doma každý, složení nesložení a na designu přece nezáleží, důležité je to uvnitř.