Balance Me opalovací krém SPF25

* koupila jsem na balanceme.co.uk

Vím, že ještě není úplně sezóna opalovacích krémů, ale tento krém je spíš takový mimosezónní. Navíc sezóna opalovacích krémů na obličej by měla být celý rok. Takže jdeme na to. Balance Me opalovací krém miluji už druhým rokem a mám doma nové balení. To staré jsem asi před dvěma týdny rozstřihla a vykutala. Tak moc mám ten opalovací krém ráda. Jinak totiž nekutám nikdy nic. Víc toho snad ani psát nemusím. Že jo, že to chce ještě nějaké podrobnosti? Tak jdeme na to.

Balance Me je taková nenápadná značka. Nebo alespoň mně to tak přijde. Bílé funkční obaly, spíš hubenější. Je to sice plast, ale všechno všude správně těsní, nic se neláme a tak. Prostě lepší plast. Jinak značka prošla designovou inovací (a doufám, že pouze designovou) a nová podoba se mi až tak moc nelíbí, tahleta stará mi přišla hezčí. Ale tak nezáleží, co je venku, záleží, co nám krém nabídne vevnitř. A je toho docela hodně.

Věřím tomu, že krém není vhodný pro každého a pro všechny typy pleti. Když si představíte a popíšete opalovací krém s přírodním složením, tak většinou se vám objeví výrazy jako zinek, bělící, hutný, mastný a hlavně bílý. Tak nějak to je i v případě Balance Me, jen trošku moderně upgradováno. Krém třeba na první dobrou bělí. Pokud si ho dáte dostatečné množství, tedy hodně, a jen tak ho máznete, tak máte na obličeji trošku bílý nádech. Je třeba to lépe rozmazat, není to nic dramatického, stačí prostě pořádně mazat, tak dvakrát víc než třeba s nějakým asijským opalovacím gelem. Fakt to není nic závažného ani iritujícího, ale raději vám to tady povím na rovinu.

Další věcí je fakt, že krém je docela hutný. Ne moc, ale rozhodně je hutnější než třeba Steamcream. Nebo cokoliv opalovacího, co jsem vyzkoušela loni z Asie. Zas ale není se čemu divit, protože ten krém má v sobě podtitulek anti-aging. Jakože na starší a na sušší pleť. Na mladší ročníky (nesnáším vás!) a na hladkou jemnou pleť, která nepotřebuje mazat a o vráskám zatím jen četla v časopise (nesnáším vás ještě víc) (jo na vás se dívám!), tak na takovou pleť to asi nebude. Navíc v létě a v horku to nebyl loni tak úplně vhodný krém ani pro mě. Bylo to moc. Neucpával ani nedělal nějakou neplechu, ale nebylo mi to dvakrát příjemné se mazat tak mastně. 

Konzistencí ale to není jen mastný krém. Nejvíc bych ho asi přirovnala k různým zinkovým krémům. Takže krémy na opruzeniny u miminek a taky k Cicalfate. Po nanesení je totiž pokožka skoro až matná, taková jakože drsná na dotek a rozhodně není umaštěná nebo jakoby přehnaně namazaná. Přitom to ale není zinkový krém, když se podíváte na složení, tak minerálním filtrem je Titanium Dioxide. No a když už se díváme na to složení, není to impresivní? Krém je opravdu formulován jako anti-aging, navíc mi přijde, že tímto složením docela pěkně dokáže nahradit i normální hydratační denní krém. Na vodním základě, s kyselinou hyaluronovou, s extrakty, s rostlinnými i esenciálními oleji. Navíc s SPF25, což je pro mě v létě asi málo, ale v zimě mi to fakt vyhovovalo.

No a na pleti? Je to prostě něco úžasného. Tento krém mi totiž přijde jako takové ranní pohlazení. V zimě to zastoupilo nejen SPF, ale navíc i jakože coldcream, tedy ochranu pleti proti mrazu. Na podzim a na jaře mi to zase nahrazuje denní krém, občas denní krém (zrovna Steamcream) mažu, ale občas i vynechám a vím, že díky Balance Me se vlastně nic neděje. Navíc je to až magické, protože i když je krém hutnější a mastnější, než by se tak jako ráno hodilo, tak stejně to je pro mě ideální podklad pod makeup. Možná je to tím, že přeci jen stárnu (všechny vás nesnáším!) a prostě ty lehké konzistence a gelové vcukuletu už nejsou úplně pro mě.

Kdybych to měla shrnout, tak nové balení Balance Me opalovacího krému bych si koupila bez mrknutí oka. Však taky jsem si koupila na začátku roku, když oficiální stránky vyprodávaly staré designy s 30% slevou. A i když v létě se asi poohlédnu spíš v Asii, už mám na cestě jeden s gelovější konzistencí a s SPF50+, tak na podzim se k tomuto novému balení zase vrátím a nejspíš zase koupím další, protože tento krém doma potřebuji mít vždy. Líbí se mi pocit na pleti, líbí se mi složení. Není co řešit.

Ostatně mám pocit, že krém je nejen mým oblíbeným. Často totiž bývá vyprodaný. Já už mám doma třetí tubu a pokaždé jsem před nákupem musela hledat, kde ho koupit, protože jak MyPure, tak Naturisimo, tak i LoveLula byly v tomto ohledu vybrakovaní. A tak jsem nakonec zakotvila u eshopu samotné značky. Sice se platí poštovné, ale dají vám k nákupu vzorečky, můžete si tam koupit i různé miniatury a často bývají různé slevy. Navíc opravdu krásně to balí a pošta je doma do týdne. A přiznám se, že mě dost láká prozkoumat jejich sortiment víc a pořádně do hloubky. Co jsem zatím zkusila (krém na ruce, odličovací balzám, mycí gel), bylo fakt super. I když výjimky se našly, BB za moc nestál, krém na oči byl průměrný, sprchový gel byl prostě sprchový gel a o tom vám prostě báseň nesložím, ale vyložený průser zatím žádný. Což mi připomíná, že mám doma ještě někde malá balení jejich rozjasňující masky a séra pro problematickou pleť, asi je na čase to vytáhnout a pořádně ozkoušet.

Peeling do nové sezóny: cukr nebo kafe?

A opět je to tady. To období odhalených částí těla, posedlostí vlastním opálením a hlavně... hlavně období co nejkrásnější a nejhladší pokožky na všech možných částech těla. Takže je tady období tělových peelingů. Minulé léto, když jsem psala nějakou tu peelingovou recenzi, tak mi v komentářích přistálo, že peelingy se přece používají celý rok a že není třeba se omezovat. Tak to já jsem v tomto brutálně sezónní a peelinguji se vlastně výhradně v létě. V zimě tomu fakt moc nedám. A všechny tyhlecty (tři) peelingy mi zůstaly z minulého léta. Je na čase je vrátit do oběhu.

A je na čase odpovědět tu odvěkou otázku, která nás trápí pořád dokola. Cukr, sůl, nebo kafe?

Jasno mám v jednom. Sůl rozhodně ne. Tušila jsem to kdysi, věděla jsem to po pořádném ozkoušení prvního solného peelingu, můj názor nezměnil ani vychvalovaný Saloos a od té doby to jde se solnými peelingy u mě z kopce. Sůl za mě fakt ne. Takže trojjediná otázka se mění na klasické dilema: cukr, nebo kafe?

Scrub Love aneb láska pro káfu v peelingu

Kafové peelingy jsem objevila minulé léto. Uchvátily mě. Nebo teda jasně, že jsem kafové peelingy znala už před tím, peelingovat se lógrem je klasika (taky jste si všimli toho, že při pití dobré kvalitní brazilské kávy zbude vždycky trošku toho lógru? co s tím? no šup s tím do koupelny). Ale tyhle super cool in pytlíky získaly své místo na výsluní hlavně minulý rok. Takže takové znovuobjevení. A já proti nim nemůžu říct ani slovo. Konečně pořádně drsný peeling, který na sobě cítím. A voní to jako kafe, dávám přednost těm original verzím bez dalších přidaných vonných složek. Koneckonců tohle je moje už asi čtvrté balení. Ale... prostě ale... čím víc to používám, tím víc mě prostě vysírá to balení. Chci pikslu!

* zrovna tohle jsem dostala k recenzi

Cukrový peeling od Ceano

Miluji ho. Už jsem to říkala? Říkala. Vícekrát. Mnohokrát. Opakovaně. Je to láska na věky. Až na to, že mi umřela a už se nevyrábí. Tohle je moje poslední nasyslené balení. Až ho spotřebuji, něco málo ve mně usne a už se nikdy neprobudí. Ledaže bych se konečně praštila přes kapsu a koupila si plné balení Pure Fiji. Proč je Ceano boží? Je hodně drsný, takže opeelinguje kde co. Voní opravdu autenticky jako ovoce. A nechá pokožku prostě voňavou, jemnou, hladkou, namazanou, krásnou. A ta optimistická oranžová barvička...

* koupila jsem v biooo.cz

Cukrovo kafový kompromis od Bodhi Spa

Ona cukrovo kafová fúze zní ideálně. Drsný cukr a drsné kafe, to by mohlo se zarostlými chloupky a vůbec zašedlou pokožkou zatočit maximálně. Jenomže tohle prostě nefunguje. Tohle je peelingová mastná pohroma. Sice v tom je kafe. A je v tom cukr. To jsou moje dvě nejoblíbenější peelingové složky. Ale zrovna tohle vůbec nepeelinguje. To mi tedy vysvětlete, kde se vlastně stala chyba. Tohle je jen zbytečně přemaštěný základ až moc jemných zrníček, která někdo mlel a mlel, až domlel (něco mi to připomíná), a já o tom tady melu, že to nic nedělá, protože prostě tohle jsou tak jemná zrníčka, že nedělají nic. Konec mletí.

* dostala jsem k recenzi od biooo.cz (právě nemají na skladě)

Takže závěr? Sypké kafové peeling jsou skvělé. Ale zrovna teď mě dost vytáčí tím, že jsou sypké a že mají to děsně praktické balení v pytlíku. Solné peelingy nebrat. Cukrové peelingy jsou skvělé, ale je tam hodně proměnných, které můžou být špatně (drsnost cukru, mastnota olejů, vůně, konzistence - třeba jako u Deep Steep, tam to neumí). A ten nejlepší cukrový peeling od Ceano, který bych si koupila bez mrknutí oka znovu, se už nevyrábí. Cukrovo kávová fúze od Bodhi Spa je katastrofa, kterou ve svém životě fakt nepotřebuji.

Takže jak? Já si snad budu muset ideální peeling udělat sama. Kdo zná mou averzi k jakýmkoliv DIY projektů, si umí představit, jak moc toužím po ideálním peelingu.

Collalloc - ten další kolagen

* dostala jsem k recenzi od collalloc.cz

Že jsem dostala k recenzi Inca Kolagen, co je profláklý na telefonogramu horem dolem, to přece už víte.  A že se mnou nic moc neudělal, jsem se asi taky zmínila. Prostě smůla. Ale dostala jsem nabídku i na levnější alternativu, tak mi došla poštou... a já se ztratila v záplavě růžové.

Ono abych řekla pravdu, tak balení se mi líbí o hodně víc než u Inca. Možná je té růžové až moc, ale mně se líbí hlavně vysouvací balení a se samotnými pytlíky se mi i lépe manipulovalo. Další rozdíl vidím v používání. Samotný prášek se trošku hůře rozpouští oproti Inca, alespoň mi to tak přišlo, na druhou stranu, když tomu dáte čas, tak se rozpustí kompletně, což u Inca mi třeba i po půl hodině pořád ve vodě často plavaly cucky.

Stejně jako u Inca i tady něco málo chuti cítím, ale nevadí mi to. Vlastně ještě jinak, mi to až chutnalo. Jsem sypala Collalloc do vody a často pila ještě nerozpuštěný. Ono to totiž nechalo ve vodě jakoby krystalky, co se teprve začaly rozpouštět. No a pokud jsem to vypila v tomto okamžiku, tak ty krystalky se daly pokousat a tak pěkně křupkaly. A chutnalo mi to. To je asi jen tak na okraj, stejně každého zajímá, jak to fungovalo.

Stejně jako Inca i Collalloc jsem dostala na měsíc používání, tak stále zůstává otázkou, jestli by se mnou něco udělalo delší používání. Tentokrát jsem ovšem už byla připravená, že nejspíš si ničeho nevšimnu... a taky že nic. Když to vezmeme popořadě jako s Inca, tak klouby jsou u mě v pohodě, změna nenastala žádná. Vlasy a nehty mám taky dobré sama od sebe, změna nenastala. Celulitidu nemám, takže tam to hodnotit taky nebudu. 

Otázkou je, jestli to náhodou přece jenom nepomohlo na pleť. Od začátku roku se mi opravdu hodně zlepšuje pleť. Není to ještě úplně ideální, hlavně mám celkem nerovný tón pleti, navíc když málo spím, tak se na mně začíná docela výrazně ukazovat můj věk. Ale pupínky se mi skoro nedělají, většinou tak tři za týden a to je množství, které jsem měla naposledy snad jako těhotná. Přijde mi, že i černé tečky na čele mi ubyly, i když na tvářích se mi pořád občas nějaká udělá. Na druhou stranu si myslím, že za to můžou spíš některé produkty z péče, které konečně přináší ovoce. Takže nedokážu úplně spolehlivě říct, že pěknou pleť mám díky kolagenu. Ale nedokážu ani říct, že zrovna kolagen měl účinek na pleť nulový, protože pleť se mi opravdu během čtyř týdnů braní docela zlepšovala... a to se taky počítá.

Je tady ale jedna oblast, kde jsem to fakt pečlivě sledovala, kde je možné naprosto vyloučit účinek kosmetiky a kde jsem si od kolagenu slibovala hodně a ještě víc.

Aneb je tady to moje rozbité koleno. Jako kdo vymyslel to, že na velké slávy se chodí slušně oblečený, tedy pro holky jsou přijatelné tak akorát lodičky, a pak se ta sláva chodí zapít a v Praze jsou ty kostky obzvláště vypečené... no spadla jsem no. Jako deset let mi bylo už dávno, ale stejně jsem chodila loni na podzim s rozbitým kolenem. A jizva se mě fakt drží, jsem si myslela, že do Vánoc to bude pryč a nebylo. Takže v tomto směru se na mně mohl kolagen opravdu vyřádit.

No a já vám tedy nevím. Pokud pomineme to, že jsem pokaždé fotila za jiného světla, a proto má moje noha pokaždé jiný odstín bílé, tak tam nějakou výraznou změnu prostě nevidím. Nebo nějakou tam vidím, ale žádný zázrak to není, mi přijde, že to je tak zhruba změna, která by nastala po měsíci přirozeně... takže asi tak. Jako jo, ta poslední noha vypadá nejlíp, ale myslím si, že to je spíš světlem. Každopádně jizva se mnou pořád je a pořád docela viditelná. Bojím se, že ani do léta se jí nezbavím. Ale tak co už, jsou i horší věci, třeba jí v létě pořídím sourozence na levé noze.

Fotky jsou v následujícím sledu: vlevo nahoře před (navíc i se slušivou modřinou, jak jsem spadla v lednu na ledu) - vpravo nahoře po asi 10 dnech - vlevo dole asi tak po 18 dnech - vpravo dole po 26 dnech od začátku kolagenové kúry, takže vlastně u konce.

Tak nevím no, pro mě to asi tyhle kolageny moc nejsou...

Mažeme s Indulonou

* dostala jsem k recenzi od Indulony, koupíte normálně v obchodech

Indulona jsou krémy mého mládí. Pamatuji si, že modrá Indulona byla to první, co jsem si na obličej mazala v rámci jakože extra péče. Jasně měla jsem svoji péči pro mladou pleť, nějaké to Clean&Clear, ale když jsem si chtěla dopřát, namazala jsem na sebe tlustou vrstvu Indulony a chodila s tím doma hodiny a hodiny. Ach ta nostalgie, i když teď už bych si asi Indulonu na obličej nedala.

Ono totiž, když se nad tím zamyslíte, tak ta modrá klasická Indulona prostě není moc použitelná. Je strašně hutná, hodně špatně se rozmazává a navíc se skoro vůbec nevsakuje. Právě tohle všechno mi dávalo ten pocit bezpečí a extra péče. Ale v běžném životě není úplně praktická záležitost si mazat ruce modrou Indulonou. O to víc ale potěšila inovace sortimentu, kterým Indulona krémy prošly. A hlavně jich spousta přibylo. (No jo a taky vím, že si to doma syslím skoro rok, než jsem se přemohla k napsání této recenze.)

Indulona v tubě. Jsou klasika největší. A přijde mi, že zrovna tyhle jsou pořád stejný. Alespoň ta modrá je pořád stejná, stará dobrá klasika. Hutná a nevsakuje se, ale vlastně je příjemná. Vyzkoušela jsem ještě zelenou a nenápadně se stala mým skoro nejoblíbenějším krémem na ruce tuhle zimu. No dobře možná ne nejoblíbenějším, to by musela lépe vonět, na mě je vůně moc základní a bez nápadu. I když je docela uklidňující a nenápadně přívětivá. Ale konzistence je neuvěřitelně příjemná, rychle se vsakuje a je dostatečně výživná i na zimní suchou pokožku. Ochranná na nohy připomíná nejvíce modrou variantu, je hodně hutná i podobně voní a vůbec se nevsakuje. Takže ji používám jen na noc a jen občas, když si před spaním už v posteli ještě vzpomenu. (A pak musím pokaždé ještě na záchod a po cestě to dost klouže.)

Indulonové tělové mléko. Aneb moje momentální nejoblíbenější variace Indulony. Tahle tělová mléka jsou totiž naprosto geniální, nenechte se zmást starou dobrou modrou Indulonou, co se nevsakuje a co je skoro až na obtíž. Tahle tělová mléka jsou až neuvěřitelně lehká. Velmi dobře se roztírají, skoro hned se vsakují, přitom ale mají nějaký ten účinek, jsou výživná a bez problémů mi stačila i přes zimu. A navíc opravdu příjemně voní. Už jsem spotřebovala měsíčkovou i meruňkovou variantu a prostě mi to fakt voní fajn. Předpokládám, že stojí tak někde kolem stovky a myslím si, že tohle tělové mléko z drogérie za to stojí. Dokonce až lituji, že jsem si zakázala nakupovat cokoliv na tělo, klidně bych si měsíčkovou variantu koupila znovu hned teď.

Indulonové tělové máslo. Aneb poslední inovace, která mi ale moc nesedí. Hlavním problémem je konzistence, která je až tuhá, přitom to ale není přírodní máslo, takže v dlaních to netaje, naopak zůstane na rukách tuhá hutná konzistence. Ono je to asi fajn, když máte suchou pokožku, ale problémem je fakt, že to prostě nejde uživatelsky přívětivě distribuovat po celém těle. Mám pocit, že při mazání si úplně tahám za pokožku. Je to jako obyčejná modrá Indulona v tubě, ale ještě o kousínek a o stupínek hutnější. Dobré je, že po namazání je to cítit ještě druhý den. Prostě hebká a vyživená pokožka na celém světě. Ale namazat se tím je opruz týdne. Je ovšem možné, že zelená varianta bude lehčí, tělová másla by totiž měla být ve variantách modré original a zelené olivové. Já si nechala doma jen tu modrou pikslu.

Jinak složení samozřejmě není přírodní, ale to by od Indulony asi hned tak někdo nečekal. Na druhou stranu docela potěší jednoduchý design, který sice úplně není moderní, mi přijde tak jako tradiční induloňácký, opravdu mi tahle modernizace přijde dost super, přitom ale tak tradičně až staromilsky? Dávám vůbec nějaký smysl? Asi ne, ale to nevadí, myslím, že minimálně to tělové mléko s meruňkou nebo to měsíčkové potřebuje doma každý, složení nesložení a na designu přece nezáleží, důležité je to uvnitř.

Péče o pleť ÚNOR

Před měsícem a kousek jsem psala, jak moc jsem právě spokojená s pletí. A víte co, spokojenost stále trvá, dokonce je větší a větší. Dneska nebudu rozebírat jednotlivé produkty, mi přijde, že od minule se mi produkty skoro nezměnily. Hlavně ty klíčové zůstaly snad všechny stejné, s výjimkou dvou. Takže Lotion P50, Bravura kyselina salicylová, Problem Solver od May Lindstrom. To jsou stále moje hvězdy a asi se na tom v blízké době nic nezmění. Došel mi The Ordinary Vitamin C Suspension a Odacité olej. Obou trošku lituji, protože co mi došly, tak opravdu viditelně se mi přestala vyrovnávat barva pleti. Před tím jsem se každý den ráno budila jakoby odpočatější a viditelně zregenerovanější a jasnější. To je u mě většinou běžné, když céčkové sérum funguje. Teď zrovna céčkové sérum asi dva týdny žádné nemám a opravdu mi je smutno. Musím jít nakupovat.

Jak bych svoji péči popsala? Hodně kyselin. V toniku (dobře ve třech), v krému, v maskách. Retinol večer. Céčko ráno, to mi ale došlo, musím si rychle obstarat nového mazlíčka. Maska asi tak pětkrát týdně, dvakrát čistící a peelingová (nejdříve salicylová a na to jílová), dvakrát výživná krémová a jednou kyselinová. Opalovací krém každé ráno před makeupem. Balance Me mi dochází, mám doma už náhradní balení, ale přemýšlím, jestli už není čas otevřít gelové Acorelle, co jsem koupila na Black Friday. Nemám s Acorelle zatím moc štěstí, tak kdyby mě jejich opalovací ucpával, abych stihla vymyslet nějakou náhradu ještě před jarním sluníčkem. Na Balance Me navíc brzy bude asi teplo.

Prostě na mě zrovna funguje docela silná kombinace různých kyselin, vitamínů a tak. Všechno v podstatě látky, které můžou být potenciálně dráždivé a vysušující. Proto taky pečlivě mažu. Steamcreamem a asi miluji krém od Mad Hippie. Nejsem si úplně jistá, jestli to má dlouhodobé účinky, ale krátkodobě ho miluji. Vsakuje se mi rychleji než Steamcream, má úžasně hebkou a jemnou a lehkou konzistenci a voní.

Pokud si píšete, kolik na sebe mažu vrstev, tak vězte, že hodně. Ráno tak moc, že občas stojím v koupelně a nepamatuji si, co na sebe namazat další, a už jsem zapomněla, co jsem na sebe zrovna namazala. Večer tak moc, že jsem včera večer dala 13 vrstev, to asi pro štěstí. Zrovna teď mi to ale docela svědčí... No a vidíte správně, klidně se mažu obyčejným bambuckým máslem, prostě co mi přijde večer pod ruku, tím se namažu jednou dvakrát a pak znovu.

(Jen pro pořádek: zapomněla jsem vyfotit svoje dva peelingy, mechanický BeeGood a enzymový se zrníčky Origins, oba používám ráno, když si vzpomenu tak jednou týdně ten, nebo ten.)

Makeup verze 2.0: mícháme makeupy

Chtěla bych, aby mi bylo zase 20. Nebo 30, to bylo taky ještě fajn. I 35 byl pro moji pleť ještě fajn rok. Ale v 36 to začalo. Jsem stará. Mám vrásku mračivku na čele. A navíc se mi změnila textura pleti. A najednou na mně spousta makeupů vypadá jak naštukovaná zednickou lžící. Nemůžu beztrestně vrstvit. Nemůžu si dát dvě vrstvy minerálního makeupu. A prostě na sebe nemůžu namazat cokoliv. Nevypadá to na mně totiž dobře. Začalo to někdy před rokem a je mi z toho smutno. Výsledkem navíc bylo to, že mi nevyhovoval snad žádný makeup, co jsem měla doma. Všechno bylo tak nějak vlastně špatně.

Takhle nedávná rok stará zkušenost mě přivedla k tomu, že makeupy míchám. Přidávám si do nich kapku oleje, přidávám si k nim trošku Steamcreamu. A taky jsem si začala míchat dva až tři makeupy mezi sebou. Pro lepší texturu, pro lepší odstín, pro lepší zítřky. Jasně smíchat dva makeupy doporučí nejspíš 11 z 10 vizážistů, hlavně z důvodu odstínu. Pro mě má ale smíchání makeupu spíš jiné výhody. Míchání makeupů totiž:

• je skvělé: získáte tak dokonalý mix těch dobrých vlastností. Třeba tak, že jeden z makeupů kryje, zatímco druhý vytváří krásný samet a polomat na pleti.
• je ošemetné: může se totiž stát, že získáte dokonalý mix všech špatných vlastností. Jeden z makeupů vypadá na pleti jako omítka a druhý se rychle vsakuje, takže ve výsledku je z toho nerovnoměrně rozetřená omítka, co se rychle vsákla.

Záleží tak hlavně na tom, které makeupy spolu smícháte. Nebudeme si lhát. Některé makeupy jsou na míchání totiž lepší než jiné.

Omorovicza BB + Becca makeup stick (+ Gabriella Salvete Matte)

Moji první makeupově míchací záležitostí byla právě tyčinka od Becca. Ono se s ní totiž hodně špatně pracuje. Je hutná a navíc mi přijde až mastná, na pleti těžká a vůbec jakoby nesplyne s pozadím. Ale zase dobře kryje. No dobře, "dobře" je silný výraz, kryje tak středně, ale mně to stačí. Oproti tomu Omo BB kryje spíš lehce. To mi tak úplně nestačí. Ale zase vypadá neskutečně přirozeně na pleti, okamžitě se jakoby přizpůsobí, přilne a neskutečně dlouho vydrží v perfektním stavu. Takže tohle spojení si o to vyloženě říkalo a bylo to moje první dlouhodobě používané. Nejdřív si udělám čáry s tyčinkou po obličeji, většinou dvě na každé tváři a tři krátké na čele, trošku na nose a trošku na bradě. Pak štětec namočím do Omo BB a roztírám. Becca makeup se tak na pleti naředí, lépe přilne a vytvoří dokonalý povrch. Dohromady jakoby splynou s pokožkou, vsáknou se a drží. A oba jsou bez silikonů! Krytí se sice trošku naředí, ale to nevadí, protože kladné vlastnosti rozhodně převažují. Dokonce tak moc, že bych chtěla tu tyčinku od Becca koupit ještě někdy znovu. Jinak tohle je docela světlá varianta, takže v létě a na podzim jsem k tomu přidávala ještě kapku tmavého makeupu. Jen kvůli odstínu.

Catrice Nude Illusion + Vapour Atmosphere Soft Focus

Catrice makeup jsem dostala, je to ten, co byl kdysi v Ladyboxu. Dostala jsem ho s dovětkem, že to vůbec není špatné. Takže ta špatná jsem byla zase já, když jsem zjistila, že prostě to nejde. Že je to na mě moc suché, zvýrazňuje mi to šupinky, nejde mi to pořádně rozetřít a vůbec to vypadá jak omítka. Musela jsem Catrice s něčím smíchat, s kapkou oleje, s troškou krému, s bází. Nakonec jsem ho začala míchat nejčastěji právě s Vapour makeupem, který je dost boží, bohužel na mě ale taky dost olejový až těžký na obličeji. Půl na půl s Catrice je to ale perfektní. Vapour dodá suchosti Catrice trošku toho oleje. Zatímco suchý Catrice pomůže oleji ve Vapour lépe přilnout a vsáknout se. Celkově to tak vytvoří jemně sametovou až lehce rozjasněnou pleť, ale bez zbytečné těžkosti a mastnosti. A docela pěkně to i kryje.

Vapour Atmosphere Soft Focus + Couleur Caramel Natur Fluid Foundation

On vůbec Vapour je jedním z nejlepších makeupů na zimu. Samotný ho bohužel můžu používat jen, když je opravdu zima. Konkrétně: pokud do půl hodiny od nanesení vyjdu ven na mráz. To mu pomůže se usadit a vydrží pak celý den. Taky na mně pěkně vypadá, když mám opravdu hodně vysušenou pleť, což se mi stane tak jednou za měsíc. Jinak je na mě prostě opravdu olejový a podle toho se i chová. Na pleti nedrží a posouvá se, nechává za sebou šmouhy a tak jako pomalu teče směrem dolů. Oproti tomu Couleur Caramel má jiný problém. Rychle se vsákne, má tak lehce gelovou konzistenci, co se krásně roztírá a dokonale přilne k pokožce. Bohužel vůbec nekryje. Ale fakt jako vůbec. Možná lehké sjednocení, když ho dáte hodně a máte dokonalou pleť, co ani sjednocovat nepotřebuje. Dohromady je tato dvojka ale boží. Vapour dodá krytí a výživu, krytí je sice nižší, ale pleť je taková rozzářená. Couleur Caramel dodá makeupu lehkost a výdrž. Konzistence je najednou lehká jak pírko, krásně se roztírá a vydrží mi celý den. No celý dlouhý den možná ne, ale tak těch osm až deset hodin to dá bez problémů. Navíc je toto spojení opět bezsilikonové.

Pacifica Dreamy Cover + By Terry Hyaluronic Face Glow

A na závěr si dáme jedno takové spojení z pekel. Zkusila jsem dvakrát a znovu to opravdu dělat nebudu. Oni oba dva tyhlecty makeupy mají své mouchy. Třeba By Terry se moc rychle vsakuje, špatně se s ním pracuje a může dělat šmouhy, protože se prostě vstřebá a pak už s tím nic nenaděláte. Pacifica je zase moc olejová, skoro až těžká na obličeji a prostě mi moc nedrží. Vidíte to modus operandi? Mastný makeup + gelově rychle se vstřebávací makeup = dokonalost sama jako s Vapour a Couleur Caramel. Tady ale ne, tady je to peklo. Vzájemné spojení těchto makeupů z nich vytáhne jen to nejhorší. Směska se neuvěřitelně rychle vsákne, to snad ani nejde nanést, přitom ale je to pořád na obličeji těžké a mám z toho mastný pocit. Kryje to dost nedokonale. On samotný Pacifica kryje docela hodně, By Terry nekryje skoro vůbec. Překvapivě dohromady to opět nekryje skoro vůbec, nechápu to. Ale vytvoří to velmi slušivou štuku na obličeji. Takovou, co ji uvidíte z metrové vzdálenosti. Tohle spojení funguje jen při minimálním množství produktů a ani tak to není stoprocentní. Přitom ale samostatně jsou ty makeupy celkem použitelné, když počítáte s jejich nedokonalostmi. Ale dohromady je to naprosto nepoužitelné.

Úplně nakonec už jenom malá zmínka o makeupu, který si nemíchám, míchání nepotřebuje a který stále zbožňuji. Ano, je to Matis BB, nejsem s ním už trapná? Vlastně abych řekla pravdu, tak kdyby to bylo na mně, tak toto je jediný makeup, co chci kdy používat. Jen potom nevím, co se všema těma lahvičkama, co jsem za posledních pět let nasyslila... a právě proto jsem vymyslela systém míchání. Alespoň mě ta spotřeba makeupů pak víc baví. Navíc zrovna Becca a Omo je mým nej objevem loňského jara, stejně tak spojení Vapour a Couleur Caramel, ten jsem objevila až na podzim. Obě dvě kombinace totiž vytahují to nejlepší ze všech zúčastněných makeupů a zároveň téměř absolutně eliminují nedostatky, kvůli kterým mi tyto makeupy samostatně až tak úplně nevyhovují.

Takže by mě teď ještě zajímalo. Taky si mícháte makeupy? Nebo co děláte s těma, co vám nevyhovují? Jasně vyhazujete po pár použití, na to já nemám vůbec nervy, jednou je to moje kosmetika a když už je jednou moje, tak bych měla koukat, aby byla pořádně moje, že ano. Vlastně jsem ve svém životě vyhodila jen jeden makeup (Maybelline Affinitone - to byla hrůza, to bych ani nikomu nepřála) a jeden jsem věnovala (Crushed Botanicals - ten byl zase boží, ale na mě brutálně tmavý).

Takže míchám a hledám v každém to dobré. A výsledky to zase má, to teda jo. Máte taky nějaké překvapivé spojení?

Spotřebováno: May Lindstrom, Mad Hippie, Avene, Omorovicza, Peter Thomas Roth, Pure Fiji a Badger

Prosinec je samozřejmě měsícem hojnosti. Nakupuje se na Vánoce. Dostává se na Vánoce. Konečně dojdou balíčky nakoupené na Black Friday. A taky se nakupují vánoční kolekce. A tak jsem se trošku nechala strhnout. Se slevou opalovací krémy, medová kosmetika v akci, sváteční kule, rozjasňovač s tvářenkou, který se mi líbí jenom z poloviny. Asi tak nějak to v prosinci bylo s nákupy. Celkem nakoupeno 34 kusů.

Spotřebovala jsem 24 kusů, ale jen samé nezajímavosti. Spotřebovala jsem tedy něco málo kusů, které mám opakovaně a které jsem si hned koupila znovu. May Lindstrom už mám. Cicalfate už mám rovnou dvakrát nově. Mad Hippie si určitě ještě někdy pořídím, uvidíme. No a ten zbytek? Prostě nuda a šeď. Tak nebo tak, celková bilance byla v prosinci + 10 kusů.

No a taky jsem si prošla všechny loňské spotřebovací články a došla jsem k celkovému bilančnímu číslu: + 90 kusů. Což mě dost tedy vyděsilo. Vůbec nechápu, kam jsem to všechno doma narvala. Je to poněkud matoucí a děsivý pocit. Tak jsem prošla i předminulý rok a to jsem skončila na + 15. Pokud jsem to tedy dobře počítala, zas jako jsem to jen šudlila z hlavy a možná jsem něco málo vynechala, možná neumím sčítat. Ale stejně, je to brutálně děsivý. Opravdu v mojí domácnosti přibylo loni devadesát kusů kosmetiky? Jako chápu, takových alespoň třicet je dekorativka, tu spíš sbírám a tam se to nepočítá. A co ten zbytek? Nejzvláštnější na tom ale je fakt, že jsem měla dojem, že mi doma všechno dochází. Třeba nemám žádný odličovač do zásoby. Ani čistící gel nebo pěnu, to mám jen malá balení. Fakt nevím, kde jsem + 90 nasbírala. Nemůžete mě někdo uklidnit, že jsem normální?

May Lindstrom Problem Solver je nejlepší možná maska na problematickou pleť. To už jsem říkala, jednou dvakrát třikrát, tady v recenzi, na telefonogramu, snad i na twitteru. Ještě to nevíte, ještě jste to neslyšeli? Problem Solver je nejlepší možná maska na problematickou pleť. Čistí do hloubky, peelinguje, obnovuje, regeneruje. Nevím, co k tomu dodat víc... mám doma nové balení.

Mad Hippie Vitamin C Serum je nejlepší céčkové sérum na světě. A nové balení doma ještě nemám, ale někdy si ho určitě zase pořídím, mám tedy nejdřív v plánu vyzkoušet ještě jiné značky. Možná narazím na něco lepšího a třeba i levnějšího, ale dost o tom pochybuji. Naprosto nekonfliktní konzistence, co se hned vsakuje a je skvělá i pod makeup. A navíc to opravdu má výsledky, dokonce se na první známky fungování ani nemusí čekat dlouho, já to viděla snad už po týdnu.

Avene Cicalfate je nejlepší věc, co se prodává v lékárně. A já vím, že to složením není žádná přírodní hitparáda, ale prostě je to úžasné. Přírodně se možná k účinkům blíží Aromatherapy Associates Overnight Mask, ale ta stojí snad pětkrát víc, takže vítěz je jasný. Navíc Cicalfate působí na regeneraci i proti akné. Regeneruje, revitalizuje, obnovuje, pomáhá hojit, zlepšuje celkový stav pokožky, přitom ale neucpává, je v pohodě i na problematickou pleť, nedělají se po něm černé tečky a navíc je mi na pleti prostě příjemný.

Omorovicza Cleansing Foam asi nebyla ničím zajímavá. Nebo takto, pokud to vezmeme k průměru produktů Omorovicza, co jsem kdy vyzkoušela, tak tahle čistící pěna/gel je velmi dobrá. Jsem na Omo fakt neměla štěstí a jejich krémy a séra mě ucpávají, voda nic nedělala, maska mi přišla zbytečná... takže tenhle čistící gel je pro mě skoro to nejlepší, co u značky mají. Velmi dobře se používal, šel snadno smýt, nevysušoval, nenechával nějaký povlak, měl hodně příjemnou jak našlehaně krémovou konzistenci. Fajné to bylo. Jsem ochotná zaplatit za nové plné balení 60 euro? Ne, nejsem.

Peter Thomas Roth Rose Stem Cell byla lehká gelová maska, co měla hydratovat. A asi možná jo, trošku, ono žádná velká nálož regenerace nebo výživy to nebyla, zas jako si nebudeme nic nalhávat. Konzistenčně bych to přirovnala k čistému aloe vera gelu i na pleti se to chovalo podobně, jakoby se maska skoro vsákla a jakoby vypnula pleť. A pak se to smylo a žádný extra účinek to nemělo. To bych skoro i řekla, že čisté aloe vera funguje líp. Navíc je přírodní a nemusí se umývat, protože se beze zbytku vsákne.

Badger Cuticle Care jako vůbec to nebylo špatné. Ale zase, taky se vám to stává? Do půlky v pohodě, krásně tuhá konzistence, co při dotyku prstu roztála a nechala na prstu akorátní množství pro namazání jedné nehtové kůžičky. A pak po půlce se to začalo blemcat, nabíralo se toho hodně, mastné, olejové, bylo toho na prstech moc, až jsem byla ráda, že jsem to spotřebovala.

Pure Fiji Nourishing Exotic Oil tak úžasně voní. Chápu, že pro někoho může být vůně moc, ona je trošku umělá a možná až moc silná, ale já mám Pure Fiji prostě ráda. Voní mi snad všechno, navíc to voní nejen z produktu, ale hlavně potom i ze mě. A klidně to ze mě voní i druhý den ráno. Jinak je to prostě olej, asi nebude úplně 100% přírodní, Pure Fiji si na přírodu dost často spíš hraje a pak si klidně pomáhá silikonem, ale to nevadí. Protože mi to prostě voní. Je to olej, normálně se nanáší jako olej, vsakuje se to jako olej, je v tom kokosový olej, ale kokosově to nevoní. A ráno je pokožka jemná jako po kokosovém oleji.

Takže z + 90 kusů loni udělám letos - 90 kusů? Tak tři dva jedna start.