čtvrtek 25. srpna 2016

Voda ve spreji (aneb nastříkáno už potřetí)

No o toniku ve spreji jsem se tady už vyjadřovala. Prý je ten sprej strašně otravný. Ale fuj otravný. Že to vymyslel určitě chlap, protože je to ultra nepraktické. Změnila jsem ale trošku názor. V současné době mi je asi jedno, jestli má tonikum sprej nebo normálně dírku. Už minulý rok jsem totiž došla k jedné převratné změně v péči o pleť. Přestala jsem používat vatové tamponky. Jako jo, pořád ještě tak jedno až dvě balení za rok spotřebuji. Protože si odlakovávám nehty. Ale na obličej mi tamponky ne že nesmí, ale přijde mi to tak zbytečné, že to nedělám.

No jo, takže jak to dělám? No neodličuji se micelárkou na tamponku, ale olejem a balzámem, co buď rovnou emulzifikují, nebo to stahuji hadříkem na obličej, který se pak jen vypere. A tonika jsem začala nanášet asijským způsobem. Tedy si šplíchnu do dlaní, dám dlaně k sobě a poťapkám si obličej. A opravdu je to ten nejlepší způsob tonika. Alespoň si to tak myslím. Zbytečně to netahá pleť, ušetří se čas, ušetří se samotné tonikum, co se pak nemusí kupovat tak často, ušetří se i za nákup nové vaty. 

Bála jsem se, že třeba mi bude chybět takové to jakože dočištění. Že by mělo tonikum dočišťovat pleť... už jste určitě někdy zaslechli. A to je prostě blbost. Se umyju ráno pěnou, večer balzámem a mýdlem a na pleti mi prostě nezůstává nic, co bych měla ještě dočišťovat. A kdyby zůstávalo, tak se to ukáže na tom bílém obličejovém ručníčku.

Navíc tím, jak nanáším tonikum, si stále více uvědomuji, jak důležité jsou aktivní látky v toniku. A že tonikum není jen takový něco, čím si přejedete pleť, abyste si byli jistí, že je vše čisté. Ne naopak. Občas úplně cítím, jak tonikum působí. Umyju si obličej a pak chvíli chodím jen tak a najednou mám pocit suché a úplně napnuté a neprodyšné pleti. Stačí nanést trošku tonika a najednou se pokožce tak uleví, jakoby se změkčí a mnohem lépe na ni přilne jakýkoliv krém nebo sérum, co nanáším další. To je přesně ta funkce, že tonikum připravuje na další pleťovou péči. No a prostě přesně. Zapomeňte na nějaké tonikové dočišťování, takové tonikum toho totiž umí mnohem víc.

No a z toho tak nějak vyplývá, že mi přestalo záležet na balení tonika. Nanáším to rukama a na balení nezáleží. To může mít střičku, může to mít díru jak vrata, může to mít malou štěrchací dírku. Já už si s tím nějak poradím. Do dlaně to vždycky nějak dostanu. I když na spreji je vlastně docela dobré, že dokážu kontrolovat množství tonika, abych dávala každý den stejně. Aktuálně pro mě šest střiků Martiny Gebhardt.



Raw Gaia Frankincense Floral Water je můj miláček i nepřítel. Zaprvé je úplně úžasná na pleti. Jako tohle není jenom voda, tohle je regulérní aktivní péče. Zklidňuje, podle mě i podporuje regeneraci, má antipupínkové účinky. Až mi je líto to používat jenom jako tonikum, takže míchám s olejem, každý večer a miluji to. Hlavně to tak krásně voní! No ovšem zadruhé je problém s tím, že tento sprej je mrcha. Moc koncentrované na jedno místo, moc silné, moc prudké, špatně se to dávkuje a rozhodně si tím jen tak nepřešplíchnete...

(dostala jsem do mojesminky.cz)


Akamuti Organic Chamomile Water jsem chtěla používat jako ranní tonikum, na střídačku s Martinou Gebhardt. Ale když jsem ho párkrát zkusila, tak dostalo jinou funkci. Stříká totiž z mojí současné výbavy nejjemněji. Takže ho používám klasicky a stříkám přímo na obličej. Stříkám to na make-up, stříkám to pod make-up, stříkám to před krémem, stříkám to po krému, stříkám to po pudru, stříkám to během dne jen tak, stříkám to občas večer na krém a balzám, aby se rychleji vstřebaly. Voní mi to a stříká to docela ucházející mlhu. V tomto mi to připomíná minerální vodu ve spreji od Youngblood, kterou jsem milovala, ale která stála snad pětkrát víc, než tohle Akamuti. Takže za mě dobrý.

(dostala jsem od blueberryhill.cz)


Martina Gebhardt Salvia Tonic používám ráno jako klasické tonikum (večer používám Pixi Glow). A jako úplně na zadek jsem si z něj nesedla. Před tím si pamatuji, že jsem měla Rugiada od Argital a to bylo podle mě lepší. A před tím jsem měla Pore Refining od Silk Naturals a to bylo neporovnatelně lepší. Přitom jako ta Martina se snaží pěkným složením a dobrou pověstí, ale pro mě ne... jiskra mezi námi nepřeskočila. Jako ona není špatná, ale kdybych si mohla vybrat, tak raději sáhnu po tom od Silk Naturals.

(koupila jsem v biooo.cz)


NeemAura Naturals Neem Hergal Skin Conditioning Spray není samozřejmě tonikum. To vám asi došlo z názvu. Je to takový hybrid mezi olejem a tonikem. Hodně olejové tonikum. Nebo hodně řídký vodový olej. Vyberte si. Kromě různých olejů včetně neemu a vody tam najdeme třeba i Aloe vera, bohužel i glycerin a nějaké ty éterické oleje. Složení pěkné. Trošku to na pleti lepí, ale rychle se vsakuje a podle mě docela funguje i na pupínky i černé tečky. Tento sprej momentálně používám jako ranní hydratační krém a nemám s ním nejmenší problém, i když je původně určený na něco jiného (zklidnění po opalování a tak). Na to dávám ještě opalovací krém, makeup se na to dobře nanáší i drží. Občas mám tedy pocit, že to je možná až moc těžké, většinou je to způsobené tím, že si dám tři místo dvou stříknutí a že je opalovací krém zrovna trošku těžší. Ale jinak je to fakt fajn. Navíc balení 120 ml vydrží asi tak milion let.

(koupila jsem na iHerb.com)


pondělí 22. srpna 2016

Origins: Never a Dull Moment Skin-Brightening Face Polisher with Fruit Extracts

* koupené v matas.dk, ale Origins už dneska koupíte všude možně

Schválně, jestli někdo vzpomínáte na recenzi na Elemis masku asi tak před dvěma roky? Tak pokud si to pamatujete, tak dneska to ani nemusíte číst. I když je tohle od Origins oficiálně peeling, má to úplně jinou konzistenci i barvu, taky naprosto jiné složení... tak ve výsledku to je úplně to samé jako Elemis. Tedy na pleti to nedělá nic, ale tak krásně to voní a tak strašně mě to baví svou konzistencí, že mám Origins peeling nakonec snad až ráda.



Začneme těma účinkama. Jakože Origins by měl být peeling pro rozjasnění pleti. Ale zároveň to obsahuje ovocné extrakty, které by měly fungovat pro další rozjasnění pleti. Takže já spíš mám tendence používat tento peeling jako masku. Tedy nanesu a smývám až třeba po dvaceti minutách. Problémem je, že jako jo, možná to trošku vyhladí a zjemní pleť, ale zase to není nic, co by nedokázaly peelingy za desetinu ceny. A stejně to spíš na pleti skoro nic nedělá. Ale používám to ráda. Protože prostě to tak pěkně voní. A má to tak příjemnou konzistenci.

Konzistence je gelově krémová, tak bych ji popsala. Oranžová barva je optimistická a v oranžovém gelu najdete ještě pár docela hrubých zrníček, ale jsou malá a je jich tam opravdu málo, takže ten konečný peelingový efekt je hodně jemný. Bohužel se peeling z pleti docela špatně smývá, je matlavý, skoro až odpuzuje vodu a na pleti drží jak voděodolný. Z toho vyplývá, že tohle rozhodně nemůžu používat jako rychlý ranní peeling, což byl původní záměr při nákupu, tohle chce, abych vlezla do sprchy a pustila na sebe proud a litry vody, nejlépe teplé.

Vůně je naprosto úžasná. Ovocná, jak zralé ovoce na sluncem zalité pláži. Trošku exotická, cítím v tom asi tu papaju i meruňku, k tomu lehce citrusů. Vůbec necítím eukalyptus nebo borovici, to jsou spíš svěží štiplavé vůně a mně to voní opravdu jen čistě ovocně. Navíc i když je konzistence taková, jak jsem ji popsala, a vlastně by mě měla asi štvát tím, že nejde umýt... tak mě spíš takovým zvláštním způsobem uklidňuje. Je vesele oranžová, voní, že si chci vzít lžičku a přidat si to do jogurtu, a na pleti je tak příjemná, jakoby se přilepí a obalí pokožku, zabalí ji do lehké vrstvy... a pak bohužel nejde ani umýt, nojo tak to je toho.



Navíc mám stejně jako u Elemis takový neodvratný pocit, že tohle prostě není určené pro můj typ pleti, a proto prostě to nemůžu šmahem odsoudit a zavrhnout do hořících pekel. Je to příliš jemné a věřím tomu, že citlivá pleť, která prostě nesnese driáky typu 1-minute flash REN nebo drsoně jako MoM od Lush, tak přesně taková pleť potřebuje něco, jako je tento peeling. Má to malá zrníčka, která i něco dělají. To, že já bych jich tam uvítala tak desetkrát tolik, je spíš problém mojí hroší kůže. Taky to lehce vyžírá, díky ovocným extraktům. Ale zároveň to nepálí, neštípe, pokožka po tom není červená ani výrazně podrážděná. Takže asi jo... tento Origins klidně, pokud chcete něco jemného a jste ochotni se smířit s horším smýváním. Už jen pro tu vůni a příjemnou konzistenci.

složení: Water, Citrus Aurantium Amara (Bitter Orange) Flower Water, Butylene Glycol, Lecithin, Behenyl Betaine, Glycerin, Polysorbate 60, Propylene Glycol Stearate, Polysorbate 20, Sorbitan Laurate, Polysorbate 80, Sodium Chloride, Carica Papaya (Papaya) Fruit Extract, Barosma Betulina Leaf Oil, Citrus Paradisi (Grapefruit) Peel Oil, Eucalyptus Globulus (Eucalyptus) Leaf Oil, Abies Sibirica (Pine) Oil, Prunus Amygdalus Amara (Bitter Almond) Kernel Oil, Mentha Arvensis (Field Mint) Leaf Oil, Rosa Damascena (Rose) Oil, Limonene, Prunus Armeniaca (Apricot) Seed Powder, Juglans Regia (Walnut) Shell Powder, Copernicia Cerifera (Carnauba) Wax, Mangifera Indica (Mango) Seed, Mangifera Indica (Mango) Fruit Extract, Propylene Glycol Laurate, Papain, Carbomer, Phosphoric Acid, PEG-30 Dipolyhydroxystearate, PPG-5-Ceteth-10 Phosphate, Dimethyl Isosorbide, Potassium Sorbate, Sodium Dehydroacetate, Tetrasodium EDTA, Phenoxyethanol, Methylparaben, Ethylparaben, Propylparaben, Butylparaben, Isopropylparaben, Isobutylparaben

No jo, tak složení příroda není, hlavně ten mix parabenů na konci je opravdu impresivní, ale tak od Originsu to snad čistější ani nikdo nečeká. Navíc potěší, že peeling není s microbeads ale s rozdrcenými ořechovými skořápkami.


čtvrtek 18. srpna 2016

Péče o pleť léto

Článek o péči o pleť tady už dlouho nebyl, takže dneska to vezmu trošku podrobněji (no). Tedy kromě masek, protože ty jsem zapomněla vyfotit... a stejně jsem pak zjistila, že používám pořád ty samé masky, co tady už byly omílané kolem dokola a nejspíš budou zase omílané za měsíc a tak nějak, až se zase dostane na článek o péči o pleť. Dneska si je prostě představte.

Začnu obrázkem, který jsem si ukradla z Instagramu. Aneb co všechno mám v koupelně na poličce. Mám tam skoro všechno, co denně používám. A k tomu ještě všechno další, co bych používat v dohledné době chtěla. A taky tam mám všechno, co bych už měla spotřebovat. No ono to vypadá jako hodně, ale když na to teď asi tak pátým pohledem koukám... no mohlo by tam toho být klidně i víc. Ale polička je malá, takže jenom tak.


Murad Daily Cleansing Foam. Jsem si zvykla, že ráno si umývám pleť pěnou, a zatím na tom nehodlám nic měnit. Jen bych snad tuhle Murad klidně vyměnila. Jako ona mě vlastně asi ničím neštve, není perfektní, ale na její nedostatky (především tu alkoholovou vůni) jsem si nakonec zvykla. Ale ani mě ničím nenadchla a myslím, že až to spolu skončíme, tak si na Murad pěnu už nikdo nikdy nevzpomene.

Martina Gebhardt Salvia Tonic. Pak pokračuji tonikem. V létě jsem tedy vyřadila ráno kyseliny a místo toho si dávám jen tohle jemné od Martiny. A budu se moc rouhat, když řeknu, že Argital, co jsem měla před MG, bylo lepší? Já vím, že Martina zrovna jede, vlastně proti tomu nic nemám, ale mi tohle tonikum fakt přijde takový průměr. Nebo jsem možná jen náročná na tonika? Ale pěkně voní, má příjemný rozprašovač a na pleti neštípe.

Kiehl’s Iris Extract. Pokračuji tonikem číslo dvě. Nebo spíš takovým hybridem tonika a séra. Ještě před pár měsíci jsem na tomto kroku mazala DIY C sérum, ale céčko není dobré kombinovat se sluníčkem, takže jsem nahradila tímto Kiehl’s. A víte jak... jako mně jsou tyhle hybridy sympatické a tonikum, co by zároveň hydratovalo a ještě nějak tu pleť jakože energizovalo, já mu fakt fandím. Je to trend z asijské kosmetiky a v podstatě se mi fakt líbí. Ale zatím jsem si nevšimla, že by přineslo nějakou tu změnu.

Azélique Age Refining Eye Treatment. No já vám tedy nevím. Ale podle recenzí a podle té hříšné ceny v plné velikosti jsem od toho čekala asi víc. Tohle nic nedělá. Tedy já jsem si nevšimla. Že prý pak nejsou černé kruhy. No to jistě. <ironie> Ale zase na druhou stranu uznávám, že to maže a hydratuje docela pěkně, jsem před tím měla období bez očního krému a byla jsem trošku vysušená. Asi věkem už. Tak to je napraveno a jsem zase mladice...

Nature’s Way Hydraplenish. Stejně tak jako asijským trendům fandím i trendu s kyselinou hyaluronovou. Tedy až na to, že jsem pár hyaluronových sér v různé síle čistoty vyzkoušela a žádné mi nikdy nic neudělalo. Takže ani tohle, přírodní, 65% a navíc s vitaminem C nic neudělalo. Jako ono to je příjemné. Hned se to vsákne. Je to neutrální, nevoní to, nelepí to, dobře se na to maže cokoliv dalšího. Jen tak nějak nevidím změnu s nebo bez.

Neem Aura Naturals Neem Herbal Skin Conditioning Spray. Nojo, to jsem zase jednou nevěděla, jaký denní krém si vybrat. Chtěla jsem vlastně ozkoušet nějaké ty vzorky, ale pleť zrovna moc nespolupracovala, takže jsem z nouze začala ctnostně na sebe mazat tohle. Je to mix vody, aloe vera, nimbového oleje a spousty dalších věcí. Je to skoro až voda ve spreji, ale přeci jenom trošku mastná. Díky vodě se to rychle vstřebává, díky aloe to docela hydratuje, díky nimbovému oleji to je přece jenom trošku mastné, ale jak říkám: už nejsem úplně mladice, takže já trochu mastného snesu. A neplechu to pod makeupem nedělá, pleť začala zase spolupracovat... no spokojení spolu docela jsme.

Opalovací krém. Používám stále vzorky různých asijských opalovacích krémů z eBay. Zrovna mám na chodu od Skin Food jakýsi Honey sun gel nebo jak... a není to špatný. A dost pěkně to voní. Navíc musím pochválit, že ty asijské krémy proti sluníčku vůbec nejsou jakože špatné. Snad skoro všechny se velmi rychle vstřebávaly (kromě dvou výjimek, z nichž mě jen jedna iritovala), nespálila jsem se ani jednou, skvrny mi nepřibývaly celé léto, dokonce mi přišlo, že nějaké i ubyly... no příští léto si buď jeden z letošních vzorků koupím v celém balení, nebo snad si dám nové kolo vzorků #opalujemesevzorkyebay.


Emptage Beauty Clear Glow. Odličuji se čistícím olejem. Protože prostě tento způsob odličování mám ráda. Jasně, Emma Hardie je asi lepší, ale tak když není po ruce, tak čistý přírodní olej taky dobrý. Tento navíc tak krásně voní. Neemulzifikuje, protože jsou to jenom oleje, stáhne řasenku, makeup, dlouhodržící rtěnku na první pošmudlání a už jsem říkala, že pěkně voní?

Badeanstalten medové mýdlo. Jako druhé večerní čištění používám mýdlo. Prostě mi to tak vyhovuje a nebudu na tom nic měnit. Jen ta jednotlivá mýdla měním. Tohle je ještě z Dánska, u nás se značka neprodává a je to fakt škoda. Protože to tak pěkně voní a je to pěkně mramorované a je v tom med. Pokožku to nevysušuje, ale velmi dobře vyčistí, nenechává povlak a vůbec vydrží úplně nekonečně dlouho.

Pixi Glow Tonic. Pokračuji kyselinovým tonikem. I v létě. Jen se pak mažu každé ráno důsledně krémem s vysokým SPF. Pixi Glow miluji. Od prvního vyzkoušení před pár lety. Nehodlám na tom opět nic měnit.

Kiehl’s Iris Extract. Opět i večer dávám tohle tonikum sérum a opět mám pocit, že to stejně jako ráno ani večer nic nedělá.

Azélique Age Refining Eye Treatment. Oční krém mám tedy ten samý co ráno.

Reviva Labs Lighten&Brighten Dark Spot Serum. Jsem letos tomu sluníčku moc nedala. K moři jsme tradičně nejely, na koupaliště jsme to zvládly snad pětkrát, jinak bylo pořád ošklivo a zamračeno. Takže jsem si bez problémů celé léto mazala i bělící sérum, i když by se to nemělo. Ale večer a ještě když nechodím přes den moc na sluníčko... jsem si říkala. Navíc to sérum je opravdu příjemné. Má to konzistenci jako to hyaluronové ranní sérum. Čistý gel, co se hned vsakuje, nelepí a nenechává povlak. A mi snad i přišlo, že jo, že to i zesvětluje. Takže za mě spokojenost.

Mylo Flóra olej. Tak nakonec jsem otevřela Mylo olej a musím říct, že zatím po pár použití spokojenost. Voní mi to tedy trošku po růžích, to nemám ráda, ale je to jen slabo a dá se to tolerovat. Dokonce má olej celkem lehkou konzistenci, která se rychle vstřebává, póry mi to neucpává, tak standardně to namaže a promaže a ráno jsem v pohodě. Víc toho asi zatím nepovím.

Raw Gaia Frankincense Floral Water. Ach to tak krásně voní. Už jen pro tu vůni. Tuhle vodu ve spreji si míchám s olejem. Nemám ráda takové to klasické: navlhčit pleť a nanést olej. Raději si dám asi pět kapek oleje do dlaně, k tomu šestkrát šplíchnu přes rozprašovač vodu a nanáším rovnou na pleť. Odborně si vytvářím svou vlastní emulzi oleje ve vodě, která hydratuje, rychle se vsakuje a nenechává mastný povlak. Neodborně to prostě nanáším halabala dlaněmi, protože na víc nemám tak nějak nervy.

Emma Hardie Amazing Face Age Support Cream. Zvykla jsem si na olej mazat ještě krém. V zimě to byl mastný balzám, teď v létě jsem mazala tuhle tento krém od EH. A není to úplně špatné. Jako nebudeme to nějak hrotit, s vráskama to nic nedělá. Jakože fakt nic, používám už minimálně druhý, možná i třetí měsíc a nic. Mám už přeci jenom mračivku na čele a nechce se jí ode mě, ani krém od EH jí nedomluvil. Ale namaže to pěkně, rychle se to vsakuje, není to mastné, jemně příjemně to voní... co víc tak asi jako chtít, navíc když jsem tohle malé balení dostala jako GWP.


No a to je všechno. Kdybych měla rychle zrekapitulovat masky, tak to byly: Tarika, Lulu and Boo mořská, May Lindstrom Problem Solver i Honey Mud, občas i Evolve AHA. Jo a taky čistý med a limitovaná alverde. A to je asi tak všechno. Docela hodně věcí mi dochází a na koupelnu se třese spousta dalších věcí, takže myslím, že příště bude tahle péče zase nějaká trošku jiná. Těšíte se?

(No a jinak asi jsem zrovna s touto kombinací spokojená. Pleť se mnou až podezřele dobře spolupracuje, dokonce i během PMS.)

pondělí 15. srpna 2016

May Lindstrom: The Honey Mud Cleansing Silk

* koupené na Cult Beauty

Fíha 64 liber. No ještěže s brexitem to bolí pořád míň a míň. To ale nic nemění na tom, že nákup bolel. I když jsem to určitě koupila s nějakým tím GWP, možná to byl takový ten mega GWP, ale už si to úplně nepamatuji. Každopádně cena bolela trošku míň než bez GWP, i když jsem nakupovala během o dost zběsilejšího kurzu, než máme dneska. Takže ano, za tento zázrak jsem tenkrát zaplatila asi tak dva a půl tisíce. Stálo to za to?



Začneme asi tím, že něco podobného nejspíš jen tak nepotkáte. Nikde. Nebo možná někde jo? Určitě ne na každém druhém rohu. Já ještě nepotkala. Škoda, že vůně nejde vyfotit. Protože vůně je to nejlepší. Nejen na této masce, ale všeobecně. Chtěla bych parfém s takovou vůní. Je orientálně nápadná. Bordelově těžká. Ale i květinově zajímavá. Nenápadně zatuchlá. Nevětraně výrazná. Ale zároveň originálně nenapodobitelná. Někomu se nelíbí. Mně se líbí. Hodně. Pokud bych někdy uvažovala o dalším balení a o nákupu nového kusu, bylo by to kvůli té vůni.

Pak hned ta konzistence. Něco podobného se opět jen tak nevidí. Je jak pudink. Něco mezi pudinkem a gelem. Na povrchu se trošku usazuje olej, jemný, hebký, určitě luxusně drahý olej. Nanáší se tak lehce. Je jako pohlazení, jemnost letícího pírka, jak dotek dětské tvářičky. Co je skvělé, tak to jde nanést ve velmi tenké vrstvě. Až skoro neviditelné vrstvě. Jde to rozetřít skoro až do ztracena. A pleť si pod tou vrstvou přijde jako v bavlnce. Opravdu neuvěřitelně příjemné to je. Asi nejpříjemnější maska, co jsem kdy zkusila. A jako bonus? To jde opravdu velmi lehce umýt. S vodou se totiž ta gelově pudinková hmota mění na mléčnou emulzi, kterou stačí jen opláchnout vodou, jednou dvakrát a je to pryč.



No a pak to balení. Není krásné? Keramické, černé, se zlatými písmeny. Je pravda, že při používání to vypadá trošku špinavě. To tak nějak kazí, malilinko, ten luxusní pocit při používání. Ale i tak... když to berete do ruky, ten pocit těžkosti, luxusu, nenápadného snobství, hladké keramiky... při prvním dotyku prstem vám May Lindstrom už balením říká, že tohle je něco, že tady se setkáváte s něčím výjimečným, jedinečným, neskutečně příjemným, originálním a vlastně i trošku snobským. Takže to bychom měli... co ale vlastně ty účinky.

Protože nebudeme si nalhávat, balení, konzistence, vůně... jako všechno je to fajn. Ale kvůli tomu si masku nekupujeme. (No dobře možná někdy kupujeme.) No a právě v účincích to tak nějak trošku pokulhává. Honey Mud by mělo mít dvoje použití. První jako čistící gel. Tak nějak. Tedy nanesete, s vodou emulzifikujete, trošku napěníte a smyjete. Výsledkem je čistá pleť. Bez povlaku, bez zbytečného vysušování, bez nepříjemných pocitů. Navíc s tou vůní a na snobském obláčku. No tak jo. A není trošku přehnané dávat přes dva tisíce za čistící gel? Když se stejně raději umývám mýdlem? No ano je. Takže pro to, abych se tím každý den umývala, bych si nové balení docela určitě nekoupila.



Pak je tady to druhé použití. Jako čistící maska. Vlastně i jako taková trošku hydratační maska. Regenerační maska. Obnovovací maska a a tak. Nanesete v lehké vrstvě. Dobrý je, že skoro nikoho nepostrašíte, maska má tělovou barvu. Necháte působit minimálně půl hodiny a bez problémů smyjete. Výsledkem je uklidněná, vyhlazená, zjemněná a čistá pleť. A navíc to při používání celou dobu voní. Jenomže jenomže jenomže... to prostě není nic mimořádného. Nic co by mě v těch účincích položilo na zadek.

Chci vyčistit pleť? Účinně a proti akné a pupínkům? Pak Problem Solver nebo Tarika odvedou mnohem lepší práci. Chci zregenerovat, tak jako revitalizovat a zároveň vyčistit? Čistý manuka med to umí mnohem líp. Chci hydratovat a regenerovat v noci? Aromatherapy Associates Overnight to umí asi tak pětkrát lépe, i když tedy stojí stejně. Takže k čemu vlastně ta Honey Mud je? Jako není zbytečná. Určitě nelituji ani jediné libry, kterou jsem za ni utratila. Ale prostě ten zázrak mi tam chybí. On je ve všem ostatním. Balení. Vůně. Konzistence. Komfort používání. Jen ty účinky jsou prostě tak průměrné, až mi hamba. Takže asi tak.


čtvrtek 11. srpna 2016

Jak si vybrat pleťový olej

Jak kdybych já na to měla patent...

Musím se přiznat, že nejsem úplně nadšenec do pleťových olejů. Na spoustě olejů mi něco vadí, a pokud byste se mě zeptali, jaký produkt je to nejlepší a nejdůležitější v péči o pleť, tak bych řekla buď sérum (jakože nejefektivnější) nebo odličovač (jako nejdůležitější). No jo, ale pak je nutné si uvědomit, že minimálně už tak pět let prostě večer používám olej. Jednodruhový, vícedruhový, takový i makový, no dobře makový jsem ještě nezkoušela, olej ke mně každý večer tak nějak už patří. Mažu oleje na krém, pod krém, jen tak samotné, jak mi to vyjde. Některé používám s nechutí a musím se přemlouvat. Jiné na sebe mažu rádu a jsem smutná, když je spotřebuji. Jaká a kde je přesně tak ta hranice, který pleťový olej mi vyhovuje a který ne? Jaká jsou pravidla, podle kterých si pleťové oleje vybírám? Tak jsem se nad tím zamyslela. Rozhodně si nenárokuji moudrost pro všechny, ale já si pleťové oleje vybírám asi nějak takto...


Nejdříve 3 taková základní pravidla, které je možné vztáhnout na nákup jakékoliv kosmetiky:

Není dobré se řídit jenom podle popisu od výrobce nebo prodejce. Prostě ono u veškeré kosmetiky... oni ti výrobci dost často kecají. Přehání a tak vůbec to přibarvují a přebarvují. K tomu si trošku často přidá i prodejce, protože jasně... chce prodat. No a výsledkem je často popis, za který by se nemusel stydět ostřílený spisovatel sci-fi. Takže já často ignoruji nejen popisek, ale i doporučení pro typ pleti a podobně.

Nevěřte recenzím. Trošku zvláštní, ale já už si většinou u produktů recenze ani negoogluji. Nakupuji spíš podle intuice. Problém s blogy a recenzemi je totiž následující. Zaprvé zrovna péče o pleť je tak individuální záležitost, že není recenze, která by prospěla všem, a nebudeme si lhát, recenze toho často moc neřeknou a málokdo je umí napsat. Zadruhé se dost často autor/ka recenze nepochlubí tím, že je to pro něj vlastně první zkušenost s oleji. Nebo s přírodní kosmetikou všeobecně. Nebo s highendem. Nebo tak nějak. Takže pak autorka nadšeně jásá nad skvělými vlastnosti toho daného oleje, ale už zapomene zmínit, že tohle by vlastně měly umět všechny oleje, všechen highend, všechna přírodní kosmetika. A zatřetí prostě... já už nevěřím ani nos mezi očima.

Přečtu si složení. Protože ve výsledku na těch okolních kecech až tak nesejde. Ve výsledku záleží na tom, co je v tom, než co je na tom nebo co o tom kdo napíše. Občas se mi tak stane, že si pořídím i olej, který je určený pro jiný typ pleti. Prostě proto, že se mi jeho složení líbilo. Nebo si občas složení sice přečtu, ale pak věřím výrobci a recenzím... a vždycky toho lituji. Co řekne složení, to nikdy nelže.



No a teď už trošku konkrétněji, jak si přesně vybrat pleťový olej. Ve zkratce se pleťový olej skládá ze tří částí:
  • základ - to je rostlinný olej, může být běžně dostupný, může to být mix rostlinných olejů, základ v pleťovém oleji je vhodné vybírat podle typu své pleti (suchá - mastná), případně podle věku (tedy jak moc hutný olej potřebujete), tyto oleje by měly být nekomedogenní
  • éterické oleje - to je to, co dokáže obyčejný i jen jojobový olej vytunit k vaší spokojenosti, éterické oleje je vhodné vybírat podle problému, který vás trápí, tedy třeba akné, regenerace, vrásky, éterické oleje jsou to, co dělá často v pleťovém oleji ono kouzlo
  • další složky - mezi ty patří třeba vitaminy, extrakty a jiné neolejové složky, přiznám se ale, že nejsem úplně zastánce příliš vytuněných pleťových olejů, aktivní látky mám raději v séru, pleťový olej upřednostňuji spíš jednodušší

Při výběru je dobré vědět také svůj typ pleti. A znát její problémy. Myslím, že tady končí veškeré univerzální rady, které vám můžu v tomto směru poskytnout. Takže pokračujeme specifickými vlastnosti, které u pleťových olejů vyhovují mně. Moje pleť je víceméně normální, pokud se nějak mastí, není to nic nadměrného a vlastně mě to nijak neobtěžuje, ale je pravda, že s přibývajícími jary na svých bedrech mám pocit, že je moje pleť vždy každý rok o kousínek sušší, hlavně v zimě a na podzim. Nemám dehydratovanou pleť, jako jo hydratace je fajn věc, ale když ji nějak nemám v kosmetice, tak to dost naženu pitným režimem. Co od oleje čekám? Vlastně toho není moc. Zázraky nepotřebuji, tyto přehnané požadavky kladu na svá séra. Od oleje chci, aby mě namazal, nemusí nijak výrazně hydratovat, i když samozřejmě ho používám s vodou. Olej nesmí ucpávat póry, takže se celkem důsledně vyhýbám komedogenním složkám. Olej by měl určitým způsobem uzavřít aktivní část péče o pleť, měl by jakoby uzamknout všechny aktivní složky z tonika, séra a podobně. Neměl by zároveň být moc hutný, na olej dávám třeba ještě krém a balzám, takže hlavně, aby toho nebylo moc mastného. Takže jak konkrétněji?
  • Jednodruhové oleje nejsou špatné, ale upřednostňují spíše vícedruhové, éterické můžou, ale ani nemusí být. S vícedruhovými základními oleji mám pocit, že toho pleti dávám víc. Éterické oleje nepotřebuji, ale zase se jim ani nevyhýbám.
  • Jojobový, slunečnicový nebo olivový můžou být, ale raději uvítám něco složitějšího a rafinovanějšího.
  • Kokosový nebo z pšeničných klíčků jsou komedogenní, takže těmto se docela důsledně vyhýbá. Stejně tak kakaovému máslu, ano v oleji můžete najít občas i rostlinná másla.
  • Vyhýbám se arganovému oleji. Účinky sice nemá špatné, ale vadí mi na pleti pocitově. Cokoliv, co jsem kdy měla s arganovým olejem, čistý nebo směsky, se mi špatně vsakovalo a na pleti lepilo. Ne vždy se mi to povede, ale čistý doma fakt nechci a na prvním místě ve složení taky raději ne. Dejme tomu, že pak už ho toleruji, protože na pleť vůbec není špatný... ale to lepení nic moc.
  • Sezamový, šípkový, konopný nebo granátový. To jsou asi tak moje zatím nejoblíbenější. Sezamový je skvělý na černé tečky a problémy. Šípkový možná není až takový zázrak, jak se povídá, ale je na pleti příjemný a snad i regeneruje. Konopný je hodně lehký a svědčí mi. Granátový je spíš hutnější, ale pořád tak jako fajn.
  • Hroznový, mandlový nebo meruňkový jsou neutrální a mám pocit, že nic nedělají a nepoznám mezi nimi rozdíl. A tak se jim přímo nevyhýbám, ale dávám přednost mixům, které obsahují něco zajímavějšího.
  • Hodně chci prozkoumat exotičtější varianty, jako je mangový, baobabový, tamanu... ať už másla nebo oleje, chci to vyzkoušet všechno a ještě další.
  • Esenciálních olejů je tolik, že je docela určitě nemám ozkoušené ani z desetiny. Levandule, tea tree, kadidlo, jakékoliv běžné bylinky, jako jsou třeba měsíček nebo heřmánek má moje pleť ráda. Snažím se vyhýbat růžím, protože mi nevoní.
  • Jinak se dá říct, že éterickým olejům se asi žádným nebráním a zatím jsem nenarazila na nějaký, co by byl vyloženě dráždivý nebo až škodlivý pro moji pleť. Jen jednou se mi stalo, že ta kombinace byla dost výrazná a v souvislosti s tvrdou vodou to nebylo dobré... ale to byla fakt výjimka, takže kombinace různých éterických v pleťovém oleji jen vítám.
  • Dávám ovšem přednost tomu, aby byly éterické nějak inteligentně nakombinované, základní olej, třeba jojobový, s jedním éterickým... to mi přijde fakt jako plýtvání potenciálem pleťových olejů. Potřebuji vidět, že nad tím výrobce alespoň trošku přemýšlel. A že přizpůsobil jak mix základních olejů, tak i použité éterické pro účely výsledného produktu. (A proto nemám ráda Saloos, tam tuhle určitou sofistikovanost úplně postrádám.)



A jak to tak vypadá, mám asi slabost pro jasně žluté oleje. Sunday Rilay Artemis právě používám. A vlastně mi vůbec nepřijde špatný. Je docela hutný, voní mi jako emu olej, což není zrovna výhra, ale emu olej v tom není. Kdo nezná emu olej, tak vězte, že to je opravdu to, co z názvu tušíte, tedy živočišný olej, vlastně takové sádlíčko, a opravdu to vůní dost připomíná sádlo, je to hodně mastné a pomalu se to vsakuje. Ale na pleti mi to žádné neplechy nedělalo a v podstatě to bylo docela příjemné. Přesně takový je i Artemis, i když v tom ten emu olej fakt není. Je to pro mě taková menší záhadička, jak je to jenom možné?

No ale Artemis je jenom ve vzorku a jsem už v polovině a já nevím, který další otevřít. Goddess Garden Day Undone, nebo Mylo Flóra? Nebo oba a pěkně to prostřídat? Jinak jestli si myslíte, že Goddess Garden jsem koupila jenom kvůli názvu... tak máte samozřejmě pravdu, cokoliv proti pigmentaci od sluníčka mě prostě zajímá, ale vlastně od toho nemám nějaká očekávání a složení to má taky pěkné...

pondělí 8. srpna 2016

Lulu and Boo: Seaweed Purifying Mask

* koupila jsem na Lulu and Boo

A víte co... já jdu dneska zvostra na to. Víte, co mě nejvíce fascinuje na této masce? Že dokáže vyčistit pleť stejně dobře jako jíl, ale vůbec nevysušuje. To je co? Tomu říkám frajeřina. Tomu říkám čistící maska. Prostě když to někdo umí poskládat, tak to potom umí. Tahle maska se sice prezentuje hlavně jako jílová s řasama a troškou aloe vera pro hydrataci. Takže z toho jasně plyne, že to čistí, ale nevysušuje. Ale ta maska je mnohem víc, obsahuje totiž kromě toho i něco málo kyselin, přesněji z jablek a papáji. No a spoustu docela dobrých aktivních složek, které jsou na problematickou pleť velmi fajn.

složení: Solum fullonum (green clay), Aqua (water), Glycerine, Ascophyllum nodosum (seaweed) powder, Fucus vesiculosus (seaweed) powder, Cannabis sativa (hemp) oil, Simmondsia chinensis (jojoba) oil, Propolis cera extract, Hamamelis virginiana (witch hazel) extract, Carica papaya (papaya) extract, Pyrus malus (apple) extract, Aloe barbadensis leaf juice powder, Lavandula angustifolia (lavender) oil, Juniperus communis (juniper) oil, Litsea cubeba (may chang) oil, Rosmarinus officinalis (Rosemary) oil, Xantham gum, Sodium levulinate, Sodium anisate, Potassium sorbate, Sodium benzoate, Citric acid, Lactic acid, Linalool (from essential oils)


V podstatě to tedy znamená, že maska vám udělá jemný enzymatický peeling, odstraní cokoliv, co by mohlo ucpávat póry, zatímco do těch pórů pronikne a hloubkově je vyčistí. Navíc k tomu všemu pleť nevysušuje, jak by to udělal čistý jíl, ale nechá pleť jemnou a hladkou, bez zbytečného pnutí. Pokud se podíváme ještě blíž na složení, tak problematický by pro aknózní pleť mohl být třeba ještě ten glycerin, případně i mořské řasy jsou údajně docela hodně komedogenní. Já s tím tedy žádný problém nezaznamenala, naopak bych řekla, že po použití se i ty černé tečky u mě dělaly méně. Složení je navíc poskládané i jako mírně anti-aging, kyseliny obnovují pleť, řasy detoxikují a antioxidují, a působí tak i proti vráskám.

Maska opravdu krásně voní, nic umělého, i když ta vůně asi nebude úplně pro každého, je lehce zemitá a trošku mořská. Konzistence je jak našlehaná. Není úplně jemná a hladká, jsou v ní cítit opravdu malinká zrníčka. Při prvním použití jsem čekala, že to bude o dost hutnější, ale pak jsem byla opravdu překvapená tím, jak málo masky mi stačilo na jedno použití, lehkou nadýchanou texturu tu má... jak s troškou našlehaného bílku. Masku používám vlastně už od prosince, hned od nákupu, asi jednou týdně a ještě stále mi tam zbývá tak na měsíc používání. To jsem si fakt nemyslela, že mi tak malinké balení (má to jenom 50 ml) vydrží tak dlouho.



Masku stačí nanést v opravdu lehké vrstvě, při nanesení má tmavší zelenou až skoro khaki barvu, postupně usychá do světlejší zelené. Nestahuje, pro mě je v podstatě velmi příjemná na nošení a nemusím vůbec sledovat čas, abych to už umyla. Co oceňuji, je fakt, že se opravdu snadno a lehko smývá dolů. S vodou vytváří takovou skoro až emulzi, nenechává na pleti nějaký film a po pár opláchnutí je dole celá. Pleť je po použití opravdu jemná, čistá, vyhlazená, dokonce mi až přijde, že to podpoří přes noc i regeneraci.

Maska stojí 23 liber, což je jakože hodně. To si přiznejme. Za tu cenu můžete na UK shopech nakoupit i highend, jako je třeba Caudalie, Elemis nebo další tyhle hypované značky. Na druhou stranu jsem tuhle masku měla opravdu o dost raději než takový Elemis a určitě jsem u ní viděla víc účinků. Navíc jsem Lulu and Boo koupila v akci 1+1, takže vlastně cena byla poloviční. Na druhou stranu nejsem si úplně jistá, jestli bych si koupila nové plné balení. Přece jenom, ten wow efekt, který má moje problematická pleť s May Lindstrom nebo s Tarikou, ten tady není. A pokud mám nějaký akné problém, tak určitě raději sáhnu spíš po těchto dvou. No a na takovou udržovací čistící kúru, kdy si chci pleť vyčistit, i když problém vlastně nemám... no raději vyzkouším pro změnu třeba něco jiného. Ale pro změnu chci opravdu tu druhou masku od Lulu and Boo mít doma v plném balení, měla jsem ji ve vzorku a bylo to dost fajn.



No a navíc! Vidíte to fešácké skleněné balení? Takto si představuji přírodní highend. Což tedy nevím, ono to asi není highend, když to nemá reklamu a vyrábí se to ručně někde určitě na venkově a nemá to žádnou hvězdu jako tvář značky. Ale takto by měl přírodní highend určitě vypadat. Promyšlené složení, krásné balení těžké do ruky, příjemné používání, účinky, co alespoň trošku odpovídají ceně.

pátek 5. srpna 2016

Asijská kosmetika: je to jiné

Je pravda, že asijskou kosmetiku až tak moc zrovna teď nepoužívám. Přece jenom dávám přednost přírodnímu složení, bez silikonů a především bez glycerinu. Moje nedávná zkušenost se Sulwhasoo opalovacím krémem mi ovšem ukázala, že výsledky asijská kosmetika má a že by možná nebylo od věci se nad tím zamyslet a poohlédnout se v těchto vodách trošku více. No a trošku dávnější dotaz, který padl na mém insta, mě zase donutil se zamyslet nad tím, jaká jsou přesně specifika asijské kosmetiky.

Nutno říct, že moc nerozlišuji mezi korejskou, tchajwanskou nebo japonskou nebo další kosmetikou, jako vidím mezi nimi rozdíly (občas malinko), ale rozhodně ne tak zásadní, abych to nějak rozlišovala. Pokud se bavíme o asijské kosmetice, v angličtině pro to mají takový pěkný výraz K-Beauty, to se většinou myslí korejská kosmetika. Značky jako Tony Moly, Etude House, Skin79, Skin Food... roztomilost a kawaii často za všech okolností (uvědomuji si, že kawaii je japonské, ale když ta japonská kosmetika známá u nás mi až tak kawaii ani nepřijde). Oproti tomu tchajwanská i japonská kosmetika mi přijdou ve všech možných cenových kategoriích dospělejší a navíc i jednodušší v systému používání. To jsou asi tak jediné rozdíly, které dokážu rozlišit... a dále už mezi těmito asijskými zeměmi nebudu rozlišovat, takže prostě asijská kosmetika.


(1) Je prostě kawaii
To se musí asijatům nechat. Roztomilost jim jde. A v kosmetice to fakt frčí. Mašličky, kytičky, barvičky. Na krabičkách, na obalech, v reliéfech. Růžová, pastelové barvy a celé to vypadá, jak kdyby to uteklo z domečku pro panenky. A můžete si říkat, co chcete, můžete zastávat názor, že tohle se pro dospělé nehodí... a asi budete mít pravdu, ale i tak mě ta roztomilost občas prostě chytne za srdíčko. A taky za peněženku.

(2) Je ve všech cenových kategoriích
Prosím pěkně, to, co se prodává v naší Sephoře za přepálené ceny, tedy Tony Moly a tak... není asijským highendem. Vlastně to je docela dobře jen taková drogérka, asi jako třeba Nivea, dražší level drogérky. Jen v hezčím obalu. Na stejné úrovni pak můžete najít třeba Skin Food, Etude House, Innisfree a další. Levnější je pak třeba podle mě Baviphat nebo Holika Holika, kde BB krém seženete na eBay za stovku a tak. Takový ten vyšší highstreet je reprezentovaný značkami jako je Missha, UNT nebo Skin79. No a pak tam máme taky highend jako Sulwhasoo, History of Whoo a určitě spoustu dalších.

(3) Není přírodní
Ke složení se ještě dostaneme, ale i když vám to často výrobci tak prezentují, málo co je v Asii opravdu 100% přírodní. Ani ty tzv. přírodní značky, jako Skin Food nebo Innisfree, prostě nejsou jen přírodní. Tu dimethiconek, tu jiný silikonek, občas i ta ropička... no přírodní to není. Co jim ovšem přičítám v Asii k dobru, tak mnohem méně než naše konvenční kosmetika používají glycerin. Díky tomu je pro mě často takový silikonový krém z Asie přijatelnější než glycerinový čistě přírodní krém od Alverde. Nevím, kdy přesně se u mě vyvinula tato glycerinová pupínkofobie, ale bohužel... já si Alverde na obličej už mazat nebudu. Ale nějaký ten asijský krém možná ještě někdy vyzkouším. (Vlastně mám jeden zrovna doma.)


(4) Ale přírodní složky hodně používají
Čeho si na složení asijské kosmetiky vážím, je fakt, že opravdu hojně používají přírodní výtažky. No občas to působí chaoticky, ale třeba Sulwhasoo jsem teď zkoumala ... a bělící řada je plná extraktu z lékořice, která je bělícími účinky pověstná. K tomu přidají nějaké ty antioxidanty, céčko a možná to působí trošku chaoticky, ale když se nad tím zamyslím, tam mi to přijde velmi dobře nakombinovaná příroda s požadovanými účinky. Bohužel často v tom silikonovém základě, ale pro mě pořád lepší tohle než to samé v glycerinovém základě (zdravím Omorovicza). No a když se navíc řekne v Asii přírodní, tak se tím často nemyslí jen to bambucké máslo, aloe vera a jojobový olej s éčkem. Ale opravdu se tím myslí kytičky, bylinky, vitamíny, přírodní antioxidanty. A taky hlemýždi, hadi, vosy. V silikonovém základě. Od našeho parfumérkového standardu se asijská kosmetika zase liší tím, že tyto aktivní přírodní látky často najdete v první polovině složení. A klidně i na prvních pěti místech. A ne že jsou schované na spodním řádku mezi fragrance a phenoxyethanol.

(5) Mají jiné cíle
Na to je třeba se připravit. Asiati chtějí být bílý. A kromě bělení je jejich kosmetika velmi výrazně zaměřená na stárnutí pleti. Mají mnohem propracovanější systém opalovacích krémů, prosazují obyčejný denní krém, který bude řešit problém a typ pleti, a na tento teprve vrství SPF v opalovacím krému a BB krému. Na bělicí a opalovací kosmetiku jsou prostě v Asii experti. A nechci říkat, že třeba vrásky až tak neřeší, ale rozhodně je pro ně bělení mnohem větší priorita než protivrásková péče. (I když to tedy spolu souvisí.) A když vrásky, tak spíš dávají důraz na hydrataci a SPF ochranu jako prevenci.


(6) Dávají důraz na hydrataci
Ať už máte typ pleti jakýkoliv, ať už řešíte akné, bělíte nebo chcete pleť bez vrásek, tak asijská kosmetika vám na první místo v celém to svém kosmetickém systému dá hydrataci. Kyselina hyaluronová, aloe vera nebo i jen obyčejná voda. Hydratace je prostě základ a přes to nejede vlak.

(7) Jedno po druhém

Jak je teď velkým hitem namazat na sebe mastný bezvodý balzám a hotovo, tak tohle v Asii fakt ne. Tam je naopak trendem na sebe namazat co nejvíce vrstev s co nejlehčí konzistencí na bázi vody. Začnou tonikem, pokračují lotion (což je vlastně taky tonikum), pak hned sérum, pak krém, pak opalovací krém a pak teprve makeup. To je pět vrstev ještě před makeupem a to mám pocit, že jsem na něco určitě zapomněla. Navíc večer bude ta mazací rutina určitě ještě větší, přibude možná olej a mastný krém, odličovač, čistící produkt, kromě tonika i pleťová voda... atd. Každý z produktů má co nejlehčí konzistenci, aby se co nejrychleji vstřebal a aby aktivní látky pronikly do pokožky. Není to určitě styl pro každého, ale něco na tom vrstvení tak nějak je. Ve výsledku pak není vůbec výjimkou, že byste na sebe měli mazat třeba 7 nebo 9 vrstev ráno a večer třeba ještě o jednu víc. Díky tomu, podle mého názoru, měl v Asii tak velký úspěch BB krém. On totiž nabídl velké SPF, hydrataci a navíc makeupové vlastnosti. Takže dejme tomu po lotion, toniku, séru a nějakém lehčím krému se pak maže hned BB a místo 7 vrstev si na sebe dáte třeba jenom 5.


(8) Dekorativní kosmetika velmi často málo pigmentuje.
Pigmentace není to nejhlavnější. Cílem je spíš rozzářit pleť, dodat jí trošku barvy a zdravého lesku. Na rozdíl třeba od amerického stylu, kde jsou cílem silné kontury, nánosy barev, silný korektor a jeho baking, výrazné oči a barevné rty. Kdežto asijská kosmetika raději upřednostní přirozenou barvu pleti, nejlépe světlejší, na rozdíl od posedlosti od opálení v západním světě. Na tuto dokonalou pleť pak maximálně přidá trošku rozjasňovače a tvářenky v přirozeném růžovém nebo broskvovém odstínu. A možná ani ten rozjasňovač není třeba, protože každý správný BB krém by měl být už přirozeně rozjasňující, aby samotný rozjasňovač nebyl třeba. Vždycky mi přišlo, že zatímco západní a americký tutorial vám poradí pleť hydratovat krémem a pak začne vrstvit všechny možné báze, makeupy, korektory, pudry a barvy... tak asijský tutorialek se věnuje polovinu času vrstvení různých sér, vodiček a opalovacích krémů, aby nakonec všechno zakončil BB krémem, jednou barvou a přepudrováním maximálně tak nosíku. A pokud nějaká barva, tak jen slabě. Je tak třeba se na to při nákupu připravit, oční stíny moc nemalují, tvářenky se musí vrstvit pro barevnější efekt, rtěnky připomínají spíš balzámy na rty, stainy mají hodně vodovou texturu a dodají opravdu jen nádech barvy. 

(9) Lesk jako blesk a hlavně třpytky.
Asijská dekorativní kosmetika je občas až nepoužitelně třpytivá. Opět na rozdíl od posedlostí západu matem, matné rtěnky, matné oční stíny, matné tvářenky. A všichni řeší horem dolem, že matné oční stíny není lehké vyrobit a matná rtěnka je na puse nepříjemná. Proč to tam vůbec tedy dávat, odpoví obratem asijský kosmetický průmysl. Však rtěnka by měla udělat šťavnaté vyživené rty s troškou lesku. Oční stíny by měly rozzářit a tvářenka dodává nejen barvu, ale i lesk. My to máme tady u nás raději dewy and fresh.


Tohle jsou asi tak zásadní odlišnosti, které mě napadají u asijské kosmetiky. Možná to vidíte jinak, možná vidíte i jiné... a možná nevidíte žádné. Dala jsem si takový menší cíl, že z Asie zase něco vyzkouším. Docela mě totiž bavil ten můj letní projekt s asijskými opalovacími krémy ve vzorku. Tak třeba ještě na další rozdíly přijdu někdy časem.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...