10 věcí, které byste měli v roce 2013 vyzkoušet: #1 Just Pure Minerals

Hlavní podmínkou pro zařazení do mého topten bylo to, že jsem danou věc koupila v roce 2012. No... trošku to nesouhlasilo u YR 24hodinové péče, protože tu jsem si poprvé koupila před lety, ale zase to nové balení jsem kupovala loni... takže vlastně v pohodě. U PayPalu to neplatilo už vůbec, ten já už používám roky. U henny to platilo tak ... dejme tomu ... nakonec tu svoji momentálně nejoblíbenější TANF jsem vyzkoušela až loni. BB krém jsem už taky vyzkoušela dávno, ale ty dva, co teď používám, jsou loňské. No a dneska je to taky s odřenýma ušima... JustPureMinerals makeup používám snad dva roky, ale ty nové neutrální odstíny jsem koupila ve vzorku teď v prosinci. Takže asi tak!

Tak nějak mám pocit, že tomuto makeupu jsem věnovala na blogu velmi málo prostoru. A přitom by si zasloužil veškerou naši pozornost, kterou máme a pošetile ji věnujeme jiné kosmetice. Protože je boží. Taky je skvělý. A neměla bych zapomenout na to, že je úžasný! Má to své důvody:

1. Je velmi jemně namletý a k pleti přilne bezchybně tak lehce.
2. Není rozjasňující ve smyslu třpytek, ale lehce vyhladí pleť.
3. Takže pleť vypadá odpočinutější a svěžejší.
4. Dokonce půjdu v tvrzení tak daleko, že efekt přirovnám ke Guerlain kulím (ale bez třpytek).
5. Na pleti prostě drží.
6. A drží.
7. Nevysušuje. Ani v létě ani v zimě ani nikdy.
8. Barevně mi sedí, ať už ten růžový nebo nový neutrální podtón.
9. Pleti se přizpůsobí a vypadá neviditelně.
10. Navíc s tímto makeupem není hezčí moje pleť, jsem tak nějak hezčí celá já.

Obrovská nevýhoda je, že moc nekryje. Takže ho používám pouze v dobrých dnech nebo spíš častěji jako fixační pudr. A JPM makeup je tak skvělý, že se naprosto bez výčitek přenáším přes fakt, že fixační pudry nepoužívám. Pokud jste si mysleli, že meteoritky nepotřebujete (no fuj)... nebo, že je nechcete, protože mají třpytky... nebo, že si je nemůžete dovolit, protože jsou mastné jako prase... nebo cokoliv jiného... tak toto potřebujete. Makeup je lehký, vyhlazuje pleť, rozjasňuje bez třpytek. Možná to není ani rozjasnění spíš vykouknutí pěkné pleti, tak nějak, nemůžu najít vhodný výraz, který by odpovídal mému rozjásanému psychickému stavu po nanesení tohoto makeupu. Navíc je to levné... ve vzorku určitě. Za čtyři vzorky zaplatíte na Etsy $6 i s poštovným, v oficiálním eshopu vás to přijde na $7. (Nechápu sice, proč je Etsy levnější než oficiální e-shop, když se tam musí platit ještě navíc poplatky z prodeje, ale kvalitám makeupu divná obchodní strategie neubere ani kousek.) Za nějakých těch 130 korun získáte minerální makeup, který vám vydrží minimálně měsíc, spíš měsíce dva. Dobře, 130 korun jsou sice peníze, ale pořád je to o dost míň než za prosincový Senzabox, ze kterého jsem toho zatím moc nevyužila a nejspíš to tak i zůstane.

Pro zachování určité korektnosti cítím za nutné uvést, že ne každému tento makeup vyhovuje. Nechápu to... to je jak kdyby někdo řekl, že nemá rád čokoládu.

Takže jaká je vlastně ta moje desítka nej za rok 2012:

1. JustPureMinerals minerální makeup
2. zapečené linky
3. meteoritky
4. rtěnka Kate
5. beauty spray
6. YR 24hodinová vitalizační péče
7. tvářenky MUA
8. BB krém
9. henna
10. PayPal

A jak se líbila moje desítka vám?

10 věcí, které byste měli v roce 2013 vyzkoušet: #2 zapečené linky

Meteoritky by se možná daly označit za můj největší kosmetický objev minulého roku. Je pravda, že jsem je kdysi už měla půjčené a zkoušela jsem... a tak nějak jsem neviděla velký rozdíl mezi Guerlainem a proslulými všemi spolužačkami oblíbenými perlami z Avonu... nebo byly z Oriflamu... no to je vlastně jedno, rouhání to bylo tak nebo tak. Letos nastala ovšem jakási neobyčejně příznivá konstelace hvězd. Nejdřív mi Rena poslala to malé balení kulí a já jsem to najednou na sobě viděla. Ten efekt, který mě ohromil, že jsem v tu chvíli věděla, že toto ano... že jakmile bude nějaká pěkná LE (přeci nebudu dávat tolik peněz za normální stále přístupnou kolekci, takhle mi to můžou za deset let všichni závidět o to více), která mi sedne barevně i obalem, tak jo. Modré letní Pucci jsem s klidem vypustila... protože jako no fuj do zlatooranžova, i když ta modrá byla lákavá. Ovšem zimní fialové, prostě musely být moje, osobně bych sice upřednostňovala černo-stříbrný obal... ale budiž. Ještě nebylo nic rozhodnutého, ovšem díky dalším vesmírným náhodám... měla jsem na to i peníze. Pak už jsem byla nezastavitelná.

Se zapečenými linkami to vlastně bylo dost podobné. Já o nich věděla, ale zvesela je ignorovala, protože přeci... jaký asi tak může být rozdíl mezi normálními zapečenými stíny, které namokro dám jako linky, a nějakými zapečenými linkami. Však to je to samé. No zásahem Reny jsem opět byla osvícena a najednou jsem věděla, že zapečené linky za to stojí... protože je to něco úplně jiného než obyčejné stíny. A tak mám momentálně ve své kolekci zapečených linek více:

(1) Laura Mercier černé byly moje první. A naprosto chápu, že jsou slavné. Protože jsou fakt dobré. Opravdu drží, dokáží vykouzlit tenoučkou linku, která s vámi zůstane celý den. Nelíbí se mi jediné... to, že jsou černé, protože je to moc tvrdě. Neříkám... občas proč ne, ale každodenně spíše ne. Prostě jsem si musela koupit i jiné odstíny.

(2) Illamasqua modré a zelené, proto byly moje druhé. Zelené jsem sice moc neužila, ale ty modré... byly na denním pořádku celou druhou polovinu léta a celý říjen. Líbí se mi barva, konzistence i balení, moc se mi nelíbí uzávěr balení (moc to otevřít nejde) a hlavně nevoděodolnost, tyhle linky smyjete normálně vodou. Naštěstí se ale přes den nemažou. Každopádně hned po Illamasqua nákupu mi bylo jasné, že minimálně dvě barvy mi ještě v mé sbírce zapečených linek chybí.

(3) Nvey Eco hnědé se tak nějak dostaly do košíku, ani nevím jak. Ale nelituji. Mají absolutně nejlepší výdrž a skvělou barvu pro všední den. Pasují k mojí hnědé řasence. Trošku mě mrzí, že je to spíš hybrid mezi zapečenými linkami a normálními očními stíny. Jdou nanášet i v suchém stavu, pigmentace je udivující, navíc skoro až práší. Ale já jim odpouštím... hlavně pro tu skvělou výdrž a naprosto obyčejnou všední barvu.

(4) Nějaké pěkné zapečené linky v šedivém odstínu mi stále chybí. To vypadá, že i já mám pro letošní rok za úkol zapečené linky nakupovat!

10 věcí, které byste měli v roce 2013 vyzkoušet: #3 meteoritky

Nebudu vám lhát... na těch posledních třech místech se svedl krutý, ukrutný boj o umístění. Asi třikrát jsem změnila pořadí, pak se to tak jako ustálilo, pak jsem se rozhodla, co tedy bude na druhém místě, jedničku a trojku jsem mezi sebou asi třikrát ještě prohodila... a nakonec (hlavně kvůli ceně) jsem na třetí místo šoupla dračí kule. No jo... dračí kule už neseženete, ale tak jarní limitka vypadá opravdu povedeně, ano je tam zase rádoby fialová a růžová... a já už fakt nevím, co s tím, protože prostě je chci. Možná si najdu nového koníčka: sbírání limitovaných edicí koulí od Guerlain. (zatím jsem sbírala akorát limitované edice essence, ale tak nějak mě už to nebaví... možná je na čase upgradovat... ale zase nekradu a mám dvě děti, které potřebují jíst... no fakt nevim!)

Každopádně, co přesně je na těch koulích tak úžasného? Vlastně nic moc, ale taky všechno. Je to totiž Guerlain... že ano! Nejsem bůhví jaký fanatický adorant značek, ale Guerlain má ráda i Černá Moora a to je moje dvojče, takže tak.  A navíc to balení meteoritů je naprosto úžasné. Je trošku škoda, že běžný smrtelník jedno balení spotřebuje možná řádově za několik let. Ono to totiž vůbec neubývá. A takový maniak jako já, který nejspíš na jaře bude vlastnit novou tu limitku... tak já to asi nespotřebuji do konce života. Nebojím se toho, perly a ještě navíc od Guerlain se přeci zkazit nemůžou, to ne. Ale víte jak supercool by bylo, kdybych tu krabičku měla konečně prázdnou a mohla ji použít na něco jiného? No prostě ultrasupercool. Jenomže to asi nenastane. To bych ty meteoritky musela fakt spotřebovat... a mě tam neubylo za dva měsíce skoro nic... jen ty čtyři kuličky. A nebo bych ty koule musela někam přendat... což by asi tak nějak pokazilo požitek z používání, takže taky nic. Jo jenomže jarní limitka je balená v papíru, tak teď nevím. Na jednu stranu ji chci, na druhou bych chtěla za ty prachy normální plechovku a na třetí stranu se mi moc líbí jarní papír barevně a designově.

Myslím, že meteority jsou záležitost, která není jednoznačná. Spousta lidí je miluje, ale spousta lidí si myslí, že jsou zbytečné a nejsou na pleti vidět. Na pleti tedy jako vidět jsou, s dovolením. Otázkou je, jestli bych to ocenila třeba před deseti lety... možná ne, ale dneska to ocením. Makeup zafixovaný meteoritama je najednou hezčí, pleť vypadá odpočatěji, vypnutěji, svěžeji. A já vypadám tak nějak asi mladší a hezčí. Moc nechápu, jak přesně to Guerlain dělá. Protože při bližším pohledu zahlédnu leda tak nějakou tu třpytečku. Jo jsou tam třpytečky, abych nezapomněla, ale nevadí mi. A kromě třpyteček je tam pak už jenom hladká pleť. Trošku nepochopitelně, protože nějak přehnaně hladkou pleť fakt nemám. Ale až taková věda to nejspíš nebude, protože existují i jiné pudry, které dokáží opticky vyhladit pleť, a některé to zvládnou i bez třpyteček. Takže vlastně běžná věc, až si tak člověk pomyslí, proč se nedělají takové všechny pudry a proč některé pudry jenom trapně matují.

Při focení jsem nějak opominula jednu kuličku, protože by jich mělo být vlastně šest. Asi jsem nepoznala tu béžovou, si tipuji, ale tak to si tam domyslíte. Ona je stejně výsledná barva taková ... žádná. Maximálně, když se snažím, tam zahlédnu trošku fialové. Musím se taky přiznat, že meteority jsou pro mě jednoduše fixační pudr, který vylepší vzhled pleti. Pro takové to lokální rozjasnění nebo jako tvářenku... ani omylem, já mám ráda lesk jako blesk a jablíčka jak malovaná, což kule moc neposkytnou, ani kdybych se extrémně snažila. 

Jo a ještě ta vůně, kterou snad miluje každý. Tak bez té bych se docela obešla. Není sice špatná, ale přijde mi sladká a třeba zrovna k těm fialovým dračím se mi moc nehodí. Spíš mě vůně vyrušuje, než že bych chodila fetovat, to fakt ne. Ale taky mi nevadí, je to spíš tak, že já to beru... ta vůně k meteoritkům patří, je tam, vždycky tam byla a vždycky tam bude... kvůli mě to asi měnit nebudou... a tak prostě já si zvyknu. Co jiného bych asi tam měla říkat, však jsou to Météorites de Guerlain.

10 věcí, které byste měli v roce 2013 vyzkoušet: #4 Kate

Tak a tento bod je prostě bez pardónu... Kate rtěnku musíte mít doma všechny. Měl by na to být nějaký zákon nebo něco nebo alespoň směrnice, protože takový poklad se v drogérii hned tak nevidí. Skvělá pigmentace, úžasná výdrž, široký výběr barev, ovocná parfemace, ultra hezké balení a přístupná cena. Myslím, že tento rok si zkompletuji svůj domácí Kate sortiment. Jestli to doma zatím nemáte, tak se připravte, že za rok přijdu, zkontroluji si ... a jestli ji opět doma mít nebudete, tak vám dám dva černé puntíky a poznámku do žákovské!

Recenze na tyto rtěnky tady byla nedávno, není třeba opakovat, co už bylo sepsáno, takže dneska vám jenom ukážu dva další odstíny, které jsem mezitím koupila, a dáme si rozchod.

Odstín 20 je růžový, něco mezi hot pink až magenta, podle mě celkem nositelná v lehké vrstvě a celkem výrazná v plné kráse. Ovšem je pravda, že jsem ji měla za ty dva měsíce možná jenom jednou, protože zrovna teď na tuto barvu nejsem naladěná, což tedy jako je dost zvláštní, proč jsem ji vůbec kupovala?... asi jsem měla pocit, že mi taková barva ve sbírce chybí. Ovšem je dost dobře možné, že můj její popis je dost mimo...

Odstín 110... mám takový pocit, že jsem ho celkem pomluvila. Ale není to tak špatné, je to docela nositelný odstín a v okamžiku, kdy jsem ho zkusila, tak mě naprosto dostala ta sametovost a hebkost. Docela se to i podařilo zachytit na fotce, je vidět, že je mnohem matnější než 20. Trošku tedy zvýrazňuje suché rty a tak, to je na té mojí fotce taky vidět, protože jsem fotila narychlo bez nějaké balzámové nebo peelingové přípravy rtů. Ale konzistence a pudrovitost je neuvěřitelně luxusní a moc dobře se ta červená nosí.

Tento týden jsem náhodou zašla do Rossmanna na Letné (tam na Letenském náměstí hned u zastávky tramvaje, vedle je i dm, která taky stála docela za to a vyplenila jsem tam stojan alverde, ale o tom zase až někdy jindy). A je to docela veliký Rossmann, takže veliké jsou i stojany dekorativní kosmetiky. Sice jsem neměla moc čas, všechno jsem jenom prolítla, hledala jsem nějakou nevybrakovanou kolekci essence, ale to jsem moc nepochodila (zůstatek Snow Jam byl tři laky a jedna tužka na oči). Ovšem jsem tak jako procházela kolem dvojnásobného stojanu Rimmel a koutkem očka jsem zahlédla, že tam mají nějakou dlouhou řadu rtěnek. Tak jsem se dva kroky vrátila, podívala se zblízka a čuměla jsem, jak mladý jelen v lednové říji... oni tam mají víc těchto Kate rtěnek než je obvyklé! Červené obaly sice ne, ale koupíte 16 i tuto 20, ještě další odstíny měli navíc, snad 19, 26... tak nějak, prostě ty odstíny z jarní kolekce minulého roku. Všechny za 129,- a to je levněji než na Asosu nebo Feeluniqueu. Trošku to ve mně vzbudilo naději, že třeba i ty červené se k nám někdy dostanou. Ovšem vůbec netuším, ve kterých drogériích takovou luxusní rozšířenou nabídku najdete, třeba v našich maloměstkých filiálkách se stále nachází jenom základní odstíny v okleštěné nabídce. Tak asi... já nevím... hledejte, šmudlové!

Krémy na zimu? Že prý jedině bez vody.

Zima a mrazy se blíží mílovými kroky. Takže je čas na každoroční debatu: zmrzne mi obličej, když budu používat hydratační krémy na bázi vody? Taky vám to zní povědomě? A taky si to myslíte? Že vám na obličeji zmrzne voda v krému a poškodí vaši pleť? Já si to až tak nemyslím, pochybuji, že někdo z nás má vůbec v oblibě si na sebe napatlat tlustou vrstvu vody v krému a pak okamžitě vyrazit do dvacetistupňových mrazů. Přeci jenom krém se nejdřív vsákne, dost často na to přijde nějaký ten makeup, pudr a tak... a navíc ty dvacetistupňový mrazy u nás taky nejsou častá záležitost. Takže já se vody v krému v zimě nebojím a dál se mažu tím samým, čím v létě, maximálně přidám něco hutnějšího, když začnu být suchá. Ale jestli se bojíte, kosmetický průmysl vymyslel skvělou záležitost... pleťové krémy bez vody. No nejspíš to není až takový vynález, myslím, že všechny možné oleje a sádla a másla jsou dost tradiční záležitostí, to až průmyslově vyráběná kosmetika nám to obohatila o vodu. No nic... a popojedem...

Pleťové krémy existují dvojí. Buďto si můžete vybrat něco na bázi vody, to poznáte tak, že kouknete na složení a na prvním (nebo dalším) místě je AQUA, občas to je WATER, někdy krém machruje i s francouzským EAU, ale to poznáte ne. No a nebo si pečlivě vyberete krém, který to slůvko aqua ve složení neobsahuje. Jednoduchý jako facka, jestli se bojíte středoevropských sibiřských mrazů, vody a všech možných dalších následků na své ctihodné pleti, tak potom jste tady správně. A jaké známe krémy bez vody?

MuLondon má už docela pověst. Pokud se zeptáte na omlazení.cz na krém bez vody, je dost pravděpodobné, že ozvěna vám vrátí MuLondon. Nebudu se trapně tajit tím, že i já jsem chtěla vlastnit kousek. Před už nějakou delší dobou jsem v rámci přátelských výměn s jednou čtenářkou získala dva vzorky. A tedy jako nevím, docela riskuji, že mě někdo utluče zmrzlým rampouchem hydratačního krému na bázi vody, ale ... nevidím na tomto krému nic tak skvělého a výjimečného! Tak a řekla jsem to. Je normálně mastný, vsakuje se průměrně dlouho a docela pěkně asi ošetří suchou pleť. Vyzkoušela jsem variantu Hemp (a fakt to voní tak dost podivně, jak nějaký vánoční stromeček z Jamajky) a Růže (voní mi to jako taková trošku najamajkovaná růže). Nakoupíte na mulondon.com, nikdy jsem tam tedy nenakupovala, ale na omlazení.cz o tom mají celé téma a prý v pohodě.

jo a ten konopný MuLondon je zelený, což zase dávám body za zelený krém, ten hned tak někde nepotkáte!

Raw Gaia má taky pověst, především díky Báře a Šminkám, jak jinak, že ano. Vyzkoušela jsem taky ve vzorku, dokonce dvakrát. A krém není špatný, hlavně pokud máte rádi oleje na obličej, tak toto je vlastně olej, chová se to jako olej, teče to jako olej, jenom na první pohled to jako olej moc nevypadá. Ale jakmile z krému naberete, začne to téct všude, rychle se rozpouští a na obličeji to je tradičně olejově mastné. Což mě trošku znervózňuje, kdybych chtěla mít na obličeji olej, tak si namažu olej, ale já chci mastný krém... a můžete si o mně myslet, co chcete, ale olejová mastnota je jiná než krémově-máslová mastnota. Což vlastně o tom krému moc nevypovídá, jen si o mně budete myslet, že jsem švihlá, případně, že by mi někdo měl urychleně švihnout, abych si to srovnala.... tak raději znovu popojedem. Tyhle Raw Gaia krémy mi voní tak nějak pěkně přírodně a čistě, jsou docela mastné, pomalu se vsakují, ale zase jsou výživné a přišly mi i regenerační. Jo a měla jsem dva druhy, ale moc si nejsem jistá které (asi For Her Sons Living Moisturizer a MSM Beauty Cream) a veliké rozdíly jsem mezi nimi neviděla a necítila. Což nejspíš bylo způsobeno tím, že jeden jsem měla minulou zimu a druhý mám až teď. A stejně mi přijde krystal krásy lepší.

Steamcream je taky známý. I když jako je pravda, že možná je víc známější kvůli obalu než kvůli té vodě-nevodě. Ale nevadí, obojí stojí za to, jak ta plechovka (znáte lepší důvod k nákupu krému než plechovku?), tak i to složení. A teď bych nechtěla nikoho uvést v omyl, ale myslím, že Steamcream není stoprocentně přírodní, každopádně obsahuje parabeny. Navíc ani nepatří do tohoto mého seznamu bezvodních krémů (to jen se chci pochlubit tématickou vánoční plechovkou), protože obsahuje vodu. Což je dost divný, vždycky se někdo někde holedbá, že Steamcream je to nejlepší na zimu, protože je zpracovávaný jakože párou (steam) a neředí se vodou. Tak teď nevím, jak si to přebrat. Každopádně, krém je docela super, hlavně skvěle voní jako levandule, rychle se vstřebává, krásně hydratuje, když ho porovnám s ostatními v tomto článku, tak konzistence je spíš lehká a tekutá než hutná nebo olejová. A navíc ta plechovka... no prostě ta plechovka! Steamcream koupíte všude možně, mají ho na Asos, snad i na Feelunique, často ho potkáte i na nějakém českém e-shopu, pokud není zrovna vyprodaný.

Beija-Flor Naturals naopak pověst nemá skoro žádnou. To znám zase beztak jenom já... která jsem opět naletěla na úžasné informace o antioxidantech a tak. A přišlo mi vlastně takové naředěné kakaové máslo. Jasně obsahuje to ještě bůhví co, voda tam není, parabeny tam nejsou, zato tam je takové to super ovoce a tak. Fakt mňamka. Taky to voní superiózně jako čokoláda. A já se toho bojím. Sice jsem to na vlastní kůži nepoznala, ale kakaové máslo je pověstné tím, že ucpává póry. A já se bojím. Tak se tím mažu náhodně, třeba dva dny jo a tři dny ne. Nebo každý druhý den. Nebo týden jo a pak zase ob den. Rozumíme si, ne? Je to docela hutné mastné máslo, které je konzistencí a mastnotou dost podobné krémům od MuLondon, dobře se roztírá, rychle taje a jak byly nedávno ty mrazy, tak jsem tím mazala celou rodinu před odchodem směr ven. Koupíte u Beija-Flor Naturals.

Další možnosti mrazuvzdorných krémů nabízí všechny možné krémy v drogériích a lékárnách (sice většinou vodu obsahují, ale zase jsou přímo určené do studeného počasí, tak teď nevím). Hledejte třeba Avene Cold Cream a okolo. Když nevíte, oddělení dětské kosmetiky to jistí, tam určitě najdete nějaký krém do zimního počasí nebo tak nějak se to většinou jmenuje. Loni jsem měla od Alverde... a fakt dobrý. I když!... předloni jsem měla Avene Cold Cream a to bylo asi lepší. A rok před tím jsme doma měly zase Altermed Baby Winter Cream a ten byl možná horší, ale zase se rychleji vstřebával, takže jsem ho mohla normálně používat i pod makeup.


Když už bezvodní krém máte doma, většinou nastane to dilema "co s tím", případně "kdy s tím". Ono totiž na ráno pod makeup to není právě nejpraktičtější záležitost. Mastným krémům dlouho trvá, než se vstřebají, a dávat si makeup na mastný obličej není právě nápad hodný Nobelovky nebo ceny asociace vizážistů. Možnosti tu jsou:

• Mastný krém bez vody si necháte jenom na večer a ráno šmrcněte nějaký ten obyčejný krém, který vám vyhovuje, ale který pravděpodobně obsahuje nějakou vodu. Což mi pak uniká smysl krému bez vody, protože po večerní očistě většinou už ven do mrazů nechodím.
• Pokud na ochraně před mrazem trváte, tak mastný krém nanášejte až na kompletní makeup. Zní to trošku jako blbost, ale funguje to. Vezměte malé množství mastného krému do dlaní, dlaně třete o sebe, abyste krém zahřáli. Pokud máte pocit, že krému je až moc, jednu dlaň někam mázněte (já si mažu krk). Mastné ruce pak jen přiložte na obličej, vrchní mastná vrstva na pleti by vás měla proti mrazu dostatečně ochránit. 
• Na ráno si pořídíte nějaký lepší a více uživatelsky přívětivý cold cream, který se vyznačuje především krátkou dobou vsaku. Vybírejte v lékárnách a oddělení dětské kosmetiky. Večer si vystačíte s čímkoliv, co máte doma. 
• Ráno si pořádně počkáte, až se ten mastný krém vstřebá. Urychlit to můžete tím, že se přestříknete květinovou nebo minerální vodou ve spreji... krém se vsákne do pleti rychleji, ovšem takto mi trošku uniká ta pointa použití krému bez vody, když na sebe tu vodu stejně nastříkám. Stříkejte se před nebo po nanesení krému, tak nebo tak to vsakování celkem urychlíte.
• Nebo se prostě s nějakým zimním krémem moc neobtěžujte a mažte se tím, co vám vyhovuje.

Máte doma krém bez vody? Jakýpak? Jak ho používáte? A co si myslíte o té debatě o mrazu, vodě, krémech a hydrataci?

Rena Guest Post: Hydrolát není pleťová voda!

Můj první guest post! Ne že bych z toho tedy plánovala dělat pravidelné záležitosti... i když... že by... kdyby... si Rena chtěla ještě vypsat někdy srdéčko... tak možnosti tu jsou! Možná to nevíte, ale Rena je první člověk, kterého jsem poznala osobně díky tomuto blogu. A víte co... ten první vždycky prostě zůstane tím prvním. A tak se tak nějak máme rády, ehm, i když já jsem asi tou první pro ni nebyla... mám takové podezření... Krom toho my dvě máme společného mnohem víc než kosmetiku, netřeba zacházet do bulvárních detailů. Každopádně si dnešní článek užijte, protože i kdyby za pár dnů nastal ten konec světa, tak Rena je prostě na tyhle přírodní, aromaterapeutické a rostlinné věci fakt odborník!  A jen tak pro megakorektnost svůj názor na květinové vody jsem vyjádřila už někdy před půl rokem.

Pozn: do textu jsem nezasahovala, ale připsala jsem tři poznámky, poznáte je podle toho, že jsou kurzívou a řádně označené.

V rámci zachování objektivity a politické korektnosti a harmonie ve vesmíru (a tady na blogu) jsem se trb vnutila s postem o hydrolátech. Jde hlavně o to, že trb je nemá ráda a já je miluju a to, že se máme rády my dvě, dokazuje, že i takto závažný rozkol v hodnotícím systému, lze překonat vzájemným respektem a porozuměním. Třeba si z toho někteří jedinci vezmou příklad.

Hydroláty totiž provází jedno zásadní nepochopení, které je většinou kořenem jejich následného odsouzení jakožto neužitečného a zbytečného mezikroku. Takže, prosím vás, hydrolát NENÍ pleťová voda. Není to ani tonikum a není to ani něco jako „ovoněná voda“, jak jsem se dočetla na jednom poměrně respektovaném blogu.

Hydrolát je vedlejší produkt z výroby esenciálního oleje. Velká část esenciálních olejů se totiž získává parní destilací, což zjednodušeně vypadá tak, že se část rostliny (nebo celá) vaří ve vodě, pára se odchytí, zchladí a tím pádem opět zkapalní. Vzhledem k tomu, že s párou odejdou ty vonné silice, tak se po zkapalnění objeví dvě složky – olej a voda, tedy esenciální olej a hydrolát. Pokud věříte na přenos informací vodou, tak to tím pádem znamená, že zatímco esenciální olej je vlastně původně jen z některých částí rostliny a jde vlastně jen o silice, tak hydrolát těch informací nese daleko víc a obsahuje bioaktivní složky z celé rostliny nebo její destilované části. Sám hydrolát ale žádné silice neobsahuje a proto voní často úplně jinak než daný esenciální olej.

Tady už jistě každý, kdo si někdy přečetl složení jakékoliv pleťové vody, chápe, že se prostě jedná o zásadně jiné produkty, přestože se v zásadě může místo pleťové vody použít - záleží na tom, co od tohoto kroku čekáte.

Já mám do dnešního dne vyzkoušené tři druhy hydrolátů, protože se trochu bojím moc experimentovat a vybírám si je podle toho, jestli mi je daná rostlina čichově sympatická a jestli mám chuť si ji dávat na pleť. Z toho důvodu se třeba stále neúspěšně odhodlávám vyzkoušet tymián – v jídle ho miluju, ale přijde mi až moc agresivní na to, abych ho chtěla na obličej. Takže zatím zůstávám u trojice růže-levandule-heřmánek.

pozn. trb: tak heřmánkovou vodu jsem nikdy nezkoušela, ale s levandulí a růží nějaké ty zkušenosti mám

Co se týče použití, tak za sebe můžu říct, že to je snad nejuniverzálnější věc z celého mého kosmetického arzenálu. Pokusím se vzpomenout si na všechny případy

• Místo pleťové vody, pokud chci pleť pouze zklidnit a dodat vlhkost (třeba po použití více vysušujícího čističe)
• Po pleťové vodě jakoby místo séra
• Před použitím přírodních krémů a olejů
• Po použití přírodních krémů a olejů (v obou případech se krém lépe vstřebává)
• Pro zklidnění po použití pleťové masky
• Místo nočního krému
• Pro osvěžení pleti během dne
• Do vlasů pro oživení
• Přestříknutí makeupu
• Míchání s práškovými maskami

A proč bych nemohla, minimálně v některých případech, použít se stejným úspěchem normální nebo termální vodu ve spreji? Pominu fakt, že některé termální vody jsou o dost dražší než hydroláty, protože třeba u Nobilisu je seženete do 200 Kč za 200 ml a to třeba Avene rozhodně nestojí. Takže - voda nic nezklidní a navíc vysuší a nemá žádnou přidanou hodnotu (termální budiž). Takže stříkat na sebe třeba po masce vodu je na nic. Místo nočního krému je vám voda samozřejmě taky na nic. Dejme tomu přes ten makeup, ale pokud máte mastnou pleť nebo T-zónu, tak ta voda má opačný efekt, na chvíli to sice vypadá dobře, ale tím, že pleť vysuší, se pak lesknete o to víc. To se vám s hydrolátem nestane. Do vlasů, budiž, ale pokud máte suché konce a mastné kořínky, tak stříkat si do neumytých vlasů vodu pro oživení mi nepřijde – z vlastní zkušenosti – jako nejlepší nápad.

A teď k tomu, co mám vyzkoušené:

Růže

Asi jediný hydrolát, který fakt voní, ovšem pozor, každý voní jinak, podle použitého druhu růží, kvality a tak. Ale obecně se dá říct, že pokud nemáte k růžím averzi, tak vám bude vonět asi většina. Já vyzkoušela tři značky (Raw Gaia, Purity Vision a Ayuuri Natural). Velké cenové rozpětí, učinky jsem ale zaznamenala podobné. Kromě jemného zklidnění a příjemné vůně mi růže nic moc nedělá, mám ji ráda, ale je to asi tak jako když použijete krém, po kterém máte pleť „normální“ – hydratovanou, klidnou a tak, ale jaksi nic navíc.

pozn. trb: květinová voda růže mi jakože fakt nevoní, alespoň ty dvě, které jsem vyzkoušela (Saloos, Bulgarska Rosa), ovšem averzi k růžím u sebe nepozoruji... zatím.

Levandule

To je moje bylina numero uno, miluju na ní úplně všechno, takže je jasné, že i hydrolát. Který ovšem vůbec nevoní jako levandule, spíš jako seno nebo tak něco. Docela jsem si musela zvykat, ale prostě mojí pleti dělá vážně dobře, vypadá líp, svěžeji, všechno se líp hojí a prostě je tak nějak zdravější. Když ho nemám, fakt mi chybí. Vyzkoušeno mám od Nobilis Tilia.

pozn. trb: potvrzuji, pokud květinovou vodu, tak levanduli, ta alespoň něco dělá... ale stejně mi to přijde dost zbytečný.

Heřmánek

Taky Nobilis. Používám přírodní kosmetiku hodně dlouho, takže si myslím, že snesu dost, ale toto fakt strašně smrdí, já vám ani nebudu psát, co mi to připomíná (ne, hovno to není, to by mi možná vadilo i míň) a fakt jsem vážně uvažovala o tom, že to vyhodim. Ale protože jsem spořivá a heřmánek jako bylinu mám hrozně ráda, tak jsem se překonala a asi po 14 dnech se mi přestalo navalovat. Ale dávala jsem to všude možně, jen aby to bylo už pryč. Účinkem to je někde na pomezí růže a levandule, ale přes ten smrad se nepřenesu a navíc mi přijde (což by bylo i logické, když je to heřmánek), že trochu vysušuje a to já zas až nepotřebuju. Ale doporučuje se i pro nejmenší děti a můj dvouletý syn ho má moc rád, takže každý to asi cítí trochu jinak.

Nechci žádné odpůrce květových vod přesvědčovat k používání, ale měla jsem vnitřní potřebu napravit křivdu, které se hydrolátům děje tím, že bývají označovány jako pleťová voda a tím pádem odsouzeny jako něco naprosto nepoužitelného. Připomíná mi to jednu historku z parfumerie – v tom roce vyšla L’eau par Kenzo, což byla první z těchto „vod“, aspoň pokud vím a rozhodně první na našem trhu. No a informovaná paní prodavačka to dávala očichat jakožto novinku nějakým dvěma zákaznicím. Zákaznicím se ale zdálo, že to nějak moc nevoní a že nic necítí. A paní prodavačka na to : „no, však ona je to voda, se to tak i jmenuje“. A ty divné paní si 50ml vody za 1500 nechtěly koupit nebo co…

Elizabeth Arden: Eight Hour Cream Skin Protectant

* dostala jsem a teď už tomu můžeme snad říkat i Rena-swap

Nesnáším konzistenci tohoto krému. Ono se stačí podívat na složení :

Petrolatum 56.8%, Lanolin, Mineral Oil, Fragrance, Salicylic Acid, Propylparaben, Castor Oil, Corn Oil, Tocopherol, BHT, Iron Oxides

... jo jasně, prostě naředěná obarvená vazelína. Taky se to jako vazelína chová, sedí to na pleti, nevsakuje se to, je to mastné, ulepené, ještěže na rozdíl od vazelíny 8hour cream docela pěkně voní. Zbytek toho složení taky nic moc. Lanolin... ten je asi zodpovědný z větší části za barvu a taky za to nevsakování. K tomu nějaký ten minerální olej, paraben, trošku rostlinných olejů, antioxidant (BHT) a iron oxides, což tedy moc netuším, proč a k čemu tam ty oxidy želez-ný -natý -itý - ičitý... co já vím jaký jsou. Jedinou zajímavou složkou je vlastně kyselina salicylová a tocopherol, které je právě odpovědné za ty proklamované hojící účinky.

A ono to fakt funguje. K mému překvapení výsledky jsou viditelné. Stačí nanést večer a ráno se budím s novou kůží. Tedy s úplně novou ne, ale prokazatelně hezčí. Bohužel se nedokážu přenést přes tu konzistenci krému a nemůžu ho používat jako noční krém. Nezvládnu jít spát s tím mastným, ulepeným ksichtíkem... takže používám 8hour jenom jako večerní masku. Nanesu, nechám tak dlouho, jak to snesu, někdy i pár hodin, před spaním umyji a namažu něčím normálnějším. Ráno pak mám pleť sjednocenější, jakékoliv boláčky jsou zahojenější, suchých šupinek ubylo nebo se úplně ztratily, prostě jsem kočka jedna radost.

Kdysi dávno Dejnička chtěla, abych srovnala jednotlivé cica-krémy z lékárny. Měla jsem v plánu jí na to napsat celý článek, ale z různých důvodů (lenost - lenost - megalenost) jsem se k tomu zatím nedostala, tak alespoň takto. Pokud bych měla seřadit tyto krémy podle svého nejlepšího svědomí, šlo by to asi takto:

• na posledním místě Bioderma Cicabio: nejsem si tak úplně jistá, jestli je na posledním místě zaslouženě, protože jsem měla jenom trošku vymačkané v lékárně do kelímku, výsledky snad nějaké má, ale docela malé a navíc... na pleti se mi drolila, konzistence byla docela dobrá, ale prostě se mi sama odrolila během pár hodin a pokud jsem Biodermu použila bodově, tak to bylo vidět, kde je namazáno.
• hned potom La Roche-Posay Cicaplast: nesnáším jeho konzistenci, lepivá, hnusná, silikonová, výsledky má docela malé... myslím, že by klidně v mém hodnocení mohl být až na posledním místě, kdybych tu Biodermu vyzkoušela pořádně?
• na vrcholu pak sedí Avene Cicalfate: hodně lidí si stěžuje na jeho konzistenci, že je mastný, hustý a hutný, mně naopak vyhovuje, mám pocit, že jsem se opravdu namazala něčím lepším (když jsem byla mladší, strašně ráda jsem se mazala prostě hustou vrstvou indulony a říkala si, jak se ta moje pleť má... tak tohle je něco podobného) a hlavně? s Cicalfate jsem opravdu viděla výsledky, pamatuji si dobu, kdy jsem ho používala po MoM od Lush a ráno jsem se budila s novou pletí, prostě zázrak.

Tak 8hour je stejně dobrý jako Cicalfate, jen ta konzistence mu to trošku kazí. Možná je i lepší, možná mi paměť Cicalfate maluje k lepšímu (už dva roky jsem ho nepoužila), možná bych měla zajít do lékárny a zase to prubnout. Zatím si ale vystačím s 8hour.